Článek
První zmínky o odolných a všestranných chodských psech pocházejí už ze 13. století. Bohužel se zánikem významu činnosti Chodů pro ostrahu hranic postupně téměř zaniklo i plemeno, které je provázelo. Až v roce 1983 se dva významní čeští kynologové Vilém Kurz a Jan Findejs začali zajímat o psy, jejichž snímky ze Šumavy je zaujaly.
Jan Findejs okamžitě zveřejnil prosbu, aby se mu přihlásili majitelé podobných psů. Jeho výzva nebyla marná, a tak začalo postupné znovuvzkříšení jednoho z nejstarších českých plemen. Zajímavé je, že centrem počátku nového chovu se nestala Šumava, ale střední Morava.
Obratný, ale ne zbrklý
Chodský pes je středně velké, dlouhosrsté plemeno s kohoutkovou výškou mezi padesáti až pětapadesáti centimetry. Jeho jedinci jsou nenároční a všestranní, což se historicky považovalo za jejich hlavní přednosti.
Mezi další patří také povaha, která z něj dělá takřka ideálního rodinného psa i tam, kde jsou malé děti. Samozřejmě i v tomto případě platí, že pes by neměl zůstávat s malým dítětem bez dozoru.
Chodský pes má živý temperament, rychlé reakce, je obratný, ale není zbrklý.
„Chodský pes má živý temperament, rychlé reakce, je obratný, ale není zbrklý. Má vrozenou lásku k lidem, je přátelský, velmi kontaktní a díky tomu i lehce ovladatelný,“ vysvětluje Ivana Soldánová, která u znovuzrození plemene byla prakticky od samého začátku.
„Nadšeně vítá většinu nabídnutých aktivit. Stejně však dokáže přejít z aktivity do klidu a ochotně bude ležet třeba v restauraci pod stolem. Hlavně když může být se svým pánem,“ dodává.
Proto také není tak důležité, zda pes žije v panelákovém bytě nebo v domě s obrovskou zahradou. Podobně jako u většiny plemen je pro něj nejvyšší prioritou, aby byl co nejvíce se svou smečkou, tedy pánem a jeho rodinou.
Chodský pes je díky své všestrannosti a chuti pracovat velice dobrým společníkem pro aktivní majitele. Hodí se pro všechny možné druhy kynologických sportů od klasického sportovního výcviku až třeba po agility, dogdancing a jiné alternativní sporty.
Jeho odolnost a nenáročnost z něj dělá také ideálního psa pro stále populárnější dogtrekking nebo prostě pro lidi, kteří se psem vyrážejí na dlouhé pěší túry.
V databázi se zjistí vše
Pro pořízení štěněte chodského psa platí naprosto stejná pravidla jako pro ostatní plemena – nikdy nepořizovat psa od překupníků, na burzách nebo z podezřelých internetových nabídek. Vždy jen a pouze od registrovaného chovatele, který nabízí štěňata s průkazem původu FCI (Mezinárodní kynologická federace). Protože se jedná o plemeno málopočetné a mladé, není problém si o chovatelích zjistit informace.
„Náš klub má naprosto perfektně zpracovanou databázi jedinců, kde dohledáte opravdu snad vše včetně fotografií téměř všech jedinců od počátku chovu chodského psa,“ říká Jana Kudrnáčová, chovatelka a předsedkyně Klubu přátel chodského psa, který v ČR chov zastřešuje.
„Štěně kupujte po navázání kontaktu s chovatelem, přístup chovatele a jeho podmínky pro odchov se vám musí líbit. Já za sebe jako chovatelka také říkám, že zájemce o štěně z mého chovu se musí líbit i mně,“ zdůrazňuje.
Chodský pes je všestranným plemenem, které se hodí pro všechny možné kynologické sporty a aktivity.
Štěně lze pořídit za cenu mezi 12 a 16 tisíci korun. Seriózní chovatel vždy vyžaduje, aby si zájemce pro psa osobně přijel a měl tak možnost s ním nejen promluvit, ale také tak zjistí, v jakých podmínkách bude pes chován.
Výchova chodského psa není nijak náročná, jen se s ní musí začít co nejdřív, majitel by měl být vybaven alespoň základními informacemi, jak při ní postupovat. Vše potřebné by mu měl říct právě chovatel, od něhož si štěně pořídil.
„Základem výchovy je u chodského psa hra, důslednost a pochvala. V žádném případě k jeho výchově ani výcviku nepatří tvrdost, dril ani jednotvárnost. Je to citlivější plemeno, proto vyžaduje klidný přístup,“ upozorňuje Ivana Soldánová.
Neznamená to, že by pes neměl být za prohřešky trestán, ale platí u něj dvojnásobně, že vždy všeho s mírou.
Nezbytná socializace
Nový majitel nesmí zapomenout, že k výchově patří i socializace a nepostačuje pouze ta, kterou štěně dostalo u matky a chovatele. Štěně je nutné seznamovat s nejrůznějšími prostředími, zvuky a situacemi, jako je třeba jízda v MHD, kontakt s cizími lidmi, průchod rušnou ulicí a podobně.
Chodský pes je mladé plemeno.
