Český fousek - naše nejstarší lovecké plemeno i skvělý rodinný parťák

První zmínky o speciálních loveckých psech, typově odpovídajících dnešním českým fouskům, pocházejí z dob vlády Karla IV. Dokument je z roku 1348 a je v něm uvedeno, že jako dar Ludvíkovi, markraběti braniborskému, posílá Karel IV. lovecké psy plemene canis bohemicus.

Jak staletí plynula, objevuje se tento pes i na různých vyobrazeních. Jeho název se postupem měnil na český pes, český ohař, až je v roce 1896 založen profesorem Ferdinandem Sekyrkou Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek se sídlem v Písku. Tak se konečně objevuje současné jméno plemene.

Během 1. světové války mělo plemeno na kahánku, takřka vyhynulo. Udrželo se jen pár chovatelů, ale ti plemeno zachránili a v roce 1931 je vydán první moderní oficiální standard plemene český fousek.

V roce 1964 se pak český fousek dočkal oficiálního uznání mezinárodní kynologickou federací FCI. Stal se tak doposud jediným čistě českým národním plemenem, které je mezinárodně uznáno.

Český fousek dostal své jméno podle delších chlupů, které má na bradě a připomínají vousy. Je to pes střední velikosti s kohoutkovou výškou okolo 58-66 cm.

Barva na hlavě je většinou tmavě nahnědlá, na těle převládá světlejší barva připomínající pepř a sůl, jedna ze tří barevných variet má tělo zcela hnědé.

Jako všichni ohaři, má i český fousek povislé uši. Povaha je, dá se říci, takřka ideální, odpovídající účelu vyšlechtění plemene. Je to pes vytrvalý, otužilý a odolný, a především nikdy není agresivní vůči člověku. Prostě ideální parťák pro lovce.

Proto je nejlepší volbou pro majitele, jenž se zabývá myslivostí, ale není to podmínkou. V dnešní době většinu psích plemen chovají lidé nejen pro práci, ke které byla vyšlechtěna.

„Českého fouska bych doporučila rozhodně velmi aktivním lidem trávícím mnoho času v přírodě, ideálně těm, kteří se věnují myslivosti nebo s ní chtějí začít. Naopak určitě ne lidem, kteří chtějí fouska jen do bytu bez dostatku vyžití. Pokud se fousek pohybem dostatečně neunaví, najde si jiný způsob, jak vybít svou energii, například devastací nábytku nebo bot,” říká Drahomíra Matějáková z Klubu chovatelů českých fousků.

Pokud se tedy rozhodnete si českého fouska pořídit, uvědomte si, že máte inteligentního a hravého psa, který vyžaduje každodenní kontakt s majitelem. Současně ale také psa takřka naprosto oddaného svému páníčkovi.

„Český fousek je pes dost náročný na pohyb venku. Důležitá je také nějaká činnost, která ho unaví nejen fyzicky, ale také psychicky,“ vysvětluje chovatelka Iveta Dočkalová s tím, že mnohem efektivnější je půlhodinový intenzivní výcvik než dvouhodinová bezcílná vycházka.

Pokud jde o pohyb venku, nemusíte mít o českého fouska obavy. Byl vyšlechtěn v našich klimatických podmínkách a je tak na ně připraven. Celoroční pobyt venku mu nedělá problémy.

Stačí v zimě zateplená bouda, která ho ochrání především před vlhkostí a větrem. I když budete mít psa v bytě, rychle a rád se pobytu v interiéru přizpůsobí.

Pokud jste si už o českém fouskovi sehnali dostatek informací a definitivně se rozhodli, že si ho pořídíte, nastává otázka, kde ho koupit. Snadnější situaci mají ti, kteří už při shánění informací o plemeni navštívili nějakou chovatelskou akci Klubu chovatelů českých fousků nebo se byli osobně podívat u některých jeho chovatelů.

To by měl být základní zdroj informací pro každého zájemce. Knihy nebo internet jsou informací plné, ale není nad osobní setkání a zkušenost.

Pokud pár chovatelů navštívíte, jistě si jednoho z nich vyberete a pořídíte si českého fouska od něj. Jinak je nejlepší cestou kontaktovat chovatelský klub, na jehož webových stránkách (www.cesky-fousek.cz) najdete nejen aktuální nabídku štěňat od registrovaných chovatelů, ale i kontakty třeba na poradce chovu. Ten rád každému zájemci poradí.

