Chov holubů patří k nejstarším koníčkům

K čemu se vůbec takový holub chová? Kromě toho, že je to pěkný pták a je uklidňující pozorovat jeho zvyky, chování a celkový život, se samozřejmě holubi vždy chovali na maso. Důkazem jsou recepty v klasických starých českých kuchařkách. Holubi a holoubata byli vždy jedním z tradičních českých pokrmů.

„Na vesnici, kde jsem vyrůstal, byl dříve holubník u každé druhé chalupy,“ vzpomíná Milan Mareda, dlouholetý chovatel českého plemene holubů - moravský pštros. „Zejména po válce, kdy bylo ještě vše na lístky, byli holubi vítaným zpestřením jídelníčku.“

V současnosti už ale jen na maso chová holuby malá část holubářů. Třeba moravští pštrosi se chovají především jako okrasní ptáci a cílem majitelů je získat ocenění na pravidelných výstavách.

Asi nejvíce chovatelů má holuby poštovní. Přenášení zpráv je také jedna z prastarých činností, ke kterým člověk holuby využíval. V současnosti už samozřejmě nenosí zprávy, jsou to vrcholoví sportovci, závodníci. Pro holuba se vlastně nic nezměnilo, jen nenosí důležité zprávy, ale létá na čas.

Co je k chovu holubů potřeba? Než si začnete pořizovat vybavení pro jejich chov, zvažte, zda se o tyto ptáky dokážete denně starat a věnovat jim pravidelně nějaký čas. Samozřejmě se dají chovat i polodivokým způsobem jako dříve, ale pak takový chov v dnešní době nemá moc cenu.

Holuba musíte někam umístit, potřebuje svůj holubník. Klasické holubníky na vysokém sloupu už uvidíte jen zřídkakdy. Takový holubník je sice pěkný, ale nepraktický na údržbu a je vhodný jen pro menší plemena holubů.

Proto se dnes holubi chovají modernějším způsobem, kdy se jejich příbytek podobá dřevěné nebo zděné boudě s potřebným zázemím a případně s voliérou. Minimální plocha holubníku pro 10 párů holubů by měla být 6 m2.

„Základem dobrého holubníku je vzdušnost, pro zdravý vývoj holubů musí být jejich příbytek dobře odvětrán, protože potřebují dostatek čerstvého vzduchu,“ radí Michaela Mecerová, úspěšná chovatelka poštovních holubů. Což ovšem neznamená průvan, ten těmto ptákům nesvědčí.

Holubi se dají chovat v podstatě třemi způsoby, každý má svá pro a proti.

Volný chov - pro holuby nejpřirozenější. Ptáci mají neustále přístup do holubníku, ale přitom ho mohou kdykoli opustit a proletět se. Má to ale svá úskalí. Prvním jsou vyšší ztráty holubů v důsledku nehod, nebo se stanou obětí dravců. Můžete mít také problém se sousedy, protože holubi pochopitelně budou rádi sedat i na jejich střechu a znečišťovat ji svým trusem.

Voliérový chov - takový chov je nejvhodnější pro těžká a málo létající plemena. Nehodí se pro lehké holuby, kteří potřebují pohyb. Čím větší voliéra, tím lépe. Prakticky zcela odpadají ztráty holubů a velice snadno se kontroluje jejich páření. Pro čistě voliérový chov jsou nejvhodnější masná nebo rousná plemena.

Částečně volný chov - při něm holubi žijí ve voliéře a většinou krátce před setměním je majitel vypouští, aby se proletěli. Takový chov volí většina holubářů, kteří chovají plemena pro výstavy.

I pokud chcete chovat holuby ve volném chovu, vyplatí se zřídit malou voliéru. Usnadní to péči, například při očkování nebo odčervování. Vždy ale volte druh chovu i s ohledem na sousedy.

„Od holubů žádný zápach nejde, ale jako každé zvíře se poštovní holub projevuje zvukově,“ upozorňuje Michaela Mecerová. „Ať je to jeho typické vrkání nebo hučení, kterým láká holubici na hnízdo.“

Holubník je vybaven tzv. budníky. Tedy prostory, které lze přirovnat ke kukaním u slepic. Tam holubice snáší vejce a odchovává mladé. Další důležitou částí jsou sedačky, což jsou do holubníku a voliéry umístěné dřevěné plošky, kde holubi odpočívají. Klasická bidýlka s kruhovým průřezem nejsou vhodná.

Nezbytnou součástí jsou také krmítka, nejlépe zastřešená, aby je holubi neznečistili, dále napáječky a koupací misky s vodou. Ty neslouží k napájení, ale holubi si rádi a často dopřejí v letních horkých dnech chladivou koupel.

