Bengálská kočka si z divočiny přinesla zvědavost a učenlivost. Dokáže i aportovat

Původně nemělo jít o vyšlechtění nového druhu, ale o ozdravné křížení, zjistilo se totiž, že divoká kočka bengálská postrádá gen kočičí leukémie. Ta je jednou z častých příčin úhynu kočky domácí.

Nakonec křížence 4. generace začaly postupně uznávat národní chovatelské svazy jako nové plemeno. Do Česka se bengálské kočky dostaly poměrně pozdě, až v roce 1994.

Vývoj plemene ale stále ještě není zcela dokončen, v zahraničí totiž i dnes občas probíhají chovné programy s dalším přikřížením divoké kočky bengálské.

Přestože bengálská kočka neboli bengálka, jak ji nazývají sami její chovatelé, má v sobě ještě stále poměrně velké procento divoké krve, nečekejte, že budete mít doma divokou šelmu.

„Bengálky jsou kočky jako každé jiné, jen ještě víc prosazují svou osobnost,“ směje se Anita Trmalová, majitelka chovatelské stanice bengálských koček Whinecat.

„Pokud chce bengálka spát, můžete s ní dělat téměř cokoliv a spát bude. Pokud si chce hrát a vy ne, tak vás k tomu bude zkoušet vyprovokovat. Pokud má hlad, bude vám to hlasitě oznamovat, stát u místa, kde obvykle dobroty bývají, a je dost pravděpodobné, že si po čase skříňku nebo zásuvku otevře sama a obslouží se,“ dodává Trmalová.

Typickou vlastností bengálských koček je zvědavost a učenlivost. Mnoho lidí to může překvapit, ale bengálky velice rády a často aportují. Jsou také hodně přizpůsobivé, a tak mnoho majitelů své čtyřnohé šelmičky venčí, jezdí s nimi na dovolené, výlety i na návštěvy.

Jediné, co je potřeba, je vybavit kočku vhodným postrojem, ve kterém se může volně pohybovat, ale nemůže se z něj vyvléknout.

Kočka není pes, může reagovat útěkem na spoustu nečekaných vnějších podnětů. Proto je nutné s bengálkou chodit ven vždy v postroji a na vodítku. Většina z nich bude za procházky a cestování vděčná, protože bengálky mají obecně rády průzkum pro ně nových prostředí. To jim asi zůstalo po jejich divokých předcích.

Předtím, než se rozhodnete si bengálskou kočku pořídit, měli byste si o ní zjistit co nejvíce. Nejlepší je osobní návštěva nějakého chovatele. Zájemce o plemeno by měl vědět, že se jedná o kočky temperamentní, zvídavé, které se rády účastní všech činností v domácnosti.

Také si rády hrají, a proto je třeba se smířit s tím, že v domácnosti budou neustále na zemi nějaké její hračky. Nakonec každý majitel dojde k tomu, že bengálské kočce pořídí i nějakou prolézačku nebo tzv. kočičí strom.

„Kočičí strom a dostatek hraček většinou zajistí to, že kočka přestane využívat na škrábání a lezení nábytek či záclony,“ říká majitel bengálských koček Jaroslav Průša.

Bengálské kočky také v mnoha případech mají rády vodu. Pokud má majitel omyvatelnou podlahu, není na škodu dát bengálce k dispozici velkou nádobu s vodou. Nehrozí, že by se v ní koupala, ale určitě si do ní bude házet hračky a pak je lovit.

Problémem bývá u kocourů, ale i u koček značkování teritoria, což není v interiéru vítaná činnost. Kdo si nepořizuje bengálky na chov, měl by je nechat vykastrovat. Kastrované bengálské kočky značkují jen zcela výjimečně.

Často si lidé řeknou, že kupovat si kočku s průkazem původu je zbytečné, že jim stačí obyčejná kočka bez papírů. Ale i tady platí, že chov koček s průkazem původu má svá pravidla, kočky jsou především testovány na nejzávažnější choroby, které jsou u nich často smrtelné, nebo minimálně při styku s jinými kočkami tyto choroby šíří dále.

„U bengálských koček byl v minulosti problém s tím, že se u nás nechovaly,“ vysvětluje Jaroslav Průša a pokračuje: „Kdo si chtěl tuhle malou šelmu pořídit, musel se porozhlédnout v zahraničí, kde na bengálku s průkazem původu bylo třeba si připravit i přes sto tisíc korun.“

Dnes už v ČR fungují registrované chovné stanice, koťata se tak dají pořídit snadněji a finančně mnohem dostupněji.