„Je třeba dát si pozor na nabídky takzvaných čistokrevných štěňat bez průkazu původu. U takových štěňat je pravděpodobnost netypické povahy nebo i různých onemocnění vysoká. Českým fouskům se bohužel nevyhnuly ani množírny,“ varuje Drahomíra Matějáková. Ceny štěňat českého fouska s průkazem původu se pohybují okolo 8000 až 10 000 Kč.

Když už si domů přivezete nového člena rodiny, tedy štěně českého fouska, začíná od prvního okamžiku jeho socializace a výchova. Ta základní by měla začít už u chovatele, od kterého jste si štěně pořídili. Pak je nejlepší možností navštívit nějaké kynologické cvičiště, kde pořádají tzv. štěněcí kurzy. Tam se především majitelé naučí základy zacházení se psem a po absolvování takového kurzu štěně už ovládá ty nejdůležitější povely.

Obecně s českými fousky při výcviku problém není, je to plemeno, které se snadno vycvičí, rychle chápe, co po něm majitel chce a také se tomu rychle přizpůsobí.

Základní výchova a výcvik jsou v každém případě nutné pro bezproblémové spolužití s každým psem, i s českým fouskem. Po nějaké době už lze začít i s pokročilejším výcvikem. Ten už by měl probíhat jen na specializovaných cvičištích nebo loveckých výcvikových školách. Lovecký výcvik je pro něj nejvhodnější, ale dnes už se mnoho českých fousků chová ne na lov, ale kvůli sportovním výkonům.

„Léta šlechtění pro práci s člověkem mu dala do vínku velkou fyzickou zdatnost, inteligenci a chuť neustále něco podnikat. Perfektně se proto hodí na lov, ale také pro psí sporty, jako je canicross, dog trekking, dog dancing, agility, psí spřežení nebo i canisterapii,“ vysvětluje Iveta Dočkalová.

Protože má silně vyvinutý čich, lze s ním dělat úspěšně třeba stopařské nebo záchranářské práce. Jediné, co českému fouskovi opravdu nesedí, je výcvik obran. Fousek prostě nemá v povaze být ostrý vůči lidem.

Péče o českého fouska není nijak náročná. Je to plemeno, jež bez problémů snáší tuzemské klimatické podmínky. Nejdůležitější je u něj kontrolovat uši. Vzhledem k tomu, že jsou povislé, může při zvýšené produkci ušního mazu dojít při zanedbané péči k nepříjemným zánětům. Uši je tedy třeba pravidelně kontrolovat a čistit.

Český fousek patří mezi hrubosrstá plemena a hrubá srst se nikdy nestříhá, ale trimuje. Tedy pomocí speciálních pomůcek se vytrhávají odumřelé chlupy i s kořínky. Zkušení chovatelé to zvládnou sami, ti méně zkušení se většinou obrací na kolegy nebo specializované psí salony.

„Jsou fousci, kteří mají takzvanou bezúdržbovou kratší srst, jež se nemusí trimovat vůbec. Jiní fousci jsou chlupatější a srst je jim třeba trimovat i vícekrát za rok,“ upozorňuje Drahomíra Matějáková.

Český fousek je velmi nenáročné a vitální plemeno, které netrpí žádnými častými zdravotními problémy. Snad jedinou výjimkou je alopecie - lysivost. „Je to onemocnění, kdy se nejčastěji v jarním období objeví většinou na bocích místa bez srsti. Ta zase zarostou, ovšem další jaro se objeví znovu. Onemocnění psa nijak nebolí, nesvědí ani zdravotně neomezuje, je to však estetická záležitost,“ říká Iveta Dočkalová.

Na onemocnění dosud neexistují genetické testy, a tak jedinou možností, jak mu v chovu předcházet, je vyřazovat z něj zvířata, u kterých se objeví. Chovní čeští fousci musí každoročně projít kontrolou srsti, zda se u nich lysivost neobjevuje.

Samozřejmou péčí o fouska jsou pochopitelně pravidelná očkování proti vzteklině a dalším nemocem, která jsou běžná u všech psů u nás.

Český fousek je sice naším nejstarším loveckým plemenem, ale je i výtečným domácím společníkem a opravdu rodinným psem. Časté obavy rodičů o spolužití dětí a psa jsou u českého fouska takřka neopodstatněné.

Fousek byl vždy chován v hájenkách, kde byl členem rodiny, žil tam i s dětmi. Přesto také u něj platí, že by pes neměl zůstávat nikdy sám s malými dětmi. Samozřejmě je nutné psovi od štěněte stanovit hranice, co si ke členům své smečky může dovolit, a co v žádném případě ne.

Jen vychovaný český fousek pak je platným členem rodinné smečky v každodenním životě, na dovolené nebo při sportovních aktivitách.