Bernardýn je společenský, miluje lidi, ale není to pes do bytu

První zmínky o mohutných psech s hustou srstí pocházejí z poloviny 17. století, chovali je mniši v klášteře v alpském průsmyku sv. Bernarda na hranici Švýcarska a Itálie.

Klášter s hospicem sloužil především pro poutníky, kteří směřovali přes průsmyk ve výšce 2469 metrů nad mořem, jenž je dodnes jednou ze tří cest, kudy lze Alpy v této oblasti ze Švýcarska do Itálie překročit.

Původně byli zřejmě bernardýni, tehdy ovšem ještě neměli své mezinárodně uznávané jméno, využíváni jako tažní psi. Mniši vyšlechtili plemeno přátelské k lidem a ochotou lidem pomáhat. Používali se tak především jako hlídači a záchranářští psi, kteří pomáhali s transportem vybavení a případně i zraněných.

Popularitu získali bernardýni až díky vojákům Napoleona, kteří v roce 1800 přes průsmyk přešli a mohutní dobrosrdeční psi je velice zaujali. Bernardýni tak vždy lidem pomáhali, ale že by chodili se soudky na krku, je pouhý mýtus.

„Vzniklo to pravděpodobně tak, že správce jednoho francouzského muzea, kde měli jednoho bernardýna vypreparovaného, mu při úklidu muzea nalezený soudek pověsil na krk, a tak se vžilo, že bernardýn nosí soudek,“ vysvětluje Josef Gerych, chovatel a majitel chovné stanice bernardýnů z Hostýnských vrchů. První plemenná kniha byla ve Švýcarsku otevřena v roce 1884 a plemeno se začalo šířit po celém světě.

Už dlouho se tito psi nepoužívají jako záchranářští. V horách jejich roli tažných psů převzaly moderní prostředky, jako jsou sněžné skútry nebo vrtulníky.

Z bernardýnů se postupně stali psi společenští. Byli k tomu předurčeni svou klidnou a přátelskou povahou. Bernardýn má velmi silný vztah ke své smečce-rodině. Děti má rád.

„Vždy si je nutné ale uvědomit, že se jedná o zvíře a já osobně bych nikdy nenechal své psy, i když jim naprosto důvěřuji, bez dozoru s malým dítětem,“ upozorňuje Milan Plundra, chovatel a předseda Klubu chovatelů svatobernardských psů v ČR.

„Je třeba mít také na paměti rozdíl ve velikosti a hmotnosti dospělého bernardýna v poměru k malému dítěti. Vše může dohromady dobře fungovat, pokud je pes správně vychován a znovu zdůrazňuji, vždy pod dohledem dospělé osoby,“ dodává.

Asi jediné, co někteří lidé na bernardýnech, ale i na dalších podobných plemenech nemají rádi, je, že jim z tlamy sem tam odkápnou sliny.

Pokud se rozhodnete si svatobernardského psa pořídit, platí stejné zásady jako u jiných psích plemen. Především si dobře rozmyslete, zda máte pro jeho chov odpovídající podmínky.

Bernardýn není z nejmenších plemen, v kohoutku může dosahovat výšky až 90 cm a hmotnosti až přes 100 kg. Plemeno existuje ve dvou varietách – krátkosrsté a dlouhosrsté. Obě bez problémů snášejí tuzemské klimatické podmínky v létě i v zimě.

Bernardýn potřebuje prostor, v žádném případě to není pes do bytu. Ideální je zahrada, kde má na zimu nějakou boudu, třeba i nezateplenou. V létě zase potřebuje kout, kam si může zalézt do stínu.

Bernardýn potřebuje pohyb, především v době růstu. Proto jsou pravidelné procházky nezbytné. V horkých letních měsících samozřejmě nejlépe brzy ráno nebo pozdě večer, kdy už jsou pro něj teploty snesitelnější.

Pokud už máte vše rozmyšleno, nastává čas se poohlédnout po nějakém štěněti. Stále ještě bohužel existují lidé, kteří se nechají zlákat levnými nabídkami z množíren a koupí si psa bez průkazu původu. Před tím je třeba důrazně varovat.

„Pořídit štěně by si zájemce měl samozřejmě u zodpovědného a slušného chovatele,“ říká Milan Plundra.

„Náš klub má na svých internetových stránkách seznam chovatelů a informace o narozených i plánovaných štěňatech s průkazem původu. Chovatelů bernardýnů je poměrně málo, všichni se navzájem znají a určitě případnému zájemci kdokoliv z nich poradí, kde je momentálně vhodné si štěňátko koupit,“ radí.

