Článek
Ze svého rozvodu se vypsala v knize Manželské okovy, a ještě předtím, v pořadí třetí knize – Únos – použila své vlastní autobiografické zážitky. Tak silné a varující, že laskavému čtenáři doporučuji vyhledat v počítači archiv České televize a „její“ 13. komnatu.
Před více než deseti lety ji dva dny drželi únosci a požadovali na rodičích výkupné. Jednoho od vidění znala a ten po odpykání šestiletého trestu dnes žije nedaleko. Přesto Klára o stěhování jinam neuvažuje. „To, že něco takového udělali dva lidé z tohoto kraje, neodsoudí ty ostatní. Jsem tady doma a ráda.“
Dům i pro čtyřnohé parťáky
V prostorném a členitém domě je s jedenáctiletou dcerkou a novým partnerem šťastná. Mimo jiné i proto, že dům si nechala postavit podle svých představ, inspirována podobným stavením její tety na Valašsku.
„Teta v domě žila už pět let a věděla, co se jí osvědčilo, a co ne. Proto jsme tu přece jenom zvýšili sklon střechy, i když je pořád pozvolnější. Topíme tu plynem a krbová kamna máme spíš kvůli atmosféře. Je pravda, že díky členění prostoru a vysokým stropům je to tu náročnější na vytápění.“
Sem, pod Hostýnské vrchy, se horský styl náramně hodí. I po čtrnácti letech volby nelituje.
„Vlastně jsem chtěla dům hlavně kvůli zvířatům, která pořád nějaká máme – psy a kočky,“ usmívá se naše hostitelka, a ještě připomíná velké terárium pro želvy.
„Tehdy mi pomáhal kamarád architekt, a ještě jsem okoukla podobné domy u tety. Včetně detailů, jako třeba zábradlí. Co se mi líbilo, to jsem si sem přenesla.“
Různé úrovně podlaží prostupují celým domem – od přízemí po podkroví.
Dům s klasickou sedlovou střechou má originální řešení vnitřních dispozic se zvýšeným podlažím, mezipatry, která nabízejí nečekaná a útulná zákoutí. I za cenu dalších schodů.
„Taky jsem vždycky ráda cestovala, tak tu máme i sbírku doplňků z ciziny. Jinak mám ráda kov a kovaný nábytek se sklem, takže se tu kolem něho prolínají různé, i pestré, doplňky. Z cest si vozím i skleněné koule, v kuchyni na parapetech mám sbírku těžítek – pro někoho kýčů.“
Otevřený oheň a suvenýry z cest navozují mnohdy příjemnější pocity než sledování televize.
Nabízí se doplnit, že ze světa (z Francie) si Klára Janečková dovezla před dvěma lety i manžela. Ale realita je tentokrát prozaičtější.
Robie je inženýr chemik a už dvacet let pracuje ve Zlíně a seznámili se spolu při křtu knihy Temnota – jediné knihy z její tvorby, která je detektivkou spíše pro muže.
Pomalované kameny jsou dárkem ke křtům od brněnské malířky paní Barazi. Na jednom je spisovatelčin portrét, na druhém hrdinka z knihy.
Psychologie a psaní v peřinách
„Mám to tu ráda a vždy se sem z různých cest těším. Ale přiznávám, že zahrada můj koníček není. I kvůli psům ji vlastně celou pokrývá trávník. Je tam místo i na trampolínu, kde si dcera Milinka procvičuje taneční i gymnastické prvky. Tancování má ráda asi po mně a baví ji víc než čtení,“ konstatuje s úsměvem spisovatelka, která píše hlavně o prázdninách, protože po vystudování psychologie v Olomouci pracuje jako školní psycholožka na třech školách.
Dcera má své království v patře.
„Někdy je toho na mne opravdu hodně. Teď ještě chceme být inkluzivní stát, ale diplomaticky bych řekla, že všeho moc škodí. Považuji za chybu, že se ruší praktické školy, kde děti měly veškeré zázemí a byly tam spokojené. Nejčastěji řešíme jednoznačně kyberšikanu mezi dětmi na sociálních sítích. Chodím i k soudům…
To pak je pro mne psaní opravdový relax a odreagování, kdy se přenesu do jiné dimenze.
Atypická okna pomáhají určovat osobitou atmosféru domu i v prostorné kuchyni.
Psala jsem už před studiem psychologie, ale je možné, že nyní se mi lépe vykreslují různé postavy, osudy a situace. Je pravda, že sama vím, co může přinést sám život. Trauma z únosu se mi po letech podařilo paradoxně lépe vytěsnit s novou nepříjemnou zkušeností, kterou byl rozvod po jedenáctiletém vztahu.
Život přináší tragédie a k mému životu patří, že jsem byla unesena a nic s tím už nenadělám. Ale dodnes nechápu, kde se ve mně vzala ta odvaha utéci únoscům… Natáčení pro televizi pro mne bylo opravdovou třináctou komnatou a myslím, že mi také pomohlo vyrovnat se s traumatem.
Sbírka drobných suvenýrů z cest má svá čestná místa hlavně v kuchyni.
Když chci psát, zapálím svíčku a s čajem a laptopem si vlezu do postele, kde opravdu v peřinách píši. Žádný speciální pracovní koutek s psacím stolem tady v domě nemám. A pro odpočinek je pro mne dost zásadní užít si – po práci – i samoty. Za dvě hodiny se mi vrátí energie, jako kdybych ji nasála rovnou z vesmíru. Mimochodem, na místa s pozitivní energií také věřím.“
Síla kamenů
Nedaleko odsud je keltské oppidum, na jehož základech je postavena bazilika.
„Tam energii přímo cítím. Mám to tak, a proto mám ráda i kameny a jejich sílu. Řekla bych, že čím jsem starší, tím více to vnímám a mám prostě ráda přírodu a oheň…“
Hostinský pokoj si nejvíce užívají děti.
Slovinské jeskyně Kláru Janečkovou natolik uchvátily monumentálností, že se jí po dvou návštěvách staly kulisou pro desátou knihu. „A to nejsem jeskyňářka.“
Sportovci jsou sice doma všichni (manžel na kole rád obdivuje okolní kopcovitou krajinu – na severu Francie mají jen roviny), ale síla slovinské přírody ji ovlivnila sama o sobě. Přesto nedá dopustit na kouzlo svého domova, kam se, jak už víme, vždy ráda vrací.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.