Článek
Srpnové mistrovství světa v Číně měl dobře rozehrané, ale zastavilo jej zraněné koleno. Takže zázemí a klid ve vlastním bytě, bez hotelů, mu zase přišly vhod.
„Do Prahy jsem se přestěhoval z Hořovic asi před čtyřmi lety. To jsem bydlel s kamarádem v podnájmu a bylo to fajn. Jenže on pak odjel na studia do ciziny, byt byl na mě velký a ještě do toho přišla moje nemoc, takže jsem ležel ve špitále a prvně v životě zjistil, že mám spoustu volného času. Žádné tréninky, turnaje… Tak jsem si řekl, že se po internetu poohlídnu po nějakém bytě.“
Inspirace i v hotelových pokojích
Petr Koukal už dospěl k poznání, že podnájmy pro něho nemají budoucnost, a chtěl jít do vlastního.
„V roce 2010 byly přijatelně nastavené i hypotéky a nakonec mi dal slevu i investor. Hledal jsem, až jsem našel tuto novostavbu s holým bytem. A hlavně blízko kurtů. I o zařízení jsem měl jasnou představu. Jak často cestuji a spím po hotelích, zjistil jsem, že nejútulnější mi připadají hnědobílé interiéry, uklidňují mě.
Další má volba je koberec, od kterého mě všichni zrazovali. Já na něm ale vyrostl a nemám rád studené podlahy, na kterých je navíc všechno slyšet. Koberec byla další povinnost do bytu. Klidně budu luxovat, jen když můžu přijít domů a chodit bosý! A když se tu sejde více kamarádů, tak se vyspí i na zemi,“ usmívá se Petr a potvrzuje tak, že v zařizování měl jasno, i když ke spolupráci přizval kamarádku – designérku.
Originální dotvoření interiéru
Tak vznikl originální prvek dávající malému bytu kouzlo jedinečnosti: „Nechtěl jsem být v klasické kostce a přemýšlel jsem o podhledu, inspiraci jsem měl také z nějakého hotelu. Kamarádka ale ještě domyslela zaoblené rohy i podsvícení, které dává bytu novou atmosféru. Přivedla mě také k doplnění barev, aby to tu nebylo tmavé a smutné. Konzultovali jsme nápady a ona mě usměrňovala. Ovšem červenou, další mojí oblíbenou barvu, mi schválila.
Vyhovuje mi i červené sklo za kuchyňskou linkou, které dobře vypadá a snadno se udržuje. Podařilo se dokoupit i doplňky, včetně světel.“
Hodinky s příběhy
Nepřehlédnutelnou ozdobou na stěně je i rám na obrazy se starožitnými hodinkami zavěšenými v provázkové síti.
„Hodinky mě baví sbírat od malička. První jsem dostal od táty (do synových dvaceti let byl i jeho trenérem – pozn. aut.), pak jsem si už na další sám šetřil a vydrželo mi to dodnes. Od normálních jsem se dostal ke starožitným a začal jsem se zajímat i o hodinařinu. Bohužel, je to velmi drahý koníček.
Do začátku mi pomohl kamarád z Ostravy a dnes to mám s doplňováním sbírky tak, že jsem najel na olympijský cyklus, kdy čtyři roky šetřím, což je dlouhý příběh, a pak si za odměnu vybrané hodinky koupím. Šetřím i tak, že na turnajích nespím v oficiálním hotelu za sto dolarů, ale v nějakém sousedním za osmdesát. Pak je nákup opravdu zážitkem a samozřejmě to jsou i uložené peníze.“
Od zkušeností k nadaci
Osmadvacetiletý Petr Koukal si umí vážit nejen emotivních zážitků i samotných peněz, ale hlavně zdraví. Zřejmě více než jeho mladí vrstevníci. I když se z rakoviny varlat dostal, zakládá v těchto týdnech vlastní nadaci.
„Budeme dělat osvětu obecně zdravého mužského životního stylu. U žen už to poměrně funguje. Nepůjde jen o rakovinu, ale vůbec o nemoci, o kterých se někdy lidi stydí mluvit a chlapi o to víc. Pokusíme se muže oslovit přes jejich vztah k autům a nabídneme jim, aby měli svoji kartičku a také si hlídali ‚svoji technickou kontrolu‘. Prostě STK PRO CHLAPY. Prevence umí zachránit lidské životy a já věřím, že tímto projektem jich dokážeme zachránit stovky. Nadace by měla začít oficiálně fungovat do konce roku.“
Když byl v nemocnici, myslel si, že léčbu urychlí a brzy se vrátí i do kolotoče turnajů. „Ale jen odhodlání nestačilo. Je pravda, že plánování vlastního bydlení mi docela pomohlo i psychicky, i když to přineslo také spoustu nových starostí. Určitě mi čas rychleji utíkal.“
Spokojenost i plány
„Zednické práce mě tady vyděsily, ale závěrečné zařizování mě už hodně bavilo. Časem se ale vidím zase zpátky někde v okolí Hořovic, v domečku se zahrádkou. Přízemním, patra mě nebaví. Už mám i nějaké nápady. Hlavně tam mám rodinu, přátele. Brdy jsou tam za humny, není problém vyrazit na kole i na běžkách.
Baví mě i víno, jezdím na různé ochutnávky a možná si udělám i sommeliérské zkoušky. Takže by se mi jednou líbilo mít halu na badminton s vinárnou,“ usmívá se při pohledu do vzdálenější budoucnosti Petr Koukal. Cítí totiž velký potenciál ve své disciplíně, která je vhodným sportem pro všechny.
„Je to příjemně návykový sport a je škoda, že toho zatím u nás neumí nikdo moc využít.“ Ale určitě by si před tím ještě do třetice nechal rád na ruku vytetovat logo olympiády v Riu.