Seriózní chovatel poskytne zájemci o štěně všechny potřebné informace a také s ním zůstane v kontaktu pro řešení případných problémů nebo jen proto, aby zodpověděl případné otázky o potřebách psa. Nejčastější dotaz je prý ale o ceně štěněte.

„Cena štěňátka se u jednotlivých chovatelů velmi liší. Záleží na rodičích, jaká mají zdravotní vyšetření, výstavní úspěchy nebo zda se jedná o zahraniční krytí a podobně. Důležité při jejím stanovení je i to, zda třeba štěňátko má nějaké nedostatky, které ho předem vylučují z výstav i chovu,“ vysvětluje Milan Plundra.

Je nutné zdůraznit, že u všech plemen psů chovaných v ČR, tedy i u bernardýnů, pokud rodiče splňují všechny chovné podmínky, mají průkazy původu všechna jejich štěňata. Tedy bez ohledu, zda se narodí bez problémů nebo už s nějakými viditelnými vadami a nedostatky.

Cena štěněte bernardýna s průkazem původu se v České republice pohybuje v rozmezí od 10 000 do 25 000 Kč.

Základní informace o tom, jak o psa pečovat a čím ho krmit, by měl nový majitel dostat od chovatele, od kterého si štěně kupuje. Pokud jde o krmení, je jasné, že bernardýn při své velikosti přece jen něco sežere.

V minulosti byli typickými majiteli bernardýnů řezníci, kteří přece jen měli přístup k levnějšímu zdroji masa a vnitřností a mohli si tak velkého psa dovolit vlastnit.

Pokud máte podobné možnosti, jistě bude pro psa nejlepší krmit ho dnes stále populárnější přirozenou stravou (prosazuje se anglická zkratka BARF), tedy stravou syrovou. Když ne, existuje celá řada průmyslových krmiv, která jsou svým složením určena pro velká plemena psů.

U dlouhosrsté variety se připravte na to, že bude třeba psa pravidelně vyčesávat, aby mu srst nezplstnatěla a nestala se možným zdrojem nepříjemného zápachu a infekcí. U srsti je největším nebezpečím její zapaření.

„Obvyklým zdravotním problémem je hot spot, tedy dermatitida, která se nejčastěji projeví v létě po koupání nebo když pes zmokne a není dostatečně vysušen. Srst se zapaří a následkem toho vznikají na kůží bolestivá hnisající ložiska,“ vysvětluje Milan Plundra. Takové záněty je pak třeba řešit ve spolupráci s veterinářem.

Přestože je bernardýn dnes nahlížen jako pes společenský, stále se najdou majitelé, kteří svém čtyřnohému parťákovi dopřejí i sportovní vyžití. Nejčastěji s ním provádějí klasický sportovní kynologický výcvik.

Protože se jedná o psa mimořádně klidného a také velkého a těžkého, nelze očekávat, že s bernardýnem dosáhnete nějaké špičkové sportovní mety. Ale lze s ním skládat základní zkoušky a především mu výcvikem dopřát pohyb. Vycvičený pes je pro své majitele také lépe zvládnutelný v extrémních situacích.

„Já doporučuji každému novému majiteli štěněte návštěvu psí školky na kynologickém cvičišti v okolí jeho nového domova. Pes se socializuje a majitel se naučí, jakým způsobem vlastně psa cvičit a ovládat. Začít se dá už od věku tří měsíců,“ radí Josef Gerych.

Eventualitou je i například stále populárnější dogtrekking. Využívat bernardýna jako psa na tahání třeba saní v zimě lze samozřejmě s odpovídající výbavou také. Je tu ovšem jeden háček.

Jako všechna velká a těžká plemena psů, i u bernardýnů je největším zdravotním problémem dysplazie kyčelních kloubů, která se u části populace vyskytuje. Proto je dobré s takovými sporty začít teprve tehdy, až pes fyzicky plně dospěje a je jasné, že má klouby zdravé.

Bernardýn je pro mnoho lidí skvělou volbou. Není to pes vyžadující extrémní pohybové aktivity, nevyžaduje ani náročnou péči. Je možné s ním rozumnou měrou sportovat, ale třeba se věnovat i vystavování na psích výstavách. Prostě, byl vyšlechtěn jako parťák pro svého pána a takovým zůstal dodnes.