Článek
Mnoho majitelů často říká, že má plemeno, které se nemusí cvičit, nebo je pro něj výcvik dokonce škodlivý. Bohužel se pak setkáváme na ulicích se zcela neovladatelnými psy, kteří zcela ignorují povely svých pánů a v lepším případě zuřivě štěkají, v tom horším se snaží kolemjdoucí lidi a psy napadat.
„Než pošleme dítě do školy, musíme mu dát základy výchovy. Mělo by umět zdravit, poděkovat, omluvit se, respektovat přání rodičů, zvládnout základy pořádku a podobně. Stejný postup, i když v jiné modifikaci, je potřeba dodržet u mladého psa,“ říká Honza Dubový, jeden z našich nejzkušenějších kynologů a zakladatel sdružení TART (Terénní A Racionální Trénink psů služebních a pracovních plemen).
Obojek, vodítko a košík
Už odmalička by si štěně mělo zvykat na nošení obojku. Obojek při pohybu mimo domov by pro něj měl být tak nezbytný jako pro majitele oblečení. Samozřejmě je nutné vybrat správný typ a velikost obojku a připravit se na to, že bude potřeba pořídit obojků postupně několik, jak bude pes růst.
I když majitel žije na venkově nebo na samotě u lesa, zcela jistě bude občas nutné, aby se pohyboval se psem na vodítku. Proto i na vodítko je nutné zvykat už malé štěně. Nejlépe je začít hned, jak si psa přineseme domů.
„Častý argument, že pes je poslušný a hodný, proto nikdy nechodí na vodítku, je zcela nesmyslný,“ říká chovatelka belgických ovčáků Maria Zavadilová. „I sebehodnější a vychovaný pes může například vběhnout pod auto,“ varuje. Navíc v mnoha městech a obcích existují místní vyhlášky, které psa na vodítko bezpodmínečně „připnou“. Stejné je to v prostředcích hromadné dopravy.
Obojek je součást vybavení psa, které majitel bude kupovat několikrát. Musí se psem růst.
Také náhubek-košík by měl pes bez problémů akceptovat. Už jen proto, že při nějakém jemu nepříjemném ošetření u veterináře se většinou bez košíku neobejdete.
Obojek, vodítko a košík jsou zpočátku pro psa nepříjemné a snaží se jich zbavit. Trpělivým přístupem se dá velice rychle dosáhnout toho, že je pes nejen přijme, ale dokonce se na ně těší. Vždyť je to znamení, že se bude dít něco nového, půjde třeba na oblíbenou procházku. Už půl roku staré štěně bezpečně pozná, kdy tato chvíle přichází.
Čistota a přivolání
První, co by se pes měl, kromě reakce na své jméno, naučit, je udržování čistoty. Už u čtyřměsíčního štěněte by nehody, kdy se vyprázdní doma na podlahu, měly být opravdu výjimečné. Půlroční pes už by měl jasně vědět, že svou potřebu musí vykonávat výhradně venku.
Naučit svého čtyřnohého miláčka čistotě není až tak velký problém. Kdo si neví rady, může se podívat na některý specializovaný server nebo si nastudovat odbornou literaturu, kde jsou zavedené postupy podrobně popsány.
Druhou důležitou dovedností pro celý život psa je přivolání. Čím dříve se s nácvikem začne, tím lépe. „Většina psích plemen se přivolání učí a později upevňuje po celý život,“ vysvětluje Maria Zavadilová. „Štěně vše rychle pochopí, pokud je majitel důsledný a dostatečně psa motivuje odměnou ve formě pamlsku nebo hračky,“ radí.
Nezvládnuté přivolání psa patří mezi nejčastějších problémy, proto je třeba se na něj zaměřit a trpělivě procvičovat. Majitel se nesmí nechat ukolébat tím, že už několik týdnů staré štěně přijde stoprocentně na každé zavolání. Je to tím, že je samotné ještě nejisté a majitel tak představuje autoritu, za kterou se schová. Jak trochu povyroste - nejhorší jsou puberťáci právě kolem jednoho roku věku - a stane se sebevědomější, už to bez výcviku většinou tak dobře nefunguje.
Sedni, lehni, vstaň
Cviky, označované zkratkou SLV, jsou dalšími dovednostmi, které by pes měl zvládnout. Samozřejmě nejsou pro psí život beze zbytku důležité. Ale když pak vidíte majitele, jak třeba na ulici hovoří se známým a pes kolem něj nekontrolovaně poskakuje a neustále ho někam tahá, pochopíte smysl a výhodu téhle dovednosti.
Povely sedni, lehni, vstaň jsou praktické v každodenním životě. Čím dříve se je pes naučí zvládat, tím lépe.
Naučit psa sednout, lehnout a vstát můžete už v základních kurzech pro štěňata, které pořádá každé kynologické cvičiště. Většinou se přijímají hned, jak mají štěňata za sebou povinné očkování proti vzteklině. Aby pes klidně seděl, potřebujeme například v okamžiku, kdy mu musíme zkontrolovat zuby, oči nebo uši.
Podobně je to s povelem lehni. A k čemu je povel stůj? Jeho splnění oceníme tehdy, když přijdeme v období plískanic se psem domů a potřebujeme ho zbavit nánosů vody a bláta.
Fuj, nesmíš!
Pes, hlavně ve štěněcím věku, tj. do jednoho roku, stále něco očichává a prozkoumává. Ne vše, co je libé nám, je libé psovi a naopak. Takže štěně s chutí očichá a případně i ochutná tady mršinu ryby rozkládající se na břehu rybníka, támhle zase hromádku, kterou po svém psovi na ulici někdo opomněl uklidit. Pro takové případy musíme psa naučit povel „fuj“. Znamená to, že pes se nesmí zajímat o předmět, který se mu zalíbil.
