Článek
Každé plemeno snáší zimu jinak. Ta, která byla vyšlechtěna pro drsnější klima nebo alespoň pro celoroční pobyt venku, jsou na tom lépe. Ale ani takoví psi se nevyhnou nástrahám, jež jim připravuje především městské prostředí formované pro pohodlný život lidí, nikoliv psů.
S kožichem to jde lépe
Vlk v přírodě bez problémů přežije i v těch nejkrutějších zimních podmínkách. Stejně tak i první člověkem domestikovaní a chovaní psi se zimním podnebím problém neměli. Časem ale člověk vyšlechtil i plemena chovaná výhradně v interiérech, ta pak ochrannou funkci srst částečně, nebo dokonce zcela, ztratila.
„Problém se špatnou adaptací na středoevropské klimatické podmínky mají i plemena, která se k nám rozšířila z teplých končin, tedy především ze Středomoří, Latinské Ameriky jihovýchodní Asie nebo Afriky,“ říká Marta Vaňková, chovatelka čínských chocholatých psů. „Takoví psi jsou potom v zimě plně závislí na péči majitele, jenž je musí ochránit před nepřízní našeho počasí,“ dodává.
Psi s hustou srstí nemají většinou žádný problém ani s těmi nejnižšími teplotami, které se v našich zeměpisných šířkách vyskytují. Ten může nastat tehdy, pokud jsou takoví psi chováni dlouhodobě v interiéru a je tak narušena jejich přirozená výměna letní srsti za hustší zimní. Potom extrémní mrazy hůře snášejí.
Oblečky nejsou vždy jen módou
Právě pro plemena, která nejsou adaptovaná na nízké teploty, je na trhu dnes už nepřeberné množství různých oblečků. Při jejich nákupu je dobré se neřídit ani tak vzhledem, ten ostatně pes nijak nevnímá, jako funkčností. V každém případě by obleček měl co nejvíce zakrývat místa, kde je pes nejméně osrstěn a kudy prochází nejvíce tepen a žil. Tedy břicho a slabiny.
Nezapomeňte, že největším nebezpečím pro psa není prostý mráz, ale podobně jako u člověka především samotný sníh nebo déšť, kdy psí kůže navlhne a rychleji poté prochladne. Správný obleček by tak měl být i nepromokavý a samozřejmě z materiálu, který se snadno čistí, protože i v sebeluxusnějším oblečku se pes bez obav vyválí třeba v bahně.
Sůl na ulici není nad zlato
Největším problémem pro všechny psy je v zimě posypová sůl na komunikacích. Dnes už to není pouze fenomén měst, i silnice a chodníky na vesnicích se solí.
„Také jsem si dříve myslel, že problém s posypovou solí mají jen městští psi, kteří se na posolených chodnících pohybují denně,“ vysvětluje Bedřich Šimek, jenž na Vysočině chová německé ovčáky a pokračuje: „Pak jsem ale jednou u nás na vesnici pouze cestou domů z procházky prošel se svým psem solnou břečkou u silnice a doma jsem mu tlapky neomyl, jen otřel. Za několik dní jsme museli k veterináři, protože na nich měl boláky a zánět.“
Nejenom městským psům je třeba po pobytu venku umýt důkladně tlapky. Solení silnic a chodníků není dnes ničím neobvyklým ani na vesnicích.
Sůl se při procházce snadno dostane i do nejskrytějších záhybů psích tlapek. A nejen to, nasákne se i do srsti na nohou, u malých plemen se dostane až na břicho. Proto i při krátkodobém styku psích tlapek se solí nestačí je jen po příchodu domů otřít. Nejlepší je malé psy prostě postavit do sprchy nebo do vany a celé nohy i břicho jim důkladně opláchnout vodou.
Pro velká plemena je praktické připravit si už před procházkou nádobu s vodou a tlapky jim v ní opět důkladně opláchnout. Dobrou prevencí jsou speciální krémy, kterými se psí tlapky ošetří už před odchodem z domova. A není vůbec na škodu jimi psovi tlapky namazat i po omytí. Působení soli nepodceňujte, záněty kůže na tlapkách se hojí velice dlouho a mohou zanechat i trvalé zdravotní následky.
