Bloodhound je králem stopařů

Původ plemene není zcela jasný. O psu, který svým popisem odpovídá dnešnímu bloodhoundovi, se zmiňují už babylonské písemné památky z období 2000 let př. n. l. Jako prokazatelné se považuje až to, že předchůdce bloodhoundů používal jako lovecké psy v 7. století n. l. mnich Hubert, který se po svém blahořečení stal patronem všech myslivců a lovců.

Právě z kláštera sv. Huberta v Belgii byli v roce 1200 n. l. darováni dva psi francouzskému králi, a ti jsou považováni za představitele dnešního plemene bloodhoundů.

Také ve francouzštině je dodnes oficiální název tohoto plemene Chien de Saint-Hubert, tedy pes svatého Huberta. Jako skvělý stopař a lovecký pes se poté rozšířil především do Anglie a odtud dále do celého světa.

Bloodhound je pes lovecký, je to proto pes přesně pro myslivce. Pokud jste ale jen okouzleni jeho vzhledem, není tak úplně jisté, zda jste tím nejvhodnějším kandidátem na budoucího majitele této rasy.

„Bloodhounda nelze doporučit každému, komu se pouze líbí jeho neobvyklý vzhled smutného psa se spoustou kůže a dlouhýma ušima,“ upozorňuje Kateřina Schwippelová, předsedkyně českého Bloodhound Clubu.

„Je to pes poměrně náročný svou povahou, překotný zbrklý blázen, někdy i trochu bojácný. Když vám vběhne do domu, porazí stůl a židle, shodí vše, co je v jeho dosahu a ještě se z toho raduje,“ dodává Schwippelová.

Není to tedy pes vhodný do městského bytu. Ideální je bezpečně oplocený a dostatečně velký výběh s boudou.

Na první pohled se mnoha lidem zdá bloodhound jako nebezpečný pes. Je to dáno především výrazem jeho očí. Volná kůže na psí hlavě táhne dolů i spodní oční víčka a bloodhoundovi tak oční bělmo kontrastuje s odhalenou prokrvenou sliznicí víčka.

Ale, jak to u takových povrchních dojmů bývá, opak je pravdou. Většina bloodhoundů jsou dobráci, kteří mají rádi lidi.

Především je to ale stopař. Je to největší pes, který se používá pro lovecké stopování.

„Bloodhound má neobyčejně jemný čich, a proto se s úspěchem používá v myslivosti k dohledání postřelené zvěře,“ říká majitelka bloodhoundů Věra Kubištová.

„Je schopen vystopovat nejen zvěř. Jeho využití je také často v maitralingu, tedy hledání ztracených lidí,“ dodává.

Nejsou výjimkou psi, kteří vystopovali člověka i po třech dnech napříč rušnými ulicemi nebo obchodními domy. Bloodhound si tak právem zasloužil to, že je nazýván králem stopařů.

Pokud se už definitivně rozhodnete si bloodhounda pořídit, nezbývá než se porozhlédnout po nějakých nabídkách štěňat. Stejně jako u jiných plemen platí, že není nejlepším nápadem kupovat si štěně bez průkazu původu.

U přešlechtěného plemene jako je bloodhound to takřka jistě v budoucnu znamená velké zdravotní problémy.

Na inzertních internetových serverech se bohužel stále ještě takové inzeráty na štěňata bez průkazu původu objevují. A je stále ještě dost lidí, kteří si takové štěně jsou ochotni koupit jen proto, že ušetří pár tisícovek.

Jméno plemene bloodhound nemá nic společného po nějaké jeho lačnosti po krvi, původní význam byl „pes čisté krve“. Kupovat si bloodhounda bez průkazu původu je popřením jeho vlastního jména.

Aktuální nabídka štěňat s průkazem původu je na stránkách chovatelského klubu – Bloodhound Club CZ, tam lze nalézt seznam všech chovatelů i s kontakty na ně.

Je víc jak vhodné chovatele navštívit ještě předtím, než se definitivně pro toto plemeno rozhodnete. Cena štěňat s průkazem původu se pohybuje od 20 000 Kč výše.

Bloodhound patří mezi velká krátkosrstá plemena psů s mohutnou stavbou těla. Přesněji řečeno mezi lovecká plemena a skupinu barvářů, tedy psů, kteří dohledávají při lovu zraněnou zvěř podle pachu krve - v loveckém slangu se krvi říká „barva“.

