Článek
„Projekt Oáza stojí asi osm let a já jsem byl jeho součástí ještě v době, kdy se tu nekoplo do země. Vybral jsem si lokalitu kousek od centra, ale když se projdete ulicí kolem domu, tak si můžete myslet, že jste na venkově.
Z oken koukáme jenom do zeleně. Také to mám blízko do Vršovic, kde už nějaký čas působím jako trenér Vysokoškolského sportovního centra. Když se dům dostavěl, jezdil jsem ještě po světě a byt pronajímal. Před třemi lety jsem se sem vrátil už jako domů.“
Na lodžii bývá v létě hezké posezení i při západu slunce s výhledem do zelené stráně. Dveře se doširoka otvírají, tudíž se obytný prostor ještě příjemně zvětšuje.
Nyní si Tomáš Verner pochvaluje, že na jeho bytě začíná být znát ženská ruka.
Cesta z jihu kolem světa a zpět
Tomáš Verner působil a pobýval jako profesionální krasobruslař v Německu, Kanadě, USA, Rusku, Japonsku…
„Jezdil jsem téměř po celém světě a domov měl vždy u rodičů. Vyrůstal jsem v Českých Budějovicích na sídlišti Máj - přívětivé místo. Srdcem a duší zůstávám Jihočech, a jinak jsem světoobčan,“ usmívá se Tomáš.
„Michle je dobrá lokalita, pokud vedle třeba nekopou plyn. Proměňuje se to tu velmi rychle. Začíná to Brumlovkou nad námi a končí u nás dole proměnou starých domů i výstavbou nových. Je tu hezké bydlení, klid a zeleň. A také to mám kousek na dálnici směr Jih. Strategická poloha! Za rodiči se snažím jezdit, jak jen to jde. Postavili si dům v Borovanech, kam se všichni vejdeme, když se tam vracíme. Jsme velká rodina. Ale mně vyhovuje bydlení v bytě. Starat se o dům nebo o zahradu bych nezvládal. Na rozdíl od mého táty, který je lékař, ale při fyzické práci na zahradě si prý odpočine.
Mě už bolí záda a klouby - v jednatřiceti letech jsem ve sportovním důchodu a jsem rád, že se mohu věnovat trénování a sportu rekreačně. I když teď se rýsuje zajímavá možnost, že bych se příští rok kvůli jednomu projektu na brusle ještě přece jenom vrátil.“
Ložnici si Tomáš nechal ozvláštnit částečným podhledem s bodovým osvětlením.
Život v kufru
Bydlet ve vlastním je pro Tomáše, jak nám řekl, neskutečný krok. Do té doby to byly podnájmy, hotely, ubytovny na stadionech… Kočovný život.
„Můj život byl v kufru a teď už není. A je to skvělý pocit! A když je teď tady se mnou Sára, tak je to tu ještě lepší. Byl jsem tu zvyklý jen procházet a odkládat věci. Uklízel jsem jen tehdy, když už to bylo nevyhnutelné a o nějakém velkém zařizování taky nemohla být řeč. Žádný designér nejsem a často jsem tu také jen přespával. Nechci to brát nějak genderově, ale když je tu Sára, tak ten byt vypadá daleko lépe,“ mírně sebekriticky a s úsměvem připouští Tomáš.
„Ještě to tu není až tak útulné, jak bychom si přáli, ale mně to do jisté míry takto stačí. Nějaký ten obraz, nové lampy…, ale priority jsem měl zatím někde jinde. Všechno je tu účelné a zatím ještě improvizujeme. Také to tu není nijak přehnaně velké.“
Třípokojový byt je vylepšen dlouhou lodžií a také garážovým stáním pod domem. Ozdobou jsou velká okna - v obývacím pokoji - kuchyni - přes celou stěnu.
„Nejsem z té generace otců, kdy byli všichni schopni na chalupě vykopat studnu, opravit střechu i plot… Mě by takové bydlení přišlo moc draho, protože bych byl nucen pořád volat nějaké řemeslníky. Tady se spoléhám na to, že dům je postaven dobře a nějakou odpovědnost za jeho dobrou statiku a správný provoz si nepřipouštím.
Od táty jsem si nechal poradit i to, kam umístit v bytě vypínače. Když je chodba dlouhá jako ta naše, tak umístit vypínače na obou stranách a v ložnici u dveří i u postele. Když se to tu plánovalo, bylo mi to ještě úplně jedno a dnes jsem za to rád.“
Od kuchyně k ložnici vede dlouhá chodba s vestavěnými skříněmi. Podlahové krytiny si Tomáš vybíral sám a dbal nejen na jejich barevnost, ale i odolnost.
Bruslení v kruhu
„Jeden z důvodů, proč už nejsem ve světě, je i ten, že bych chtěl napomoci českému krasobruslení tím, že by se světové krasobruslení dostalo do Prahy. Dva roky se ve Strašnicích, kousek odtud, buduje sportovní hala. Tři roky od prvního nápadu se bude otvírat už v lednu a bude výjimečná v několika ohledech. Propojí hokej s krasobruslením pod jednou střechou. Tréninkové haly bez tribun, ale se zázemím s tělocvičnou a restaurací. Z architektonického hlediska je to hezký, čistý styl, nic okázalého, ale tak, aby na to byl hezký pohled i za dvacet let. Zatím se projekt jmenuje Padok Icerink.
Byl jsem k tomu projektu přizván už od začátku, a tak říkám, že ,chceme‘ přivézt krasobruslení do Prahy, která je kulturním i sportovním městem. Také spolupracuji s Českým olympijským výborem, takže se mi to vše propojuje. A do toho mám ještě vlastní projekty, takže se v mé domácí kanceláři kupí papíry. Nejsem ale ten typ, který by si práci rád nosil domů. Víc se mi bude líbit, když se současný hostinský pokoj s pracovnou promění v dětský pokojíček. Nebylo by to nic složitého. Jsem rád, že zapouštím kořeny a usadil jsem se.“
Pracovnu - hostinský pokoj nebude pracné proměnit na dětský.
Jednatřicetiletý Tomáš si uvědomuje, že je sice ještě mladík, ale v krasobruslařském světě je za důchodovou hranicí.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Spíš na hranici invalidního důchodce,“ směje se, ale hned dodává: „Možná své bruslařské putování ještě o rok kvůli muzikálu na ledě protáhnu, ale už mě všechno bolí.“