Čím holuby krmit? Dříve se holubi prostě nechávali, ať se o většinu své potravy postarají sami. „Nepamatuji, že bychom na vesnici nějak zvlášť holuby krmili,“ říká Milan Mareda. „Prostě si zaletěli na pole nebo někam, kde se zpracovávalo nebo skladovalo zrní, a tam se dostatečně nakrmili.“

Dnes při specializovaných chovech to není dost dobře možné. Samozřejmě, že pokud holubi denně jdou na alespoň krátký prolet, něco malého si sezobnou i venku. Naprostou většinu krmení přesto dostávají od chovatele.

Holubáři mají pro jednotlivá plemena vlastní doporučení a triky, jak a čím krmit. Často se používají už hotové namíchané krmné směsi, základem jsou skoro vždy kvalitní zrniny jako ječmen, pšenice, kukuřice a hrách.

Nicméně poštovní holubi jsou pochopitelně jinak krmeni než holubi na výstavy nebo dokonce holubi užitkoví. Samozřejmostí je, že holubi musí mít stálý přístup k čisté vodě.

Holuby je nejlépe pořizovat přímo od zkušeného chovatele. Ten i poradí, s kolika ptáky by měl chovatel začít. Holubi žijí v párech, proto by vždy v holubníku měli být jak holubi, tak holubice, a to přibližně ve stejném počtu.

„Žádné minimum není stanoveno, samozřejmě musíte mít obě pohlaví,“ vysvětluje Michaela Mecerová. „Chovatel by měl mít tolik poštovních holubů, kolik je schopen zvládat ošetřovat a připravovat pro závody. Navíc, holubice motivují samce na závody.“

Počítejte s tím, že se holubi budou rozmnožovat, i když si pořídíte jen dva páry, za rok jich bude dvojnásobek. Podle toho je tedy potřeba dimenzovat holubník. Samozřejmě, že by se neměli pářit holubi ze stejného chovu stále dokola. Proto je vhodné si holuby vyměňovat s jinými chovateli. Každý chovatel by měl vést chovnou knihu. Tak lze lehce zjistit, kteří ptáci jsou navzájem nepříbuzní a dají se pro plemenitbu využít.

Také holubi trpí nemocemi, parazity a číhají na ně i jiná nebezpečí. Z nemocí je to například paramixoviróza (lidově pseudo mor), proti které se běžně očkuje. Bez potvrzení o tomto očkování se nemůže žádný holub účastnit závodů nebo třeba výstav. Další závažná onemocnění jsou například trichomoniáza (nemoc způsobená parazity), salmonelóza nebo kokcidióza.

Stejně jako ostatní ptáci, trpí i holubi na čmelíky, a proto je třeba udržovat holubník v čistotě a popřípadě zasahovat šetrnými prostředky.

I když se holubář o své svěřence vzorně stará, dochází zejména u volného chovu ke ztrátám. „Největší problém v chovu poštovních holubů jsou dravci, kteří jsou přemnoženi a nám holubářům hodně škodí,“ stěžuje si Michaela Mecerová. „Mnoho holubů padne během závodů za oběť těmto predátorům.“

Holub se stává samostatným po 30 dnech po vylíhnutí. Mladým holubům se říká výletky. Postupně si sám trénuje výdrž v letu a asi v polovině třetího měsíce se u něj může začít s výcvikem.

Holubi mají silně vyvinutý orientační smysl, a tak je možné je odvézt nejprve do vzdálenosti 5-10 km od bydliště, kde se vypustí. Postupně se vzdálenost zvětšuje. Pravidelnými lety se nejen prohlubuje smysl pro orientaci, ale také fyzická kondice, která pak na závodech hraje významnou roli. Pak už se s holubem může na závody.

„Závody probíhají od května do konce července - to jsou závody starých holubů. Od srpna do konce září probíhají závody holoubat,“ vysvětluje Michaela Mecerová.

„Holub se odveze na určité místo, kde je ráno vypuštěn, a on se pak vrací domů na svůj holubník. Podle přesných souřadnic místa vypuštění, souřadnic mateřského holubníku a času letu se spočítá rychlost holuba. Ten, co letí nejrychleji, vyhrává.“

Závody se pořádají z různých vzdáleností. Minimálně to musí být 100 km, ale jsou závody, kde vzdálenost přesahuje minimum i desetkrát.

Holubářství, ať už chováte poštovní nebo jen okrasné holuby, je krásným koníčkem, který přináší mnoho radosti a krásných zážitků. „Já budu vždycky prosazovat chov poštovních holubů, protože není nic hezčího, než když vidíte přiletět svého holuba ze závodu,“ uzavírá Michaela Mecerová.