Tvůrčí místo i domov designéra Petra Jáchyma

Prostorné náměstí 17. listopadu s bytovými domy a obchody, restauracemi v přízemí a vzrostlými stromy, působilo letošní podzim příjemně poklidným dojmem a jako retro. Soudruzi architekti v minulém století asi nikde chybu neudělali. Domy slouží dodnes.

„Jsme v posledním patře a záclony ani nepotřebujeme. Jen rolety proti slunci,” pochvaluje si Petr s tím, že jeho oblíbené místo při popíjení čaje je právě na parapetu. A záclony?

I ty se pro jeho autorskou značku staly předmětem originálního návrhu, který se ve velkém rozhodla vyrábět česká firma. A když jsme u textilu, tak náš hostitel navrhl i vzor potisku látky na výrobu pánského spodního prádla – tedy trenek.

Okna tu jsou opravdu hlavně jako průhledy do dálky. Až k okolním lesům. Pravda, jedno místo „zdobí“ bizarní obří reklama vyčnívající nad střechy s lesem v pozadí. Tři písmena – možná jde o zkratku: Občané Bděte Inteligentně.

Ostatně i sám náš hostitel mezi sousedy možná působí, jako by spadl z nebe. Nosí barvou postříkané džíny a na parkovišti mezi ostatními auty nepřehlédnete ani jeho auto. Své opatřil polepem v barvách přenesených ze svého obrazu. Partnerce auto rovnou přemaloval sám. I v tomto případě s úspěchem drží svůj „rukopis” – nanášení barev rovnou prsty a dlaněmi nebo cákáním.

Ve stejném stylu přistoupil k vyzdobení interiéru pražského hudebního klubu Retro Music Hall, kam si ho pozvali.

„Nanesením barvy můžete dát novou tvář a šanci vlastně všemu. Oblečení, teniskám, nábytku nebo třeba i kufru, který vám na letišti vrátí potrhaný a omlácený, ať byl levný, nebo drahý,” konstatuje Petr Jáchym.

Hodnotu věcí i kvality života začal vnímat, jak otevřeně přiznává, i díky tomu, že se pomocí práce s psychoterapií zbavil závislosti na alkoholu.

„Pracoval jsem jako manažer luxusního nočního klubu, kde mne pořád někdo zval na kvalitní alkohol, a vůbec jsem se pohyboval v prostředí, kde se dobře pilo. Vydělával jsem i docela dost peněz... Pražskému nočnímu životu jsem se věnoval poctivě, jako všemu, co dělám, až jsem ztrácel pojem o denním světle...” vzpomíná mírně hořce, ale už s nadhledem.

Podle studia z něho měl být manažer ve sklářském oboru, pak se věnoval i studiu italštiny, až se po vzpomínaných peripetiích a terapeutických radách našel ve výtvarné tvorbě.

„Když jsem před časem namaloval současnou technikou první obrázek, opravdu nebyl velký, tak mě to úplně vtáhlo a uhranulo. A už jsem věděl, čemu se chci věnovat. Byl jsem zvyklý pohybovat se v obchodním prostředí, ale je něco jiného prodávat sám sebe. Potřebuji styčného člověka mezi světem a mnou. I s tím mi pomáhá Šárka.”

„Při terapiích jsme hledali příčinu mého pití – vybagrovali jsme rybník, až jsem pochopil, že se musím něčím zabavit, abych neměl chuť se zase napít. Terapeut mi to nezakazoval, ale poradil mi malování. Koupil jsem čtvrtky a pastelky. Ještě mě usměrnil, abych kreslil do kruhu, který mi dal určitý rámec. Našel jsem v tom smysl. I když mě to třeba po dvou hodinách plně vyčerpalo. Dodnes mám ty první čtvrtky uložené u táty v baráku na Vysočině.

Ale narodil jsem se na Žižkově – hrával jsem si tam s cikány. Odstěhovali jsme se, když mi bylo pět. Pak jsem vyrůstal ve Světlé nad Sázavou, kde na mne bylo – na malém městě – vidět, už proto, že rodiče byli zubaři... Tam mě měli pod kontrolou. Do Prahy jsem se vrátil přes pobyt na Krétě… Životem jsem až do svých osmadvaceti procházel pestře,“ dodává devětatřicetiletý designér.

V Malešicích byl na malém prostoru obklopen svými obrazy a barvami. „Už toho bylo moc. Navíc dělám všechny obrazy na podlaze, aby nanášená barva nestékala. A jak se barva chová na látce, jsem si zkoušel na svých riflích, kterých jsem měl plnou skříň. Takže i v Praze jsem si na sobě vyzkoušel a potvrdil, jak je okolí konzervativní. Ale to neznamená, že bych neměl zákazníky.“

„Zajímavé bylo, že když jsem přenesl barvy na ojeté auto, tak na úřadech nevěděli, jak mi vyplnit technický průkaz – poradili si s tím až v Praze. Do Prahy se samozřejmě pořád vracím, ale teď je mi dobře tady. Tam, kde je internet a jezdí zásilková služba, mi nic nechybí ani při mé práci. A tady jsme blíž přírodě. S partnerkou tu navíc rozjíždíme kurzy intuitivního tance, protože rád pracuji i s hudbou. Začínám si tu zvykat a lidi na mě,“ usmívá se spokojeně Petr.