Článek
Ti nejbližší se prý před pětadvaceti lety divili, cože to nosí do bytu za trámy a prkna. Jestli prý bude dělat z bytu chalupu? Téměř. Pavel Roth se ještě dnes spokojeně usmívá při vzpomínce, jak se zásadně a po svém pustil do úpravy klasického bytu. „Jsme tu tak spokojeni, že dodnes nemáme potřebu už cokoli měnit.“
Nafukování a přemisťování zdí
„Ve zbytečně prostorné části chodby uprostřed bytu (za dlouhou chodbou od vstupních dveří) jsem přemístil jedny dveře do komory a přidal vestavěnou skříň. Vznikl tak další, tolik potřebný úložný prostor. Mohl jsem si potom na úkor jedné z ložnic zvětšit koupelnu.“
Kanadští knírači, dvouletý a tříletý Ferda a Fík, se ochotně zapojili do pózování. „Vždycky, od dětství jsem měl nějakého psa.“
Nebyl to zdaleka jediný pohyb původních zdí. Další velký zásah čekal obývák a kuchyň, z nichž se vybouráním příčky stal jeden velký obytný prostor. Tak, jak se dnes často staví a jak - připomíná zpěvák -dobře věděli naši předkové. „Proč by měl být ten, kdo vaří, oddělený od ostatních v bytě?“ dodává náš hostitel při podávání kávy na barový pult.
„Rád sedím u baru, tak jsem si jeden udělal i doma a nemusím nikam chodit,“ se smíchem potvrzuje spokojenost s bydlením v této panelové metropoli. Dodnes prý vidí (z balkonu), jak prezident Havel v porevoluční náladě vystoupil z vrtulníku, nakročil směrem k sídlišti a se slovy, že ty králíkárny by měly zmizet, opět odletěl.
Místo stěny je volný prostor a bar, jako spojovací článek mezi kuchyní a obývákem - zpěvákova chlouba.
Pavel Roth je dodnes rád, že má svůj byt a vůbec prý nezávidí pořizování bydlení dnešním mladým. Zkušeností se zařizováním má dost. Mamince manželky k stáru pořídili malý byt v protějším domě a dceři pomohl zrenovovat byt po babičce. „Dcera tady do svých dvaceti let vyrůstala pomalu jako na vesnici, protože do centra vůbec nemusela jezdit. Chodila tu i na soukromé gymnázium. Až nedávno se přestěhovala na Pankrác do velkého bytu po babičce.“
Kutilův hudební pokoj
„Nedávno nám u dveří zazvonil nějaký chlápek - Ital. Myslel jsem, že nám jde nabídnout výhodnější kabelovou televizi… A on, že mu kamarádi, hudební skladatelé, řekli, ať mě vyhledá a vyřídí mi, že jim do Itálie přichází z Česka nejvíce tantiém za písničku s Poštulkovým textem Malinconia - Krásnější než růže.
Dospělá dcera se už odstěhovala, takže se dětský pokoj proměnil ve studio.
Slovo dalo slovo a dneska s námi Andrea Andrei jezdí na koncerty a zpívá s námi i na společné, nedávno vydané desce s Ivou Hajnovou (Hořký otčenáš). Porozuměli jsme si tu velmi rychle,“ vzpomíná na jedno z hudebních setkání. To zrovna prohlídka třípokojového bytu postoupila do bývalého dětského pokoje, kde má dnes své hudební a nahrávací studio i zkušebnu. „Sting to má v garáži, já v šestém patře.“
Nejenže Pavel Roth před lety v bytě zaměstnal bourací a stavební četu, ale při dolaďování interiéru si také hodně udělal sám. Například:
„Měl jsem představu o jídelním stolu, ale nikde jsem takový nemohl objevit, tak jsem si ho udělal sám. Stejně jako barový předěl, do kterého se tenkrát žádnému truhláři nechtělo. Stejně tak police na gramofonové desky. Mohl bych za těžké peníze koupit něco současného, ale už to sem nebude tak pasovat a nebude to ani tak funkční.“
Zahrada na balkoně i u chaty
„Než začali zateplovat dům, měl jsem z balkonu zimní zahradu se spoustou kytek.
Jsme zatepleni tak krásně, že vlastně nemusíme topit a vyhřejeme to tu televizí, ledničkou a počítačem…
A zjistili jsme, že nám chybí výhled balkonovými dveřmi na koruny stromů. Tak už lodžii zateplovat nebudeme, ale ještě jsem se nedostal k tomu, abych to tam doladil a dočistil. Tak mám jen pár bylinek v květnících. Taky jsem rád, že jsme se hned před lety pustili do odstranění bytového jádra. Nějaké přetapetování nic neřeší -zůstává to plné nějakých brouků, které nemůžete ovládat… Navíc vyzděním získáte na každé straně místo. Opravdu tu doteď nemám potřebu nic měnit. Ani teď se nebojím práce rukama, jsem manuálně zručný. Před lety jsem dělal i jako svářeč.“
Také v předsíni a přebudované koupelně hrají tóny hnědé v kontrastu s bílou.
Také v předsíni a přebudované koupelně hrají tóny hnědé v kontrastu s bílou.
Pavla k domácímu kutění vlastně přivedl bigbít. „To byly ty začátky, kdy se babičce vzalo rádio, do vstupu (který tam byl, dodnes nevím, na co…) se vrazila kytara a už se hrálo přes reprák naplno puštěného rádia, až ten z toho vyletěl. Ale bylo to ono! Takže každý muzikant byl tenkrát kutil,“ směje se Pavel.
Je i zkušeným chatařem. „Teď se děsím toho, jak mi tam přerostla tráva. Pro samé hraní nebyl čas zajet ji posekat.“ Před lety zabodl kružítko do mapy a od místa bydliště udělal výseč směrem k Benešovu. V jasné předtuše, že jezdit na víkend napříč Prahou není řešení. Vyšel z toho Těptín a chata u lesa. Dneska si za prozřetelnost blahořečí.
Knihy a staré desky jsou hlavním doplňkem posezení pod lampou.
„Jezdíme do přírody rádi. Ale ty přesuny obyvatelstva mě děsí. Když se někomu na venkově líbí, tak proč tam nezůstane? Stejně se do Prahy všichni vracíme za prací jenom proto, abychom se tady navzájem obsluhovali. Tak proč nedělat třeba popeláře nebo číšníka pro sousedy na té vesnici? Nebýt toho, že je manželka zaměstnaná na ministerstvu, tak už bych tu začouzenou Prahu taky opustil.“
