Článek
A protože jí zjevně vše vychází, osvědčuje se i bydlení na druhé a dobré adrese: ve vesnici Sazená. V novostavbě, kterou pro ni postavil tatínek – stavař. Zatím sem jezdí na víkendy a dům obývají i rodiče, maminka pomáhá s hlídáním.
Míša i Eliška jsou spokojené a šťastné.
Nalevo mladí, napravo starší a ještě místnůstky v podkroví – dvougenerační domek se osvědčuje.
Jedno mimino a dva páry se sem (každý na jednom konci domu se samostatnými vstupy na společnou terasu) pohodlně vejdou. „A když ještě přijede strýček s dědou, tak i ti tu mají místo.“
Dělba rolí
„Táta pracuje ve stavebnictví, má svoji firmu, a tak si vzal na starost i tento dům, který jsme nakonec začali přistavovat a rozšiřovat ještě dříve, než byl dostavěn.“ I úprava rodící se zahrady naznačuje, že tady bude veselo a příjemně celoročně. Nedojeli jsme do nějakého stlačeného satelitu, ale do přirozeně se rozrůstající vesnice. I ty slepice Noskovi mají za druhým plotem!
Na jaře pergola s letní kuchyní opět ožije.
Na jaře pergola s letní kuchyní opět ožije.
„Mám se opravdu dobře a je radost užívat si takovéto miminko, je skutečně sladká a hodná. Spí v noci šest hodin v kuse, pak ji nakrmím a spí zase. Už teď si dovedu představit, že bych měla další. Rozhodně nepatřím mezi nevyspalé matky. Samozřejmě jsem přemýšlela, jak to bude v divadle, ale všichni mi vyšli vstříc, už zase hraji a v Praze bydlím kousek od divadla. Tak manželovi připravím mlíčko a on malou nakrmí. Bydlíme i kousek od Stromovky, což je také super.
Útulný pokojík opticky zvětšuje výhled do zahrady přes terasu.
Za postýlkou měl dům původně končit, naštěstí se tak nestalo.
Tento baráček si už opravdu užíváme. Udělala jsem to úžasně – řekla jsem rodičům, ať najdou místo a táta, ať baráček postaví,“ směje se Míša svým organizačním schopnostem a je moc ráda, že v nové životní situaci rodiče neváhali opustit Brno a přestěhovat se za nimi. „Vždycky jsem jenom přijela a pochválila je, jak se jim to tu daří.“
Zkušenosti a plány
Po úspěchu s Draculou a dalšími muzikály v minulých letech nyní Míša v Karlíně pokračuje v Čardášové princezně a v Producentech. „Od ledna budu zkoušet a s lehkou nervozitou pracovat na mém snu – bude to hop nebo trop: opereta Netopýr s těžkou rolí Adély inscenovaná v plzeňském divadle, kde dělají moc hezké věci. Naštěstí s mojí profesorkou Pavlou Břínkovou cvičíme už teď.
Obývací pokoj uprostřed domu (spojený s kuchyní) ozvláštňují i vpuštěné stropní trámy z vedlejších křídel stavby.
Obývací pokoj uprostřed domu (spojený s kuchyní) ozvláštňují i vpuštěné stropní trámy z vedlejších křídel stavby.
Výklenek slouží i jako místo pro zimní využití vířivky.
Moc se těším a Pavlínka je úžasný člověk a navíc mě učí technikou stejnou, jakou jsem měla na JAMU, takže vlastně pokračuji v tom, co už jsem měla zažité a je to super. Pavlínka má klasiku samozřejmě v malíčku.“
Aby těch rolí, včetně mateřské, neměla Míša málo, chystá na jaro už třetí sólovou desku. S hudbou Filipa, syna Františka Janečka. „Texty si píši sama. Díky sponzorům se pokusím vydat album bez velkého vydavatelství.“ Míša si užila Brna, chystá se na angažmá do Plzně, domek má u Kralup nad Vltavou a dcerku porodila ve Vrchlabí. Ještě, že republika není tak velká!
Kuchyňská linka si pohrává s velkorysým místem.
Krb je zde doslova ústředním bodem v přízemí.
„Těšila jsem se na porod do vody, nakonec jsem rodila císařským řezem, ale bylo to tam úžasné. Rozhodně jsem neměla pocit, který bych zažila asi v Praze, kde je pořád plno a hned vás posílají domů. Měla jsem tam pronajatý pokoj, kde byl se mnou celou dobu i manžel. Připadala jsem si jako na relaxačním pobytu, během něhož jsem jakoby mimochodem porodila. Chceme pět dětí – manželův nápad,“ směje se Míša a hned dodává, že alespoň jednou by to mohla být dvojčátka, aby přece jen nemusela do porodnice tak často.
Nová ves i zahrada
Doslova rodinný dům má z jedné strany hned tři vstupy na zahradu. Z pokoje mladých manželů, dále rodičů a pak z obýváku, který je uprostřed. Čtvrtým vchodem je na druhé straně vlastní vstup do domu s přizděnou předsíní. V původním projektu bylo jen zastřešené zápraží.
„Postupně jsme se dobrali i dispozičně do ideální podoby domu pro naše bydlení a nyní je pomalu na řadě i zahrada. Také se mi už líbí a musím přiznat, že to je zase hlavně maminčina práce.
V létě grilujeme v horní části zahrady, na terase bývá vířivka a ve svahu nad ní se začíná klubat skalka. Táta nechal dovézt ohromné šutry a v létě už jsme zkoušeli, jak to bude vypadat, až se dodělá vodopád. Nad ním je vyhloubená jáma pro rybníček. Nechceme na zahradě bazén, ale koupací jezírko s rybami. Nasázené jsou malé stromečky a v horní části zahrady máme zasazené stromy, koupené už vzrostlejší, abychom tu měli ještě větší soukromí.
Společná terasa v létě poskytuje místo i na vířivku, lavičky slouží i mimo sezonu.
Dovedu si představit, že až bude malá větší, tak se sem přemístíme nastálo. V mých sedmadvaceti si zatím myslím, že jsem ještě spíš na Prahu, ale už si dovedu představit život na venkově. Malé to tady svědčí samozřejmě už teď.“
Kontrast nejen v barvách
Na rozdíl od bíle zářícího interiéru domu, kterému podobu nyní prý dodává hlavně maminka, holešovický byt určují výrazné barvy. „Zdi v obýváku jsou zelenooranžové a moderní nábytek z tmavého dřeva. Ložnice je bílo-fialová,“ popisuje vlastní design Míša.
„Nejzábavnější je koupelna a záchod – také mají bílou část, ale převažuje výrazně červená. Tam jsem si na šedesáti metrech čtverečních ulítla. Zatím nám to tam stačí. I když je problém dostat kočárek do výtahu.“