V kohoutku může dosahovat až skoro 70 cm (feny jsou v průměru o pět centimetrů nižší) a hmotnosti až 70 kg. Typickým znakem jsou dlouhé povislé uši, velké volné horní pysky a volná kůže v obličejové části hlavy.

Povahově je to pes pro pána, který mu rozumí a umí se psem zacházet „Nezasvěcenému divákovi se bloodhound může jevit jako nevypočitatelný a bláznivý, obtížný a problematický, těžko zvladatelný a choulostivý posera,“ směje se Kateřina Schwippelová.

„A pokud je náhodou zrovna v pořádku, radostně poslintá všechno i všechny ve svém okolí,“ upozorňuje. Slintání, dané jeho volnými pysky, je také jedna z věcí, která může eventuálnímu zájemci o plemeno vadit.

Bloodhoundi se vyskytují ve čtyřech barevných varietách, jak je popisuje i standard plemene. Jsou to černá s pálením, hnědá (játrová) s pálením, červená (tmavě rezavá) a žlutá (světle rezavá).

Je to pes závislý na svém pánovi, ale vychází dobře i s ostatními domácími zvířaty. Dá se chovat i ve smečce, tak se ostatně při lovu často i používá.

Výchova a výcvik bloodhounda jsou stejné, jako u všech ostatních psích plemen. Se socializací štěňat začíná už jejich chovatel a plynule v ní pokračuje nový majitel. Psa je třeba zvykat na různá prostředí a podněty už od malička.

Pokud budete psa cvičit k loveckým účelům, nesmíte zapomenou ani na to, aby si zvykl na střelbu a rány bral jako něco zcela běžného, čím není třeba se zabývat.

Základní výcvik poslušnosti není problém uskutečnit na jakémkoliv kynologickém cvičišti, kde se často pořádají i speciální kurzy pro štěňata a mladé psy. K loveckému výcviku pak je třeba si najít zkušeného trenéra nebo některý ze specializovaných kynologických klubů.

„Pokud chcete cvičit vyhledávání osob, tedy mantrailing, cvičí se dnes už v některých sportovních kynologických klubech,“ radí Věra Kubištová. „A existuje i speciální klub pro výcvik bloodhoundů, International Bloodhound Academy, která se věnuje jen našemu plemeni,“ uvádí.

Péče o srst bloodhounda je nenáročná. Stačí ji občas vykartáčovat. Zvýšenou péči ovšem potřebují oči a uši. Protože má pes otevřená spodní víčka, hrozí, že se mu na sliznici oka dostanou nečistoty. Proto by měl mít majitel v základní výbavě prostředky na výplach a zklidnění oční sliznice.

Stejně jako u jiných plemen s povislýma ušima, také u bloodhounda je třeba uši udržovat v čistotě a suchu. Vnitřní část ucha má tendenci k zapařování a zvýšené tvorbě ušního mazu. Uši tak pravidelně čistíme a vysušujeme.

„Největším kamenem úrazu je u bloodhounda jeho sklon k přetočení, tedy torzi, žaludku. U něj hrozí více než u ostatních velkých plemen, kvůli prostorné břišní dutině,“ konstatuje Kateřina Schwippelová.

„Je třeba torzi u psa rychle rozeznat a rychle se dostat k veterináři na operaci. Po déle jak hodině od přetočení hrozí, že pes uhyne,“ varuje.

Torzi žaludku lze předcházet vhodným způsobem krmení několikrát denně v malých dávkách a omezením pohybu po nakrmení a umístěním misky s potravou do výše hlavy psa. Bloodhoundi se dožívají 8-10 let.

Bloodhound je plemeno staré a stále člověku užitečné. I když si ho dnes někteří lidé pořizují jako domácího mazlíčka, stále je většina psů využívána pracovně.

Protože nemá sklony honit zvěř ani ji zabíjet, hodně si ho cení myslivci. V USA jsou bloodhoundi často vidět jako policejní stopaři, vyhledávající pachatele.

V neposlední řadě má bloodhound poměrně vysoký práh bolesti a snáší se velice dobře s dětmi. Nehrozí u něj tak velké nebezpečí, že se při dětské hře ožene, když ho dítě neopatrně štípne nebo zatahá za kůži.

Přesto i tady platí, že malé dítě nenecháváme se psem bez dozoru. Bloodhound je prostě pes, který si u správného majitele odvede svou práci a ještě udělá radost celé rodině.