Součástí socializace je také naučit psa, aby od majitele akceptoval různé manipulace. Třeba zvedání, prohlídku zubů a uší nebo otírání tlapek. To jsou jen ty nejzákladnější, které pes bude ve svém životě vždy potřebovat.
„Výchova štěněte je dokonce důležitější než samotný výcvik. Já říkám, že jak štěně socializujete a vychováte do přibližně šesti měsíců věku, takového budete mít psa,“ říká Jana Kudrnáčová.
Chodský pes je všestranným plemenem, které se hodí pro všechny možné kynologické sporty a aktivity. Jeho velkou předností je chuť pracovat a snadná motivace majitelem. Právě způsob motivace psa k práci je u mnoha plemen kamenem úrazu, protože u nich není tak snadná. Ale chodského psa snadno odměníte za dobře odvedený výkon jak pamlskem, tak ještě častěji hračkou. Hračka a jeho vrozený kořistnický pud se při výcviku používá nejčastěji.
S výcvikem lze začít poměrně brzy. Většina kynologických organizací pořádá výcvikové a socializační kurzy pro štěňata. Ty jsou na začátku nejlepší. Pak už lze pokračovat v normálním výcviku a doplnit vše třeba účastí na klubových akcích.
Nejdůležitější věci se štěně chodského psa do půl roku života.
„Náš chovatelský klub, tedy Klub přátel chodského psa, má téměř 700 členů a pořádá každoročně mnoho setkání, výstav a chovatelských akcí,“ upozorňuje Jana Kudrnáčová.
„Oblíbené jsou i výcvikové víkendy, tradiční týdenní letní tábory, kterých se účastní majitelé z Česka i zahraničí. Na všech je možnost získat mnoho informací od letitých majitelů chodských psů, něco okoukat a něco se i přiučit.“
Ale bylo by chybou si myslet, že chodský pes je jako robot. Má i svou osobnost a vrtochy a jeho vysoká inteligence ho občas postrčí k tomu vyzkoušet, co jeho pán vydrží a jak bude důsledný. Takže i s chodským psem platí, že hlavními principy výchovy a výcviku je trpělivost a důslednost.
Péče o zdraví
Ani péče o celkové zdraví a pohodu chodského psa není náročná. Samozřejmostí je možnost pohybu, kvalitní strava a především dostatek času, který může trávit se svou smečkou-rodinou.
Plemeno je sice dlouhosrsté, ale líná jen jednou za sedm až osm měsíců, přibližně týden. V této době je potřeba ho intenzivněji vyčesávat, aby se srst nezacuchala a případně nezapařila, z toho by pes mohl mít nepříjemné kožní problémy. Pokud majitelé tento „línací týden“ akceptují, pak není problém chovat chodského psa i v bytě.
Chodský pes má dostatečnou izolační schopnost srsti a bez problémů přečká i nepřízeň počasí běžnou v našich zeměpisných šířkách. Stačí, aby měl kde se na zahradě před deštěm, větrem a sněhem ukrýt. K tomu poslouží nějaký přístřešek, případně psí bouda.
„Chodský pes není šlechtěný k žádným extrémním tělesným znakům. Cílem chovatelského klubu je, aby populace plemene dělala svým majitelům společnost dlouhá léta. K tomu patří co nejlepšího zdraví, proto klub každoročně zdravotní stav plemene vyhodnocuje a podporuje provádění zdravotních testů,“ vysvětluje Ivana Soldánová.
„Zatím nic neukazuje na to, že by plemeno ve větší míře trpělo některým konkrétním onemocněním.“
Chodský pes má dlouhou srst a líná jednou za sedm až osm měsíců.
Chodský pes je české národní plemeno a přes stále ještě poměrně malou populaci je stále oblíbenější. Je to vhodný pes pro kynology-začátečníky. Zcela určitě to ovšem není vhodný dárek pro děti místo hračky, stejně jako by neměl být pro majitele jen módním doplňkem.
I přes svou všestrannost má ale toto plemeno povahové vlastnosti, kvůli kterým se nehodí pro některé oblasti kynologie.
Chodský pes s PP nebo bez PP?
Stále se objevují nabídky „štěňat bez PP po rodičích s PP“. Koupit takové stěně je asi největším rizikem.
Chodský pes potřebuje pro uchovnění projít bonitací a jednou klubovou výstavou, kde se zhodnotí, zda odpovídá standardům plemene a nemá žádné dědičné defekty fyzické nebo povahové. Musí mít vyšetření i na dysplazii kyčelních kloubů.
Kdo kupuje štěně bez PP a rodiče PP mají, pak je s největší pravděpodobností minimálně jeden z rodičů nějakým způsobem dědičně defektní a je vysoká pravděpodobnost, že jeho potomci defekt ponesou také.
„Chodského psa bych nedoporučila pro někoho, kdo hledá psa pro hlídání nějakého objektu, kde by o něho bylo sice dobře postaráno, pokud jde o stravu a pohyb, ale bez dostatečného kontaktu s lidmi. Naštěstí dnes je to už jinak než před lety, kdy mnoho majitelů takovou roli psům určilo. Osobně se již s takovými zájemci o štěně nesetkávám. Chodský pes má totiž úplně jinou roli – je členem rodiny,“ uzavírá Jana Kudrnáčová.
