Článek
Nádherné, klidné a inspirativní místo v zeleni! Až se člověk nediví, že se absolventka hotelové školy už nevěnuje svému původnímu oboru a přeškolila se, třeba i na keramických kurzech, na výtvarnici.
V přízemí domu má atelier a i díky tomu také čas na dvě dcery. A na zahradě dostatek místa pro umisťování svých artefaktů. Od moderních soch po zahradní stolky, židle nebo moderně barevné - staré umyvadlo s nádechem Provence.
Babička by měla radost
„Vždycky jsem inklinovala k výtvarnu a k vytváření něčeho rukama. Babička byla švadlena a mě bavilo i navrhování oděvů. Při pobytu v Austrálii, kam jsme s manželem odjeli ještě jako bezdětní kvůli zdokonalení se v angličtině, jsme bydleli také u sochaře. To prostředí mě natolik oslovilo, že jsem se rozhodla věnovat se umění naplno. Cestování nabíjí, poznávání různých mentalit a kultur je inspirativní a já si prostě vybavila své dětské představy,“ vzpomíná Petra Šafářová.
V současném tvůrčím období se soustředí, ve spolupráci s kovářem, na navrhování nábytku - stolků, židlí, lavic. Originálně vymyšlené tvary doplní hrou barev v mozaikách. Každá kolekce má jedinečnou atmosféru. „Propojování materiálů a funkčnosti mě na tom vlastně baví úplně nejvíc.“
Rodinná souhra
Uměním bylo i vytvoření nové podoby domova. Naše hostitelka na sebe vzala (částečně) roli architektky i vizionářky dotahující věci do posledního detailu. Stavařské věci, včetně volby materiálů, zase měl na starosti šikovný tatínek.
„Má své výhody být s rodiči v jednom domě, i když se samostatnými vchody. Máme své soukromí a přitom jsme všichni rádi spolu. Naši jsou pohodáři a je to tu pohoda."
"Dům z roku 1930 koupila prateta a moji rodiče začali před lety dům částečně přestavovat. Až když jsme se vrátili z Austrálie, dohodli jsme se na zásadní přestavbě. Naučila jsem se číst dokumentaci a začala jsem si sama malovat a vymýšlet. Opravdu jsem tomu intenzivně věnovala rok života. I když manžel neměl při svém zaměstnání příliš času se osobně angažovat, spolehl se na mě a dal mi volnou ruku. Máme stejný vkus a rádi stejné věci, takže problém to myslím nebyl. Vždy jsme se shodli.“
Už při výstavbě věděli, kde bude jaká polička, nika nebo úložný prostor. „Vždy jsem si něco vymyslela a táta mi řekl, jestli je to reálné, nebo ne.“
I když na snažení zedníků dohlížel zaplacený stavební dozor, drželi i pravidelné čtvrtky jako kontrolní den, kdy se všichni sešli. „Díky času, který jsme do toho investovali, jsme tu všechno uhlídali, i když diskuse a konflikty se nám samozřejmě nevyhnuly.“
Petra Šafářová ráda vymýšlí i uspořádání zahrady. „Včetně barevného (bylinky jsou prostě nádherné). Ale musím přiznat a uznat, že o údržbu zahrady se stará moje maminka. To je ta pravá zahradnice!“
Společný klid a retro
Přestavba musela být tím více promyšlena, čím výraznější mantinely dávala původní dispozice - od rozvodů vody po omezení prostorové. „Tím větší mám radost, jak jsme to vymysleli a cítíme se tu dobře. Chtěli jsme mít v podkroví otevřený obytný prostor. Abychom byli v kontaktu s dětmi, i když vařím nebo je tu návštěva. Přitom tu má manžel i pracovnu, sice malou, ale jen pro sebe," vysvětluje Petra Šafářová.
"Klid si člověk může užít i na dvou terasách. Na té se vstupem z kuchyně často jíme a trávíme letní večery. O přednostech zahrady nemluvě! Mám na ni přímý vstup z ateliéru v přízemí,“ dodává výtvarnice.
Petra Šafářová vytváří vedle moderních objektů i předměty (např. keramiku) inspirované dřívějšími časy. Rovněž i v interiéru propojuje nové se vzpomínkami na dětství.
„Miluju retro styl. Obzvláště si vážím šicího stroje, na kterém šila moje babička, máme ušák, který je dokonce po mé prababičce. A nebo nástěnné hodiny, které když bijí, připomínají mi dětství a zvuk parket v Dušní ulici, kde prateta bydlela. Asi to mám po ní, už ona milovala starožitnosti a vyznala se v nich. Mám ráda předměty s patinou, na kterých je vidět, že se používají a mají svou historii.“