Článek
„V Brně u rodičů se mi líbilo. Ale poslední dobou jsem už potřebovala bydlet blízko mezinárodního letiště, proto Praha,“ konstatuje Lucca (Lucie Kvasnicová), která profesionálně mixuje muziku už sedm let. V hlavním městě je šest let a ve vlastním bytě rok.
V sousedství holubího domu
„Taky jsem dospěla k tomu, že je lepší splácet hypotéku za vlastní byt, než platit někde za podnájem. Už jsem chtěla být ve svém. Hledala jsem hezký byt pro jednoho člověka, ale aby nebyl malý jako garsonka. Podlaží má šedesát tři metrů čtverečních a ještě se pod hřebenem střechy vejde patro - s ložnicí a koupelnou. Mít sprchu vedle ložnice je příjemné a malá střešní okna mají své kouzlo.
Něco mezi loftovým a podkrovním bytem je domov s výhledem na nefalšovaný Žižkov. Zrcadla na dveřích skříní umocňují kouzlo prostoru.
Přes realitku jsem před rokem prošla několik bytů, které byly i dražší než tento. Ale žádný mě neoslovil. Tady se mi líbilo hned. Je to nově vybudovaná vestavba, ale má atmosféru. Určitě i díky zachovanému trámoví a malé terase nad okolními střechami. Jediné, co mi tu vadí, je množství holubů. Na druhé straně dvora je pro mne nepochopitelně vybydlený a zřejmě prázdný dům. Holubům to tam svědčí, ale bohužel zalétávají přidrzle i na moji terasu.“
Dřevěné schody vedou už opravdu pod krov střechy.
Lucca létá do okolních států téměř každý víkend. „Už jsem projela snad všechny evropské státy. V Německu mám agenturu, která mne exkluzivně zastupuje a po konzultaci se mnou mi domlouvá program. Dřív jsem brala skoro všechno, dnes už si i vybírám. Teď už jezdím jenom s taškou cédéček. Když jsem vozila dvacet kilo černých desek, bylo cestování horší.“
Kondice a čisté prostředí
Taky si pochvaluje, že v zahraničí jsou už i kluby s nekuřáckým prostředím. „Sama jsem nekuřačka a dřív jsem při hraní někdy opravdu trpěla. Nevím proč to jinde jde, a u nás je s podobným zákonem pořád problém.“
Zádveří se šatní stěnou vyrobenou na míru navazuje na kuchyňskou linku ve stejném designu.
Čerstvého vzduchu si krátce po naší návštěvě jela Lucca užít na Ibizu. Do ráje vyznavačů taneční scény ji k hraní pozval sám Carl Cox. „To je guru dýdžejů a jeho pozvání považuji za dosavadní vrchol mé kariéry,“ usmívá se spokojeně DJ Lucca. Dokázala se prosadit v oboru, ve kterém je více mužů.
Její útlá postava skrývá i srdce sportovkyně a kondičku pro svou práci potřebuje. „Patnáct let jsem hrála stolní tenis. Dokonce jsem se stačila potkat s Marií Hrachovou, a i když mi to dala skoro s nulou, tak jsem si hezky zahrála. Potom jsem pět let hrála závodně i tenis. Dnes už jenom rekreačně, ale jsem členkou klubu na Štvanici.
Ve druhém podlaží bytu je místo i na pracovní stůl a spaní vedle koupelny.
Bez sportu bych si život nedovedla představit a občas chodím i na pilates k ségře do studia. Qaša byla vždycky mojí inspirací, protože je o pět let starší. Odmalička jsem ji sledovala, jak je zapálená do tancování. Z umělecké rodiny nepocházíme. Taťka je elektroinženýr a máma úřednice.“ Se sestrou už měly i společné představení. Hudba a tanec k sobě patří. A sport nakonec také.
Možná i proto si téměř před rokem na jedné společensko-kulturní akci padli do oka se skladatelem, muzikantem i sportovcem Michalem Dvořákem. A zrovna na žižkovském televizním vysílači! „Dělá úplně jinou muziku, ale má taky rád sport.“
Srovnávání reality
„Z realitky mě do tohoto bytu přivedli, když byl čerstvě stavebně dokončen a já si vybrala jen kuchyňskou linku. Pozdější dolaďování interiéru mě bavilo a vzhledem k terase a adrese se mi zdála dobrá i cena. Za stejné peníze jsem viděla horší byty. A hlavně studené a neosobní. Sice novostavby, ale umělé... Líbí se mi tu ten otevřený a vzdušný prostor.
Posezení u jídelního stolu vylepšuje výhled a teráska je bonusem příjemného bydlení.
Když jsem pracovala na svém prvním autorském albu Reformation, které jsem vydala v prosinci minulého roku, tak jsem skladby vytvořené v hudebním studiu - uzavřené místnosti bez oken - poslouchala později i tady na terase a hned jsem věděla, jestli jsou dobré, nebo je na nich potřeba něco vylepšit. Otevřený prostor mi dal jinou dimenzi.“
Na malé, ale nápadité ploše je i šatna a u vstupních dveří druhá koupelnička s WC. Celým bytem prochází slunce a výhled z každého okna má své kouzlo.
„Pro víc lidí by to tu asi moc nebylo. Pro dva v pohodě. Ale docela brzo bych chtěla mít dítě, rodinu… Byt jsem si pořizovala, když jsem byla sama. A byt pro rodinu? O ten ať se postará muž,“ směje se Lucca.
Lucie Kvasnicová jezdí po evropských městech, kde ji na tanečním parketu čekají davy fanoušků.
V interiéru byste mnoho odkazů na profesi naší hostitelky nenašli. „Hudební vybavení mám jinde, ve studiu. Ráda změním prostředí. Jednak je to tu malé a také už jsem nechtěla mít pocit, že jsem i doma obklopena prací, přestože je mi koníčkem. A dobře placeným.
Před deseti lety jsem se mu věnovala po zaměstnání. Po gymnáziu jsem dělala například v recepci brněnského hotelu Holiday Inn a pak jsem kvůli jazyku odjela jako au pair do Anglie. To mě ještě lákala práce v cestovním ruchu, letadla.... U cestování vlastně nakonec zůstalo. Když hraji v zajímavém městě, ráda tam přijedu o den dříve, abych si ho prohlédla. Nedávno jsem byla i s Michalem například v Toledu.
Ale jinak je práce dýdžeje vlastně osamělá, protože hraje bez kapely a sám za sebe. Když se dneska vrátím domů, tak si hudbu opravdu nepouštím. To si spíš odpočinu třeba u televize. Nerada vstávám a profese ze mne udělala nočního ptáka, i když na mě třeba při hraní od jedné do tří ráno jde taky spaní. Naštěstí nehraji každý den. Většinou páteční a sobotní večery.“
