Článek
V době naší návštěvy zahrádka hrála všemi barvami. Ale útulný interiér - dokládající fakt, že příjemný domov nemusí vždy tvořit nadměrné metry - určovaly jemné a teplé odstíny. Od bílé po oranžovou. Hlavně tedy velký obraz nad pohovkou přímo zahřeje na duši. Jeho autorkou je hostitelka sama!
Petra Černocká na zahradě svého domku v Praze
„Jsem v rodině malířkou třetí generace, takže kvalita možná už jaksi upadá,“ usmívá se paní Petra a naši pozornost obrací i k obrázkům malovaným dědou a otcem. Výtvarnou sbírku v přízemí hodně doplňují dílka Ivy Hüttnerové. Tak trochu to tu vypadá jako na jejích obrázcích.
Zděděný talent
„Barvy jsem tady ladila od podlahy - podle perského koberce. Pak jsem přidala obrázky tatínka a dědečka, ale pořád mi chyběl základní velký prvek nad kanape obsahující oranžovou…“ Tak prý vzniklo velké plátno, podle umělkyně tak trochu kýč, s párkem zahradního ptactva.
Praktická kuchyň ctí spíše rustikální styl a na malém prostoru poskytuje vše potřebné, včetně moderních pomocníků.
K pohodové atmosféře nemalou měrou napomáhají i starožitné solitéry v přízemí.
„Nábytek s sebou vláčím celý život po všech bytech. Nějak se nemůžu zařídit moderně, i když by se mi to také docela líbilo. První starožitnosti jsem si pořídila vlastně ze vzdoru, jak to tak u mladých vůči rodičům bývá. Můj táta byl po válce levicový intelektuál a vyznával vše nové - funkcionalismus, to bylo jeho! Byl takový modernista, že zavrhoval secesi a Obecní dům mu připadal ošklivý. Podle toho vypadal i jeho nábytek - černý, jednoduchý...
V pracovně v patře čeká na dokončení další obraz.
Takže, když jsem se začala zařizovat já, nakupovala jsem různé stolky a kredence v bazarech a starožitnostech. Pár kousků mi poslední dobou sehnal pro radost manžel. Dokonce i stojací lampu, pro kterou jsem vyrobila nové stínidlo - tisíce stehů. Mám potřebu občas dělat něco rukama.“
A to prý i na chalupě - staré roubence, kterou otec Petry koupil hned po válce.
Plány s vlastním pokojem
„Můj bývalý partner byl natolik prozřetelný, že mi doporučil, abych se z luxusního vinohradského bytu včas přestěhovala. Rozcházeli jsme se akorát, když přišla revoluce - nebo tomu říkejme, jak kdo chce. Myslelo mu to tak, že předvídal, jak tam bude vysoký nájem a že dům bude mít svého majitele. Na to já vůbec nepomyslela. Ale tyhle dvouletkové řadovky jsem znala, a když jsem objevila inzerát na toto místo, neváhala jsem. Jsem tu tedy už dvacet let! Je to kus života, i když mi to přijde dost nedávno.
Pod obrazem otce-malíře se nápadně daří květinám.
Ale ano, mám tu výhodu, že vypadám celkem dobře, ale uvědomuji si, že čas běží, co si budeme povídat. Víte, že tady kousek je strašnické krematorium? No, pardon, já vím, to jsou řeči! To jsem asi podědila po mém bratranci Vlastimilovi Brodském.“
Přestože se třicetiletá dcera už odstěhovala do vlastního, bydlení se prý nijak zvlášť „nezvětšilo“. Součástí osazenstva jsou i tři kočky (momentálně na chalupě) a pes.
I kuchyň je tu malá. „Prostoru je tu málo, ale výsledky jsou famózní - říká můj muž. Jinak bych to netvrdila. Vařím čím dál tím raději, protože si už na to umím udělat čas. Ale ještě raději si čtu - nebo koukám na televizi.“
Klasika uklidňuje i zdobí, obrázky Ivy Hüttnerové se sem také náramně hodí.
Historie řadovek na pražské Solidaritě sahá do doby první poválečné dvouletky. Tu, kde dnes bydlí Petra Černocká, si pro sebe prý stavěli tiskaři. Takže současní majitelé při bourání příček nacházeli jako izolaci i noviny.
Dřevěné schodiště přispívá k uklidňující atmosféře celého interiéru.
„Na tu dobu to bylo senzační bydlení. Dnes mi tady chybí garáž a vůbec úložné prostory, takže se musí se vším opatrně. Ale nechala jsem si před nastěhováním vybudovat, na úkor kuchyňky i obývacího pokoje, v přízemí koupelnu. V patře je ložnice a ještě jedna místnost - dnes jako moje pracovna. Vždy jsem chtěla mít jeden pokoj sama pro sebe. Ale tak úplně se mi to pořád nedaří. I když jsme tu už jen sami dva,“ usmívá se naše hostitelka a dodává, že její piano je zarovnáno manželovým rotopedem.
„Je pravda, že i po roce pořád cvičí.“
Obraz je dílem výtvarně nadané a zručné zpěvačky.
Na cestě i v muzikálu
„S Jirkou (manžel a kytarista - pozn. aut.) jezdíme pořád na koncerty. Jsem docela dobrý terénní typ. Moje chvíle přichází, když se sejde nesourodá společnost a vyloženě mě baví připravit podle momentální situace pro každého něco. Ale už to dělám dlouho, tak jsem i ze zvědavosti přijala roli v muzikálu Ať žije rokenrol, abych vyzkoušela zase něco jiného.
Zajímalo mě, jak to v Divadle Broadway vzniká, a vše bylo strašně zajímavé. Sice si myslím, že spousta repríz může přinést rutinu, ale alternuji s Petrou Janů a Hankou Saidlovou, což je herečka velmi dobře zpívající. Takže se nemusím bát ani chřipky a nelituji. V muzikálu je jeden závislý na druhém a to je pro mne také nezvyklá situace,“ konstatuje Petra Černocká, která se prý občas ještě podiví, že jí při představení nestojí za zády manžel s kytarou, ale střídající se kolegové v roli jejího syna.
Přízemí působí vesele, i když je zařízeno hlavně starožitným nábytkem. Panenka ušitá Petrou Černockou, která tentokrát čeká pod zrcadlem na předání jedné holčičce, jež se rozplakala na dražbě panenek UNICEF.
Zvonec a odlet
„Letos budu trochu rebelovat a zapomenu na zvyklosti. Odmítám se už zase o vánočních svátcích povalovat na kanapi, jíst svoje rohlíčky, tloustnout a koukat na pohádky a filmy viděné stokrát. Nechci vidět nic, co jsem viděla nejméně třikrát. Mám ty filmy ráda, ale nevím, co nám to v té televizi dělají - je tolik nových věcí, které je třeba poznat, ale my ulpíme na kouscích, které umíme nazpaměť. A já jsem toho ještě tolik neviděla! Přesto mám televizi raději než současné kino. Divné prostředí. A je pro mne nepřijatelné i zvukově, protože to mají co do hlasitosti předimenzované.“
Mám samé šikovné kamarádky. To se to pak chystá advent, když andílky vystřihne někdo jiný! Třeba Evička z Kytlice.
Pár dnů před naší návštěvou prý Petra manželovi oznámila, že po Vánocích spolu odjíždějí na dovolenou. „Byl také spokojený. No, když to za ty chlapy vymyslíte, zařídíte… Sbalíte mu kufr a odvedete ho do letadla, tak je nejšťastnější. Jak říkám: Štědrý den doma a potom okamžitě taxík a hurá do Egypta.“
