Vlasová stylistka Petra Měchurová si pořídila zajímavý byt s terasou

Držitelka i zahraničních a prestižních ocenění z kadeřnických soutěží má tak i nemálo zkušeností se stavebníky a architekty. Odpovídá tomu i výběr bytu ve střešní nástavbě v pražských Strašnicích. Terasu od obývacího pokoje odděluje stěna z oken sahajících až k nebývale vysokému stropu. Výhled přes koruny stromů a okolní střechy až na Zahradní Město je jako z přistávajícího letadla. Hlavně za tmy je to paráda!

Kuchyň s jídelnou už tak vysoký strop nemá a vedou do ní dva schůdky. Atypický byt má ještě jednu větší místnost – ložnici. Pak už jen následuje koupelna a dvě malé šatny.

„Hledala jsem nové bydlení s tím, že jsem chtěla něco, co by mne hned oslovilo. Tady to na mne dýchlo hned, jak jsem vstoupila. Tento byt jsem viděla půl roku před tím, než jsem ho koupila. Déle jsem na pokles ceny čekat nevydržela,“ vzpomíná na dva roky starou historii věhlasná tvůrkyně účesů. Často je ke své práci zvána i na nejprestižnější kadeřnické události a rodinné chvíle s manželem a dcerkou Adélkou si pak užívá dvojnásob.

„U mě je jí podle mého nejlépe, nejsem ta matka, která nechá dítě v breku ležet,“ usmívá se Petra s dcerkou v náručí a dodává, že se snaží uspořádat si práci tak, aby se mohla co nejvíce věnovat rodině. „Stříhání je pro mne důležité, nejvíc mě baví i živí. Podnikatelka jsem tak na půl.“

Petřin manžel pracuje v Německu a každý den se vrací do dalšího rodinného zázemí v Západních Čechách. „Na půl cesty mezi námi. Až bude Adélka větší, tak možná bude potřebovat svůj pokojíček. Ještě nevím, jak to pořešíme. Ale možná se přestěhujeme do té vesničky.“ Jmenuje se Krajková! „V tom kraji má kořeny manžel, ale je to všechno náhoda.“

„Salon jsme rozšířili taky díky náhodě. Vedle nás se uvolnily prostory, což se v okolí Kotvy už tak často nestává. A navíc ve chvíli, kdy jsme se do původního salonu se šesti zrcadly už nevešli.“ Petra Měchurová má radost nejen z toho, že může přijímat další kadeřníky, ale i z toho, že jsou v hezkém a prosvětleném prostoru.

„Také díky architektovi Adamovi Slabému, se kterým jsme dělali design i původního salonu. S jeho vkusem a stylem jsem úplně zajedno. Nejvíc jsme diskutovali spíše o materiálech, jestli dát na podlahu dřevo a podobně. Šlo nám nejen o funkčnost, ale i o atmosféru. Chci, aby z prostoru vyzařovala, stejně jako doma. Minulý byt byl podobně strohý jako původní podoba salonu, kdy bylo potřeba, aby byl na první pohled čistý.“

Ale když prý Petra poznala svého manžela – téměř před dvěma lety – tak zároveň poznala i jeho, jiné, estetické cítění. „On si potrpí na více detailů. Čistý až chladný design mít nemusí. Naplno se to projevuje právě na vzpomínaném venkově, kde jsme si pořídili bývalou faru, hned vedle kostela.“ Rustikálnější interiér a zdobnější detaily jsou tak na místě.

„Ovlivnil mě už i tady v bytě. Něco je manželova práce. Ale kombinace starších a zdobnějších věcí s jednoduchými a moderními prvky se mi tady líbí. Měla bych tu i další nápady na doladění, ale s neustálým přejížděním a s Adélkou na to nemám čas.“

Pražská rodačka už bydlela i v menším bytě, než je tento.

„Tudíž mi to tady napoprvé přišlo i dost veliké. Když se vrátím z fary, kde je to obrovské a prostorné, už se mi to zase tak nezdá. Tam jsme snižovali i stropy, protože by se pokoje snad jinak ani nevytopily.

Během stavebních prací jsem tam naštěstí příliš nebyla. Ale teď byla na řadě zase úprava zahrady i fasády. Takže já se vždycky manžela, kromě průběžných konzultací, jenom zeptám, co je nového.“

Jedinou nevýhodu stávajícího bytu Petra vidí, při cestách směrem na Karlovy Vary, v jeho poloze. Jízda autem k domu se zahradou trvá přes celou Prahu dvě a půl hodiny. „Ale je tam příroda, klid a typická vesnice s příjemnou atmosférou.“

Petra pracuje v centru metropole, stará se také o účesy celebrit. Vlastně tak i žije v centru dění. Nejsou pro ni přesuny do klidu venkova navíc jakýmsi únikem?

„Baví mě obojí, takže o únik ani tak nejde. Jsou tam prostě jiné možnosti bydlení a věci, které město neposkytuje. Ani Adélce. Z ložnice máme výhled přes zahradu na kostelní věž se zvonem ohlašujícím každou půlhodinu. Malebné je to tam hned za plotem. Baví mě chodit na houby a pak je jíst,“ pochvaluje si Petra ještě spokojeněji, protože malá Adélka právě v postýlce pražského bytu konečně usnula.