Střídání teplot škodí
Pokud máte svého čtyřnohého parťáka v zimě v bytě nebo v domě, hrozí i jemu některé zdravotní problémy. Pokud bydlíte v bytě a jdete s ním dvakrát, třikrát denně na procházku, není to tak strašné. Horší je případ, kdy je pes v domku se zahradou a při venkovních mrazech jde mnohokrát za den ven a zase dovnitř. Takové časté střídání teplot samozřejmě škodí psovi stejně jako člověku. V lepším případě se pes nachladí a začne kašlat.
Stejně jako lidé, i psi si zimu a její radovánky rádi užívají.
„Zkušený chovatel na psovi pozná, zda je jen nachlazen, nebo už je stav horší, začátečníkovi bych ale vždy doporučila navštívit raději veterináře,“ říká Marta Vaňková.
Pokud je pes jen nachlazen, platí stejné pravidlo jako u člověka s rýmou; s lékařem trvá 7 dní, bez lékaře týden. I psovi je možné podávat sirup na uvolnění hlenu z krku. Osvědčený je třeba sirup jitrocelový. Jiné prostředky by měl vždy předepsat veterinář.
Pozor na led
Další zimní nepříjemností, která na psy číhá, a majitelé si to často ani neuvědomují, je led. Pokud mrazy klesnou opravdu hodně hluboko pod nulu a pes při běhu šlápne například na čerstvě prošlápnutou zamrzlou louži, může se o led pořezat.
Opatrně na zamrzlých vodních plochách. Při oblevách se led může se psem probořit.
Podobné nebezpečí hrozí i na zamrzlých vodních plochách. Obzvlášť při krátkodobých mrazech nebo oblevě nemusí led psa udržet a může se pod ním probořit.
Pokud v takovém počasí psa pouštíte na ledovou plochu, dejte si ho na dlouhé vodítko, za které ho v případě nehody z ledové vody můžete vytáhnout. Ani tak ještě nemáte vyhráno, promočená srst na mrazu rychle mrzne a psovi hrozí fatální podchlazení, pokud není rychle osušen a dopraven do tepla.
Zateplená bouda a závětří
Jestliže máte psa celoročně venku, měl by mít možnost ukrýt se před nepřízní počasí, a to nejen v zimě.
„Někteří lidé odsuzují chovatele, kteří mají pro psa kotec. Samozřejmě by pes v kotci neměl trávit celý život,“ upřesňuje Bedřich Šimek. „Kotec by měl mít i pes běžně pobíhající volně po zahradě. Je to pro něj zázemí, kam se může uchýlit, když prší nebo sněží. A v kotci by měl mít i pokud možno zateplenou boudu,“ doplňuje.
Některá plemena, obzvláště ta severská, nebo u nás i třeba československý vlčák, nemají problém trávit i ty největší mrazy a sněhové vánice venku. Prostě si vyšlapou do sněhu důlek, do toho se schoulí a jejich srst je dostatečně izoluje, i když hustě sněží a oni celí zmizí pod napadeným sněhem. Ale i taková plemena by měla mít možnost se schovat. Pes může být třeba oslaben po nemoci nebo jen po běžném očkování. A pak by se extrémní počasí pro něj mohlo stát rizikovým.
Československý vlčák patří k psům, kteří zvládnou venku i vysloveně nepříznivé počasí. Ve sněhu si vytvoří jamku a v ní největší slotu přečkají. Přesto by ale měli mít k dispozici kotec, ideálně s izolovanou boudou.
Hodně majitelů si také neuvědomuje, že největší vliv na pohodu psa nemá nízká teplota, ale převážně vítr. Proto by pes měl mít možnost lehnout si do závětří. Nejlepší je opět kotec, který je krytý ze strany, kde nejvíc fouká. Pokud do něj netáhne, pak v něm stačí i jednoduchá bouda s izolovanou podlahou.
K izolaci se dá použít například sláma, dobré zkušenosti jsou i s tvrzeným polystyrénem, který se používá na zateplení fasád domů.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
