Hebký ručník vás obejme, režný namasíruje

Trh ale také nabízí režnější materiály určené k osušení i masáži, záleží na kombinaci bavlny s dalším materiálem, který v tomto ohledu obohatí její vlastnosti.

Spolehnout se můžeme i na stoprocentně lněné produkty s přírodně režným povrchem a dokonalou savostí. Z jakých materiálů můžeme vybírat?

Hraje prim pro svou jemnost, pevnost v tahu, odolnost proti oděru, vyniká savostí. Její konvenční podobu nahrazuje ekologicky udržitelnější bio bavlna, která překvapí ještě větší jemností, na textilu vnímáme chmýří neporušené chemickými přípravky, také odolností, pružností a vyšší prodyšností.

Bývá opatřena certifikátem kontroly (např. GOTS, Naturtextil IVN Certified BEST), který dokládá, že při její výrobě byla splněna kritéria týkající se nejen životního prostředí, ale i čestných pracovních podmínek apod.

Froté je oblíbenou smyčkovou tkaninou vyráběnou takřka výhradně z bavlněných přízí či ze směsi s viskózou získávané regenerací celulózy. Oříznutím smyček pak vznikne velur s krátkým hustým vlasem a se sametově lesklým povrchem.

Koupelnový textil může být třeba z jedné strany tvořen hebkým velurem, z druhé hrubším froté. Nadýchaný jako obláček bývá modal. Jeho vlákno se vyrábí z celulózy bukového dřeva, někdy se mu také říká umělé hedvábí. Ve směsi s kvalitní bavlnou dodá ručníkům perfektní savost, zároveň dobře schne a látka neztvrdne ani po častém praní.

U koupelnového textilu z bambusové tkaniny se nejčastěji setkáme se směsí 30 až 70 % bambusu s bavlnou nebo s modalem. Bambus neutralizuje zápach, zvyšuje savost i odolnost proti bakteriím, plísním, což oceníme v hůře větratelných koupelnách. Podobně prospěšné je spojení bavlny a lnu.

Stoprocentně lněný ručník je velmi odolný a pevný, neřídne, nepouští vlákna, schne rychleji než bavlněné ručníky, je odolný proti znečištění a snadno ho vypereme i při nízkých teplotách. Můžeme ho i vyvářet. Je rezistentní vůči bakteriím a plísním.

Zvyknout si musíme na jeho přirozenou mačkavost, při žehlení používáme nejvyšší žehlicí teploty.

Zakoupené ručníky nejprve dvakrát vypereme, a to oddělené podle barev na 40 nebo 60 °C, držíme se pokynů výrobce. Po prvním vyprání se tkanina zbaví nečistot z výroby, smyčky se lehce srazí a utáhnou, což podpoří trvanlivost výrobku. Některé se mohou uvolnit, ty pouze zastřihneme ve výšce vlasu na tkanině. Textil nepereme s ničím, o co by se mohlo zatrhnout oko smyčky!

U prášku na praní i gelu dodržujeme doporučené dávkování. Prací gel se snáze rozpouští, má-li označení color, neobsahuje optické zesvětlovače a chrání barvy.

Na bílé ručníky používáme prací prášek či gel na bílé prádlo, které naopak optické zesvětlovače obsahují. Přidat můžeme také sodu na praní.

Pozor na aviváž, a to i tu obsaženou v některých gelech! Může slepit vlákna, a tím snížit savost. Jestliže ručník nepříjemně páchne i po vyprání, vypereme ho v horké vodě spolu s 1-2 dl octa a sušíme na čerstvém vzduchu.

Při sušení v sušičce se vlákna odstředivou silou nadzvednou, materiál se tím načechrá, je příjemnější na omak, opticky se projasní. Volíme však vhodnou rychlost otáček, aby vlákna příliš netrpěla.

Sušíme-li textil na radiátoru, vlákna slehnou, mohou se polámat, čímž se sníží měkkost a hebkost materiálu. Proto ho pouze zavěsíme např. na držák v blízkosti radiátoru.

Ručníky a osušky rychle uschnou venku při mírném vánku za slunečného počasí. Nevystavujeme je však přímému slunci, barvy by mohly vyblednout.

Ručníky, s výjimkou těch 100% lněných, nikdy nežehlíme, pouze při skládání přehladíme rukou. Smyčky a vlákna se vlivem vysoké teploty lámou, ztrácejí kvalitu i savost.