Zpěvák Karel Kahovec je v malém bytě spokojený

Navíc zpěvákova kapela – už dvacet let – George & Beatovens má kalendář zaplněný termíny koncertů. Na cestě je tak často, že se přes celé léto nedostal na svoji oblíbenou chatu v Jílovém u Prahy, kde se věnuje, jak s úsměvem říká, hlavně rekreaci.

„Uměl jsem tam bydlet i půl roku. Chodím v kraťasech nebo rovnou v plavkách, mám bazének, i když pozemek není oplocený, nebo sednu na simsona a jedu na Slapy. Poslední dobu jsem rád, když pobudu dva dny, přes léto jsem tam pořádně nebyl. Pravda, byl jsem si orazit na týden v Chorvatsku. Manažer mi posílá na mobil data a místa příštích štací po celé republice.“

Čtyřčlenná kapela jezdí na koncerty v jedné dodávce, tranzitu. „I tak považuji na mém bydlení za další vynikající věc, že mi hned před domem patří garáž. Pravda, hromadnou dopravou už můžu jezdit zadarmo. Bydlet v centru pořád považuji za terno a tady to mám pár metrů na metro Vyšehrad i z kopce dolů na tramvaje.

Když jsem se před čtrnácti lety rozváděl, tak samozřejmě nastala i otázka bydlení, což pochopil i majitel domu, kde jsem tenkrát se ženou bydlel. Přišel za námi a nabídl nám, že nás vyplatí nebo sežene byty. Já jsem chtěl byt, ale ne někde na kraji Prahy. Po několika nabídkách jsem přišel do tohoto bytu a hned jsem věděl, že je to ono. I když jsem požadoval místo malého radiátoru (okno je na severní stranu) větší topení. V současných vedrech jsem rád i za tu severní stranu, protože je tady vždy příjemně.

A to jsem ještě netušil, že se po letech uvolní hned vedle stejný byt, kde je dnes mým sousedem jeden ze synů!“

Původně jednopokojový byt se celkovou rekonstrukcí domu nejen zmodernizoval (nová okna a centrální topení), ale hlavně zvětšil.

„Nový majitel domu přišel s osvícenou myšlenkou do chátrajícího domu investovat a udělat i nové koupelny s WC v místě zbytečného světlíku – malého atria. Betonovaly se podlahy, stropy a v původních bytech se tak uvolnilo větší místo na kuchyně a z bývalého WC jsou nyní komory. K bytu patří i sklep, takže mi tu nechybí ani prostor,“ vyjmenovává zpěvák s tím, že se nakonec nájemníci s novým majitelem shodli i na kompromisní a všem vyhovující výšce nájemného.

Ke svému životnímu prostoru může navíc Karel Kahovec připočítat oplocenou a udržovanou (ostatně podobně jako ty sousední) zahrádku s posezením. Prostě dobrá adresa.

„V bytě ani na kytaru moc nehraju. Jak říkávám – všechno už umíme,“ usmívá se muzikant s více jak padesátiletou praxí a třináctiletými vnoučaty – dvojčaty.

„Někdy úplně odbouráme v místě koncertu i tamní zvukaře, když jim řekneme, že zvukovou zkoušku dohromady nepotřebujeme – hrajeme jen čtyři, tak co.

Rodiče se mě snažili přivést ke hře na klavír, ale přitom jsem trpěl a modlil se, aby učitelka onemocněla a hodina odpadla. V šesté třídě jsem si našel kytaru a bylo rozhodnuto. Napřed to na ní zkoušela ségra, ale bolely ji prsty, tak to vzdala. Máma se nade mnou slitovala a koupila mi první elektrickou kytaru. Bylo mi třináct a kytaru jsem už z ruky nepustil. Cvičil jsem hodiny denně a chtěl se na tento nástroj opravdu naučit hrát. Založil jsem kapelu a už jsme hráli rock and roll…“

Karel Kahovec měl po kom zdědit talent, v rodině se po generace vždycky někdo věnoval hudbě. Jeho sestru – Vlastu Kahovcovou – si posluchači jistě pamatují jako doprovodnou zpěvačku u Karla Gotta. Ta dnes svůj umělecký talent zúročuje i jako úspěšná malířka obrazů, jako od starých mistrů! Takže i stěny bytu bratra zdobí pár jejích olejomaleb. Jiné si našly cestu ke kupcům až třeba do Německa.

„Ségra je opravdu dobrá, zpívala, ale má vystudovanou UMPRUM,“ dodává na sestru pyšný Karel Kahovec. Stěnu bytu zdobí i diplom s jeho jménem ze Síně slávy rock and rollu.

Nad portrétem syna pořízeným na dovolené má i svůj malý portrét z doby, kdy mu bylo dvaadvacet a nosil dlouhé vlasy.

„Tenkrát nás na koncertech rozháněli policajti a dneska, když nemám hraní nebo jiný program, tak se tu dívám na videu na Anděla na horách,“ ohlíží se s nadhledem do minulosti náš hostitel.

„Když sem v osmašedesátém vtrhli ,Rašmeni‘, tak jsme hned 27. srpna (v den mé svatby) odjeli odpoledne ještě legálně hrát přes Rakousko do tehdejší NSR, do Hoffu. Ale po půl roce každodenního hraní v rockovém baru – kam chodili Američani – jsem klukům řekl, že to k ničemu nevede, a vrátil se domů. Vydělávali jsme tak akorát na splácení aparatury majiteli podniku. Díky nám měl každý večer narváno, ale pěkně nás sdíral.“

Následovaly roky s Golemem a Josefem Laufrem nebo i Petrou Janů a dalšími.

„Pak přišla revoluce a všichni stáli, muzika, stejně jako třeba divadlo, nikoho nezajímala. Tak jsem šel jezdit s taxíkem (a licenci jsem si podržel až do roku 2005). Co si pamatuju, tak basák na Karlově mostě maloval obrázky a Petr Novák tou dobou dělal kulisáka v Národním divadle. To mě ještě nenapadlo, že mě za pár let vezmou do kapely a budeme zase zpívat spolu – před lety jsme spolu hrávali ve Flamengu. Ale v pětadevadesátém už byl Petr dost nemocný a za dva roky zemřel.

Když dnes s kapelou George & Beatovens při koncertu zazpívám i čtyři jeho největší hity, tak lidí úplně šílí!“