V každém případě jsou nabídky na bengálské kočky bez průkazu původu riskantní. Buď to bengálky vůbec nejsou, nebo to mohou být potomci rodičů, kteří neprošli sítem zdravotních testů a mohou to být přenašeči dědičných chorob.

Registrovaní chovatelé mají většinou své webové stránky, a tak je každý snadno na internetu nalezne. Důležité je před koupí zajet se k chovateli podívat, v jakých podmínkách své kočky chová. S výběrem by neměl nikdo spěchat, měl by být opravdu pečlivý. Zvlášť ten, kdo chce v budoucnu bengálky také chovat.

Cena koťat je velice variabilní. Bengálky se vyskytují ve dvou barevných varietách nebo spíše varietách kresby. Ty s mramorovou kresbou srsti se dají pořídit už od nějakých 8000 korun. Ty takzvaně rozetové, tedy s kresbou podobnou leopardí, jsou dražší. U nich se ceny pohybují od 12 000 Kč. U chovné kočky se ceny šplhají na desetitisíce korun.

Když si kotě přivezete domů, měli byste pokračovat ve výchově a socializaci, kterou začal už chovatel.

„Koťátka, pokud jsou od zodpovědného chovatele, by neměla opouštět matku před třináctým týdnem života,“ vysvětluje Anita Trmalová. „V té době už neomylně používají kočičí toaletu, jsou seznámena s chodem domácnosti, setkala se s cizími lidmi, popřípadě se zvířaty, byla minimálně dvakrát na výletě u veterináře a jsou zvyklá na to, že na krmení se někdy čeká nebo že není vhodné lézt člověku po nohavicích,“ doplňuje.

Pokud chcete s bengálkou cestovat a chodit na procházky, je dobré začít co nejdřív, aby si kočka na tyto aktivity včas zvykla. Vzhledem k učenlivosti bengálských koček je také možné s nimi cvičit. Neexistují sice kočičí cvičáky, na rozdíl od těch psích, přesto může majitel naučit svou bengálku někdy až neuvěřitelné věci.

To, že kočička přiběhne, když slyší své jméno, by samozřejmě mělo být automatické. Ale bengálky se poměrně snadno učí různým dovednostem; od povelů, jako je „sedni“, přes povel k přeskakování různých překážek až třeba po aportování. Majitel by měl využít její zvídavosti a učenlivosti.

S kočkou, která se umí zabavit majitelem naučenými kousky, je život zábavnější a snadnější. S bengálskou kočkou s průkazem původu může majitel chodit i na výstavy koček, kde má příležitost se se svým miláčkem veřejně pochlubit.

„Bengálská kočka se od jiných plemen na první pohled odlišuje srstí. Nejedná se jen o zbarvení a třpyt, ale i o jemnost srsti. Je velmi jemná na dotek, krátká a líná méně než většina ostatních plemen,“ vysvětluje Anita Trmalová.

Péče o srst bengálské kočky není nijak náročná. Stačí občas vlhkou žínkou odstranit odumřelé chlupy. Kvalita srsti u bengálky je skvělým indikátorem jejího zdravotního stavu. Matná nebo naježená srst znamená, že s kočkou není něco v pořádku a je dobré navštívit veterináře. Příčiny zdravotních potíží často plynou z nevhodné stravy. Citlivější zažívání kočky může reagovat na nekvalitní průmyslová krmiva.

„Osobně krmím své bengálky výhradně syrovým masem a vnitřnostmi. Někdy používám jako pamlsek kvalitní granule pro kočky a zatím jsem neměl případ, že by mé kočky měly nějaké zdravotní problémy. Ale je to vždy o tom, najít vhodné složení stravy a to neměnit,“ radí Jaroslav Průša.

Pokud jde o další péči, občas potřebují vyčistit uši, oči a nos. Na to by se měla kočka navykat už od malička, protože vyčistit třeba uši kočce, která se tomu všemi silami brání, je takřka nemožné.

Zájemce o bengálskou kočku se často může setkat s názorem, že je to kočka velmi vhodná k dětem. Na jednu stranu je to pravda, bengálka si opravdu od dětí nechá leccos líbit, na druhou stranu Jaroslav Průša upozorňuje: „Nikdy nezapomeňte na to, že je to zvíře – může si tisíckrát nechat líbit tahání za ocas, ale po tisící první se tomu začne zuřivě bránit,“ varuje. Proto by ani v případě bengálky neměly malé děti zůstávat s kočkou o samotě.

I dospělí by si měli zvyknout, že bengálská kočka většinou nemá moc ráda nošení v náručí, mazlení nebo pobyt na klíně majitele. Na druhou stranu jsou to kočky, které za majitelem chodí všude, kam se hne, a jako správný parťák ho neopustí.

Může se vám hodit na Zboží.cz: