Citlivá a náročná rekonstrukce vrátila staršímu domu historickou atmosféru

První zmínka o domu pochází z roku 1590, ale jeho gotické základy poukazují na starší původ. Stavba postupně rostla v dobách renesance a baroka. Tehdy získala svou hlavní obývací část s barokním štítem, jehož podobu z důvodu anonymity majitele na fotografiích neuvidíte. Dům byl koncem 19. století dostavěn v klasicistním stylu do současné podoby.

Pohled ze strany a zezadu stavby odhaluje její gotický původ. Do šířky metrové kamenné zdivo opřené ve svých základech o skálu bylo překvapením i pro samotného majitele. Ten podle svých slov koupil dům z lásky na první pohled. Ještě netušil, že rekonstrukce potrvá tři roky a ani tehdy nebude vše hotovo.

Investor koupil stavbu, když obec uvažovala spíše o jejím stržení. Dům byl ve značně zuboženém stavu – zborcené prohnilé stropy, narušené zdivo, interiér v dezolátním stavu.

Zejména zadní část domu vyžadovala totální rekonstrukci. Zedníci museli strhnout zhroucené části zdiva a zadní štít domu postavili prakticky znovu, včetně celého zastřešení. Dostavby, úpravy a úklid jednotlivých místností také nebyly procházkami růžovou zahradou.

Ačkoli dům stojí z jedné strany v zákrytu svahu na sníženém pozemku (celková rozloha 400 m²), zdi naštěstí nebyly navlhlé a nevyžadovaly sanaci, jak by se u tak starého domu dalo čekat.

Problémem číslo jedna však byli škůdci, dřevomorka a tesařík, kteří se zabydleli v poctivých staročeských krovech. Na jejich totální výměnu majitel přizval místní tesaře, kteří dodrželi původní výrobní postupy, včetně použití dubových kolíků místo dnešních hřebíků.

Původní vzhled stropů zachovali tak, že měnili trámy doslova kus za kus za dohledu místního památkáře. Předtím ale museli vypálit staré napadené dřevo plamenometem, aby stropní části nadobro zbavili škůdců.

Nejen stropy s překlady, ale také podlahy zhotovili místní truhláři ze smrkového dřeva. Podlahy jsou z praktických důvodů mořené a tmavší než stropy, majitel počítá s jejich vyšším opotřebením.

Vedle smrkového dřeva je dalším důležitým stavebním materiálem místní kámen – neopracovaná žula, kterou nechal majitel ve stěnách některých místností pro vizuální efekt odkrytou. Kombinace dřevěných stropů a odkrytého kamene dodává interiéru plastický, přírodní vzhled, který podporuje historický ráz stavby.

Střechu pokrývá tzv. bobrovka (tvarem připomíná ocas bobra), často využívaná na zastřešení sklonitých střech, zejména historických budov.

Dispozici domu si majitel pochvaluje a považuje ji za velmi praktickou. Zvláště v přízemí lze procházet místnostmi dokola, takže při pohybu většího počtu lidí v domě se jeden druhému neplete.

Naproti vchodu do budovy je po levé straně výstup po dřevěných schodech do patra, přímý vchod do jídelny s kuchyní a dveřmi po pravé straně vstoupíme do technické místnosti a koupelny. Chceme-li pokračovat v cestě do kruhu, pak se stočíme vlevo do pracovny, následuje kuchyně (má ještě dveře naproti hlavnímu vchodu), obývací pokoj a ložnice.

Část podlahy v kuchyni lze odklopit a po kamenných schůdcích sestoupíme pod obývací pokoj do sklípku. V něm jsou původní gotické základy a skála, o kterou se opírají.

V obývacím pokoji byla dříve pekárna s pecí. Dnes tu stojí krb, který zahřívá centrální část stavby, ostatní místnosti vytápí plynové topení. Ventilace na stropě nad krbovými kamny vhání teplo z krbu do obytných místností v patře. Do nich se dostaneme po dřevěných schodech z chodby hlavního vchodu. V patře je po pravé straně jedna ložnice, po levé druhá. Naproti ve skříni bude časem umyvadlo a vedle v místnostech koupelna a toaleta.

Venku na zahradě při zadním štítu domu se nachází příjemné stylové posezení na terase. Zadními dveřmi můžeme projít do suterénu, zařízeného ve stylu pijácké a hodovní místnosti i se sklípkem, který vznikl na místě původní černé kuchyně.

Nejen celková rekonstrukce, ale také vybavení domu vycházejí z množství uplynulého času, který má stavba za sebou. Majitel domu rád navštěvuje starožitnictví a výbava obytných místností se pro něho stala dobrodružnou a poznávací zábavou.

Některé kousky nábytku má po rodičích, jiné nalezl za pár stovek i tisíc v bazarech a starožitnictvích. V místnostech jsou perské koberce, a to nejen na podlaze, ale také u postelí na zdi, kde slouží jako tepelná izolace.

V centru obývacího pokoje v dřívější barokní přístavbě jsou dnes artdecová křesla z ohýbaného ořechu s vhodně vybraným kulatým stolkem. Ze dvou rohů místnosti se na návštěvníka dívají barokní andělé, vyrobení na zakázku místním truhlářem. Na stěnách v místnostech visí reprodukce známých obrazů i originály méně známých umělců.

Police v kuchyni a skříňku v obývacím pokoji zdobí karlovarský porcelán, tzv. cibuláky a porcelán Rosenthal.