Ze staré stodoly se stalo netradiční rodinné bydlení

„S přestavbou jsem začal v roce 2002 a za dva roky jsem byl hotov. To ale proto, že jsem výtvarníkem na volné noze a mohl jsem stavět prakticky každý den, včetně Silvestra a Vánoc. Většinu věcí jsem si postavil sám, s něčím mi vypomohl tatínek. Na střechu, vodu a elektřinu jsem si pozval odborné firmy,“ upřesňuje náš hostitel.

Když domek se stodolou v roce 1999 Marcel Hubáček se svou bývalou ženou koupili, nepustili se hned do práce, ale odjeli studovat do Ameriky. Teprve po návratu se výtvarník pustil do přestavby.

„Stodolu jsem musel nejdříve celou vyčistit. Když jsme ji kupovali, netušil jsem, že má kamennou podezdívku. Nebyla vůbec vidět. Odhalil jsem ji, až když jsem vyvezl všechny piliny a nepořádek,“ popisuje výtvarník.

Interiér stodoly má celkem sedm úrovní a působí neobyčejně vzdušným a volným dojmem. Srdcem prostoru je společné posezení s krbem zapuštěné pod úroveň země.

Na jedné straně je lemuje chodbička s velkou rodinnou knihovnou zakončená pracovním koutem, na druhé straně tento prostor překlenuje obloukovitý dřevěný můstek.

Cesta po něm vede do výtvarníkova ateliéru, jemuž kromě velkého pracovního stolu vévodí prosklená čelní stěna stodoly. Společně s nezbytným střešním oknem zajišťuje výtvarníkovi spoustu světla na práci.

Z ateliéru se po schůdcích vystupuje do malé otevřené ložnice. O něco větší, uzavřená ložnice, sloužící jako dětský pokoj, je přímo pod ateliérem a vstup do ní je ukryt pod můstkem.

První přechod přes dřevěný můstek může v návštěvníkovi vzbuzovat mírné obavy, protože z vnější strany není žádné zábradlí. Jak ale člověk po prvním přechodu rychle vytuší, vše je jen otázkou zvyku. U zdi je provazové zábradlí, to pro přidržení bohatě postačuje.

„Vychovali jsme tu tři děti a žádnému se nikdy nic nestalo,“ usmívá se náš hostitel.

Na můstek se vstupuje z centrální plošiny, která je přirozenou křižovatkou domácnosti. Její podlahu zdobí nádherná mozaika znázorňující tradiční šamanské kolo.

Není to první a rozhodně ani poslední prvek, z nějž je poznat výrazná inspirace z pobytu v Americe.

„Moje bývalá žena tam studovala indiány, a tak je tu spousta věcí v tomto duchu. Konec konců i hlavní rozvržení barev - žlutooranžové stěny a stropy a modré mozaiky na zemi připomínají tamní prostředí,“ vysvětluje náš hostitel a doplňuje:

„K výzdobě stěn a stropů jsem použil starou výtvarnou techniku spočívající v nalepení plátna, které se ve dvou vrstvách obarví a pak se druhá vrstva vymyje. Použitím dvou odstínů barev vznikne při troše zkušeností hezký vzor.“

Z centrální plošiny vede také mozaikou zdobené schodiště vzhůru do kuchyně, odkud vede cesta do ložnice. To je druhá (a poslední) uzavřená místnost v celém domě. Pod kuchyní se nachází koupelna, oddělená od zbytku stodoly kamennými stěnami. Jako vše tady i ty postavil výtvarník.

V interiéru bývalé stodoly je bohatě zastoupeno dřevo. Tam, kde to bylo možné, ponechal náš hostitel původní dřevěné sloupy a trámoví, které má tmavě hnědou barvu. Nově přidávané části konstrukce jsou nabíleny.

„Většinu nábytku jsem vyrobil sám. Například v kuchyni jsem na skříňky použil OSB desky, jejich povrch jsem obarvil stejným stylem jako stěny a strop a na zbývající části jsem použil překližku. Nebylo to nic těžkého,“ prozrazuje Marcel Hubáček.

Přiznává, že nejsložitější je vlastně každý jeho projekt vždy na začátku, když se teprve rozhoduje, jak s daným úkolem naloží. Jakmile se jednou rozhodne, pak pro něj už není nic neřešitelné.

„Nejkrásnější je tady to prostředí. Ráno projde přes zahradu srnka, veverky tu běhají po stromech, sem tam zahrozí divočák... Zahradu nechávám záměrně trochu divokou. Vypadá to tak přirozeněji,“ pochvaluje si okolní idylku náš hostitel.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: