Zpěvačka Michaela Nosková a její domovský ráj

Idylka. Tedy pokud nepočítáme Míšiny hodiny v autě, když z příjemné vesnice u Velvar – pyšnící se starým a zrenovovaným mostem i malým zámkem – vyjíždí do divadel třeba v Českých Budějovicích nebo do Hudebního divadla Karlín.

A aby těch kilometrů neměla málo, přidává i ty nalítané. Po studiu v Americe si buduje souběžnou kariéru v Anglii, kde si donedávna držela podnájem a kam cestovala na hodiny zpěvu.

„Několik měsíců je mi bez chlapa dobře, spokojená je i dcera a hlavně musím uznat, jak jsem ráda, že se s bývalým manželem na jejím hlídání v klidu a vždy dohodneme. To, co kolem sebe kolikrát sleduji, bych zažívat nechtěla,“ konstatuje Míša a připouští, že se jednou asi stejně vrátí do pěkného, loftového bytu v Praze-Modřanech. Ten teď z praktických důvodů pronajímá.

K návratu do domu, který táta postavil, když za ní a její kariérou muzikálové zpěvačky přišli z Brna, nahrála i dispozice projektu. Dům při pohledu od branky ani tak nevypadá, ale uvnitř počet místností vytváří malý labyrint. A k tomu dvě koupelny. A hned tři místnosti v přízemí mají přímý vstup na zahradu!

„Máma se stará o domácnost, táta o zahradu včetně bazénu a já sem vnáším radost a neutuchající akci, tedy zmatek do zavedených věcí,“ směje se Míša a dodává, že dcera pomáhá s péčí o želvičky v teráriu a o dva pudly a kocoura. Je tu zjevně živo a veselo.

„Mamička k tomu pracuje z domova na počítači jako účtařka, ale všichni si z ní děláme legraci, že když je většinou doma, tak to žádná práce není.“

„Také je pravda, že naši ze začátku mému zpívání moc nevěřili, a hlavně máma chtěla, abych si udělala nějakou praktickou školu. Tak z toho byly čtyři zbytečné roky na gymnáziu a pak jsem mohla zamířit na JAMU. Ale ještě před tím jsem si zkusila studovat chvíli na filozofii,“ ohlíží se konzervatoristka s tím, že v prvním muzikálu účinkovala před čtrnácti lety (ve svých dvaadvaceti).

„Po deseti letech se teď vracím do Karlína s klasickou operetou Veselá vdova a moc se na lednovou premiéru těším.“

V květnu si Míša přidala cestování do Londýna s rozhodnutím, že se zpěvem zkusí prosadit i tam.

„Po několika konkurzech tam opravdu pravidelně zpívám a v jedné show – programu z písniček Elvise Presleyho – mám hlavní ženský part, což považuji za úspěch. I proto, že po studiu zpěvu v New Yorku jsem si do Anglie přivezla nejen diplom, ale i americký přízvuk, což byl problém. Ale teď mám zas tolik práce doma, že jsem více tady a navíc nikdo neví, jak to bude po brexitu. Pravda, letenky jsou proti hodinám zpěvu u Mary Hammond (hlasové poradkyně u více než stovky muzikálů, jejími žáky jsou např. zpěvák skupiny Coldplay nebo zpěvačka Dido) ještě to nejlevnější. Doslova investuji do svého vzdělání,“ konstatuje nebojácná interpretka a dodává:

„Jsem tak vytížená, že jsem ráda, když se mohu věnovat Elišce, a chlapa teď ani nepostrádám. Opravdu jsem ráda, že k rozvodovému soudu jsme přišli s Ondřejem tak dohodnutí, že nás rozvedli za pět minut.“

Dům s pokoji i v podkroví stojí deset let a pořád je tady co dělat. „Přitom přiznávám, že já jsem více na tu Prahu a bydlení v bytě. Úplné centrum nepotřebuji – mám zkušenost i z Vinohrad. Modřany mi vyhovují. Za pět minut jsem v Modřanské rokli nebo jsem si chodívala zaběhat k Vltavě a přitom do centra je to také pár minut.

Byt jsem si zařizovala já a vlastně jsou tam podobně, jako tady, časté odstíny šedé, černé a bílé. Kuchyň je tam červeno-šedá.

Když šli naši za mnou z Brna, tak tam všechno prodali, začali stavět a nastěhovali se pro změnu ke mně do bytu v paneláku na Lužinách, který měl pětatřicet metrů čtverečních – dva plus kk… Sem na stavbu jsme jezdili často, takže jsme spolu bez problémů zažili leccos,“ dodává s nadhledem zpěvačka.

„Od dvaadvaceti jsem byla zvyklá bydlet sama, čili je jasné, že současné bydlení u rodičů je jenom přechodná záležitost, i když jsou zlatí, moje záchrana a moc mi pomáhají hlavně s Eliškou, ale věčně nemůžu říkat, kam jdu a kdy se vrátím,“ směje se při okolnostech současné životní etapy.

S bývalým partnerem také stačili bydlet ve stavení na samotě v lese u Štěchovic. „Uprostřed ničeho a topili jsme jenom dřevem, protože tam nebyla ani elektřina. Naučila jsem se zapalovat krb ve čtyři ráno na první dobrou, protože když je ráno zima, tak to chce zatopit rychle… Měla jsem tam vlastní zahrádku a pěstovala mátu a další bylinky. Tady se zahradě opravdu moc nevěnuji.

Jsem takový putovací typ. Ale jednou zakotvit budu muset. Asi opravdu v těch Modřanech.“