Článek
Ta činnost se jí s partnerem už rok daří. Dva roky sice čekali, až se na překvapivě klidném místě v pražském Hloubětíně postaví, ale vyplatilo se a obklopeni zelení (i plotem, celý developerský projekt je střežen) tu snadno zapomínají na hluk velkoměsta.
„Ještě předtím, než jsme se nastěhovali, tak jsme mohli říci, kde chceme stěny mezi pokoji. Sami jsme si vybírali zárubně dveří a byla to docela zábavná fáze, ale hlavně, že je hotovo. Největší radost máme ze zasklené terasy, vznikla tak další místnost, kde jsme nechali udělat podlahu i topení. Jen omítka zdí je zatím ještě vlastně fasáda domu. Docela jsme si se zařizováním vyhráli. S výběrem materiálů i barev.“
Většina nábytku je dělána na míru truhlářem podle návrhů majitelů i jeho. „Hlavně nám doporučil druhy dřeva, takže já už dneska vím, jaký je rozdíl mezi jádrovou hruškou (na tu jsem pyšná, tu má v bytě asi málokdo) a jádrovým jablkem, které se používá spíš do kuchyně. Taková jsem odbornice!“ směje se Radana, které nedělá problém být nám průvodkyní.
„S partnerem jsme bydleli v podnájmu, ale chtěli jsme mít společné závazky a tedy i vlastní byt.“
Ledňáček a ti druzí
Původně třípokojový byt neoplývá plošnými metry, ale koupelna je prostorná, dětský pokoj také, ložnice stačí a kuchyň s obývacím pokojem rozšiřuje právě „zimní jídelna“ se vstupem na zahrádečku.
„Dnes je z původní zastřešené terasy vlastně další místnost s jídelním stolem i širokou pohovkou, kde jsme s malým nejraději.“ A ty vzrostlé stromy za prosklenou stěnou a potůček za plotem! A jako další bonus - podzemní garáže a sklepní kóje.
„Šetřili jsme tu místem, tudíž všechny dveře do pokojů i ve skříních jsou zasunovací nebo vyklápěcí. Ze začátku jsem měla trochu divný pocit ze skříněk pod stropem nad našimi hlavami v ložnici. Bála jsem se, že až na nás žuchnou, tak nás zabijí a chtěla jsem sepsat, kdo se pak bude starat o naše dítě. Radost mám z postele, kterou jsme si nechali udělat, jako panovníci, vyšší. Samozřejmě na protější stěně je televize, abychom měli hezké večery,“ popisuje s úsměvem nejmenší místnost Radana.
Apartmánek je útulný a funkční. S okny v jedné linii. Je s podivem, jaká ještě v Praze developeři nacházejí místa pro výstavbu bytových domů. Nechat si rozvázat oči až v bytě, nechtělo by se věřit, že jsme pár set metrů od dopravních tepen.
„Už nám i veveřička vběhla do bytu! Vídáme tu i ledňáčka, sedává na okolních křápech, tedy keřích. Taky tu bývá kos, strakapoud, pěnkava, sýkorky… Abych se nepředváděla jako ornitolog, to jen, že jsme si koupili atlas ptáků. V potůčku hnízdí kachna s káčátky. Je tu hezky,“ pochvaluje si rodačka ze Studénky.
Zpět do přízemí
Za barovým pultem se „krčí“ kuchyň, kde se paní domu může vlastně otáčet na místě a na všechny strany dosáhne. „Pracovní plocha je tu docela veliká, i když to tak nevypadá.“
Moderní design i materiály podtrhuje obložení z klasického mramoru. „Jsem ráda, že tu nemám klasické obkladačky se spárami.“ Obklad má své výhody, přesto ho je třeba občas napouštět speciálním přípravkem, aby například, za varnou deskou, nebyl problém setřít mastné skvrny.
S pohledem do budoucna byla pro dětský pokoj vybrána druhá největší místnost. Ještě v ní mnoho nábytku není. Vedle postýlky je prý nejoblíbenějším kouskem elektrická houpačka - kolébka.
„Ale zatím mám pocit, že za nejlepší hračku má dítě mě. Ať jsem kde jsem, tak jsem nejoblíbenější - to je příjemné.“
Rodinka jezdí i do ciziny, kde se prý rádi podívají, jak se kde bydlí. „I ty nejmenší byty tam bývají od sto metrů čtverečních. Nevím, co je to u nás za zvyk dělat takovéto pidibyty a ještě za mraky peněz.
Cenu nemovitostí u nás si zpěvačka uvědomila i před třemi lety, když se byli cvičně podívat na nové domy nad Hlavním nádražím. „Když nás provedli bytem ve vyšších patrech, záhy jsme zjistili, že patnáct miliónů je nad naše možnosti. Tak nám nabídli levnější, v přízemí… To mě docela rozesmálo, jak jsme hned klesli, ale díky tomu jsme si všimli v přízemní hale reklamy na právě toto místo. Po dvou letech výstavby tu rok spokojeně bydlíme! Kousek od nás je už pověstná miliónová cyklostezka.“
Senzační bejby a ti druzí
Nikoli na kole, ale autem vyjíždí párkrát do měsíce Radana na koncerty a těší ji, že to není z existenčních důvodů, ale jen doplněk k mateřské dovolené. Tu naproti tomu fanoušci nemusí nijak vnímat, protože rádia písničky uskupení Holki hrají a nedávno jim vyšlo i výběrové rovnou trojalbum.
„Je to opravdu legrace, když v našich letech (holky mají mimo zpívání také svá zaměstnání) zpíváme: Bejby, ty si vážně senzační, bez tebe svět není legrační… to je fakt zábava a má to i ohlas,“ pochvaluje si třicetiletá Radana se stále stejně štíhlou postavou.