V bytě sklářského výtvarníka Lukáše Jabůrka hrají prim barvy

Pravda, batolící se synek mnoho prostoru zatím nepožaduje, ale v sympatickém třípokojovém bytě jsou hračky i v kuchyni.

Jednatřicetiletý Lukáš to nemá z domova do Karlových Varů daleko, ale své práci věnuje tolik času, že když už je doma s rodinou, chce si to užít. Pracovnou je mu v bytě malý stolek s počítačem.

„Zázemí mám perfektní v práci, a když už jsem doma, tak si sem práci - pokud možno - nenosím a chci si tady všechno užít.“

„Do Moseru jsem nastoupil v listopadu 2007 a po půl roce jsem nastoupil na současnou pozici. Mám na starosti i spolupráci s asi šedesáti externími výtvarníky. Ale brousím si pořád. A když je čas, tak si zalezu do dílny a přijdu domů později,“ usmívá se náš hostitel s tříměsíčním Mikulášem v náručí.

Tříletá Eliška se může pohoupat i na houpačce mezi dveřmi vedoucími do pestrého a světlého pokojíku. V době naší návštěvy ale přednost dala stříhání papírů na koberci. S nepřehlédnutelným výtvarným citem!

„Ráda stříhá všechno,“ směje se pyšný tatínek s tím, že dětem nechávají volné pole působnosti, i když jen do určité míry.

„Přiznám se, že se, i když mám rád i uvolněnější prostředí, lépe cítím, když je ve všem pořádek, čisto. Také tu nemáme příliš zbytečných věcí nebo skříní.“

Byt je vybaven samostatnou šatnou, kam se vejde mnohé. Uprostřed bytu je tak druhá - krátká - chodbička vedoucí do dětského pokoje, kterému dominuje palanda.

Dvoupatrový dům s jedním vchodem a několika bytovkami má vysoké stropy. Od bydlení v paneláku se odlišuje i určitou komorností, útulností.

Pár věcí je tu vyrobeno na zakázku, ale jinak je nábytek většinou nakoupený v klasickém severském nábytkářském domě.

„Vyhovuje nám to tak a navíc teď nemá cenu investovat do nějakého zvlášť drahého nábytku, protože děti všechno průběžně likvidují,“ dodává paní Zuzana s tím, že ji trochu mrzelo, že se do tohoto bytu stěhovali, když už byl kompletně zrenovovaný.

Takže mnoho prostoru pro zapracování vlastních představ nezůstalo. Ale i tak si už vybudovali nezaměnitelnou atmosféru vlastního bydlení.

„Moser má šest základních barev a pak se taví další, možností ke kombinacím je moc. Pořád mě baví si něco zkoušet, a to se dělá při práci nejlépe. Nevadí mi, když se cítím někdy více (a lépe) jako řemeslník než designér. V Novém Boru jsem byl na umělecké průmyslovce - obor umělecké zpracování skla a broušení. Pak jsem chvíli dělal v Plzni peďák - výtvarku, němčinu a později jsem se opět vrátil do Boru na vyšší odbornou sklářskou školu, kde už jsem dělal vyloženě výtvarničinu. Pořád mě provázela praxe v dílnách,“ ohlíží se Lukáš a mimoděk potvrzuje, že mu práce prostupuje do soukromí možná více, než si uvědomuje.

Jeho uměleckým mottem je: „Sklo je pro mě nejkrásnější materiál, protože je transparentní a má úžasnou optiku. To znamená vždycky něco navíc, co tě na konci práce odmění.“

„Mám rád kombinace barev. I tady v bytě. A asi jsem postižený i těmi z naší sklárny. Dá se s nimi krásně hrát. Tady jsou vysoké stropy a dost prostoru. Taky jsme oba dva, s manželkou, založení hodně vesele a rádi se bavíme. Když jsme měli první společný byt v Chomutově, celý jsme ho vybourali a předělávali, leželi jsme na podlaze a malovali si kuchyň.

Sem jsme se stěhovali už do hotového. Zrenovovaný je celý dům. Tak jsme si tu užili alespoň výmalbu. Už jsme potřebovali do většího a hledali jsme něco poblíž, abychom tolik nedojížděli do práce. V Chomutově jsme nic pro nás nenašli. A já jsem navíc takový, že když vybírám, tak mě zajímají výhledy z bytu.

Tady ze všech oken vidíme do zeleně. Na jednu stranu dokonce Doupovské hory, včetně zřícenin hradů. A na druhou máme pod okny oplocenou předzahrádku, kde si můžou hrát děti. A taky příjemný výhled.

Navíc rádi a často jezdíme na chalupu pod Klínovec k Zuziným rodičům. Je tam parádní klid a proti fabrice ve Varech opravdu změna,“ pochvaluje si Lukáš ve shodě s paní domu, že by byli rádi, kdyby jim to na kraji Klášterce ještě dlouho vyhovovalo.