Druhým důležitým povelem je „nesmíš“. Ten nařizuje, že pes musí skončit s činností, kterou právě provádí. Například, když štěká na kolemjdoucího psa nebo když skáče radostně na majitele nebo jeho návštěvu. Je důležité vždy tyto povely od sebe odlišit.
„Jednoduše řečeno povel ,fuj´ používáme v těch případech, kdy pes provádí takovou činnost, kterou nesmí dělat nikdy. Povel ,nesmíš´ dáváme, pokud chceme psovi zamezit v nějaké činnosti, kterou někdy může dělat zcela libovolně a jindy ji dělat nemá,“ vysvětluje Honza Dubový. Sbírat cizí předměty ze země nesmí nikdy, skákat na páníčka může, pokud mu to někdy při hře dovolí.
I když dnes se i po našich krajích šíří systém tzv. pozitivní výchovy a výcviku, v případě těchto dvou povelů funguje nejlépe klasická, takzvaná kontrastní metoda. Při povelu přijde „trest“, kdy například škubneme vodítkem, na němž je pes připoután, když uposlechne, dostane odměnu.
| Na kolik vyjde výcvik pro štěňata |
|---|
| Ceny a délka výcviku se liší od cvičiště k cvičišti. Počítat lze zhruba s částkou do tisíce korun za deset hodin. Některá zařízení dokonce nabízejí jako službu školku pro štěňata, určenou majitelům, kteří v prvních týdnech nemají možnost být se svým psím mrňousem doma dostatečně často. I ceny této služby se liší a rozhodně je nenabízí každé cvičiště. Počítat je třeba zhruba s částkou do 300 korun na den. |
Manipulace
S každým psem je potřeba alespoň občas manipulovat; zvednout ho, položit, obrátit na záda a podobně.
„Hlavně veterináři moc dobře vědí, že je pořád dost majitelů, kteří v tomto směru prostě svého psa nezvládají a při vyšetření mají velký problém, aby ho dostali na vyšetřovací stůl nebo aby se pes vůbec nechal prohlédnout,“ upozorňuje Honza Dubový s tím, že se to týká samozřejmě i dospělých psů.
Pes by se už odmalička - pokud to nedělal už chovatel, tak určitě od okamžiku, kdy si ho přineseme domů - měl učit, že jeho majitel s ním může manipulovat podle libosti. Vše je hlavně o jeho důvěře ke svému majiteli. Pokud pes páníčkovi důvěřuje a uznává ho za svého pána, tedy nadřízeného ve smečce, pak s tím není problém. Tuto vazbu je nutné upevnit během prvního roku psího života.
Od malička je třeba psa zvykat na to, že s ním bude majitel manipulovat.
Zvládnutí nepřirozených manipulací se psem není ale potřebné jen u veterináře. Už otírání tlapek od bahna po příchodu domů může být velký problém. Pokud je pes například po úrazu a nemůže normálně chodit, pak by měl akceptovat, že ho jeho pán vezme do náručí a přenese. Manipulace se psem je pro bezproblémové soužití prostě nezbytná.
Odložení na místě
Naučit psa, aby zůstal na povel na určeném místě, není vždy úplně jednoduché, většinou je pro zvládnutí tohoto cviku potřeba odborné vedení zkušeného trenéra. Ale čím lépe tuto dovednost pes zvládne, tím lépe pro další soužití s ním.
„Odložení psa oceníte v mnoha situacích. Když si potřebujete nakoupit, a váš čtyřnohý miláček zůstane v klidu před obchodem, když potřebujete naštípat dříví a nechcete psa zavírat do kotce, aby se vám nepřipletl pod sekeru,“ říká Maria Zavadilová.
Jednou z velmi praktických dovedností, které je dobré psa naučit, je jeho odložení. Vyplatí se vždy, kdy je potřeba se od něj na chvíli vzdálit (například kvůli nákupu).
Odložení se většinou trénuje tak, aby si pes lehnul, ale nic nebrání tomu, aby se naučil zůstat na místě i sedět.
Trpělivost a důslednost
Při výchově psa je třeba přemýšlet, a hlavně nic neuspěchat. Každá nedůslednost se vrátí jako pověstný bumerang.
Tipy a triky
Na vodítko, obojek a košík si nejlépe pes zvykne tak, že mu je všechny nasazujeme vždy, když jdeme na procházku. Brzy pochopí, že tyhle pomůcky jsou její součástí a bude se na ně těšit.
Naučte psa na procházkách, aby se pohyboval stále před vámi. Budete ho mít tak pořád na očích a pokud by vyváděl nějaké nepřístojnosti, můžete rychle zakročit.
Nepleťte povely „fuj“ a „nesmíš“. Ten první by se měl týkat předmětu, o nějž se pes zajímá, ten druhý nežádoucí činnosti, kterou pes provádí.
Obojek a košík musí se psem „růst“. To znamená, že je nutné postupně kupovat takové velikosti, které jsou pro psa ideální.
Základním pravidlem pro všechny dovednosti a soužití se psem je jeho důvěra k pánovi. Tu je nutné budovat odmalička.
Přivolání znamená, že pes přijde k pánovi. Tedy nikdy pro psa nechoďte. Raději s přivoláním odcházejte směrem od něj, to psa motivuje přijít.
„Než začnete psa vychovávat, věnujte dostatek času své výchově. Jenom klidný a trpělivý majitel dojde ke kýženému cíli. Spěchem, nervozitou a nedůsledností si cestu jenom zkomplikuje,“ uzavírá Honza Dubový.
