Článek
Patří k těm spokojeným patriotům, kteří celý život obývají dům, v němž se takříkajíc narodili.
„Vyrůstal jsem o dvě patra výše. Dnes už jsou naše děti velké a samostatné, a co si budeme povídat, dnes bydlí člověk tam, kde na to má. Rádi bychom na Letné zůstali. Ne že bych na tom tady byl úplně závislý, ale je tu hezky. A tento secesní dům je nádherný sám o sobě. Zdobený je i mosazným zábradlím, které se už několikrát stalo cílem zlodějů," vypráví skladatel.
"Býval tu krásný výtah - se zrcadlem a vykládaný intarziemi. Ale musel se vyměnit za nový - odpovídající současným předpisům. S tím se nedá nic dělat a neberu si to osobně,“ usmívá se muzikant, který ani neváhá změnit prostředí a na chalupě pracovat vlastníma rukama.
Příjemné barvy, dřevěné parkety a obrázky dotváří útulnou atmosféru bydlení.
Nakonec, hudbu k muzikálu Fantom Londýna má dokončenou už dlouho a slavnostní světová premiéra se uskutečnila před pár dny v Ostravě. Tak proč si neužít i klidu venkova?
Sběratelé pohody
„To víte, v rámci možností se šetřím, ale už jsem se tam naučil zedničit.“ Stavení na Domažlicku, v půvabné a malé vesnici, kousek od Šumavy, našli manželé sice náhodou, ale hledali podle kořenů paní Smetanové, která z kraje pochází.
Jednoduchá pohoda s knihami.
„Já jsem Pražák se vším všudy. A také přiznávám, že na útulnosti našeho bydlení má zásluhu hlavně moje žena, z čehož jsem naprosto šťastný. Možná si tím kompenzuje i zážitky z práce zdravotní sestry na chirurgii v motolské nemocnici. Mají to opravdu tak strašně těžké, že mají můj hluboký obdiv.“
Jeden z pokojů je hudebním salonem.
Oba mají rádi kolem sebe spoustu hezkých drobností. „Horší pak je, když mám malovat… Ale víme od návštěv, že se tu také cítí dobře. Je to tu prostě zabydlené. Máme rádi dřevo, přírodní materiály, kytky a žena má k mé radosti nádherný cit pro detail i atmosféru. Cítíme se tu dobře. Nesdílíme tu módu strohých a studených interiérů v kovovém lesku, bez obrázků a kytek. Když sem přijdu, tak se cítím opravdu doma, protože jsme tu obklopeni věcmi, které jsme si osahali,“ pochvaluje si Radim Smetana.
I v kuchyni je útulně.
„Já jsem navíc sběratelka všeho. I kamenů,“ přidává se k našemu rozhovoru paní bytu, nepostrádající dobrou náladu ani po noční službě.
„Nejvíc předmětů jsem shromáždila na chalupě, ale už to také není pravda, protože nás vykradl jiný sběratel,“ usmívá se paní Smetanová, kterou asi hned tak něco nerozhází.
Bydlení v secesním domě má své kouzlo, kachlová kamna jsou stále funkční.
Od Andělů k Fantomovi
„Hudební vzdělání samozřejmě samo o sobě ještě nemusí nic znamenat. Ale i když se o tom hloupě povídá, snažím se v muzice nebýt povrchní a vždy chci hudbou něco říci. Tím pádem mě lákal, jako hudebně dramatické dílo, i muzikál. Fantom Londýna pro mě není jenom nějaký písničkál. Konečná podoba vznikala v posledních deseti letech," vysvětluje Radim Smetana.
"Původně se tématu chopila produkce, se kterou jsem nebyl tak úplně spokojený, a po různých peripetiích jsem téma nabídl před třemi lety ostravskému divadlu, panu řediteli Nekvasilovi. Národní divadlo moravskoslezské oslovilo režiséra Lumíra Olšovského (a libretistu) a já na scéně Divadla Jiřího Myrona poznal tým moc šikovných a bezvadných lidí,“ vyjmenovává skladatel příběh vzniku nového muzikálu, u jehož zrodu stojí i Michael Prostějovský - autor textů písní, mající na starosti i uměleckou koncepci projektu.
Příjemné zákoutí je i u jídelního stolu v kuchyni.
Radim Smetana je mimo jiné i spoluzakladatelem udílení českých hudebních cen Grammy, dnes známých Andělů. Nyní se v České televizi těší na další přibližování jazzu (nejen) divákům u obrazovek a na letní rozjezd ČT Art, kde bude více prostoru pro hudbu.
Aktivní čekání na inspiraci
„Mám rád televizní práci, kterou dělám. Dostávám se do styku se spoustou zajímavých lidí. Přitom pořád opravdu jsem a chci být skladatelem. Nejdříve ale musíte mít v hlavě nějaký pocit, že chcete někomu něco sdělit. Proto nejsem až tak aktivní autor. Ale když mám potřebu skládat, pak si ji rád užiji. V pokoji, v lese, v parku… Jak to přijde.“ Inspirace chodí zřejmě i po horách.
Sbírka dýmek a čajů je na dosah kuchyňského zákoutí.
„V létě moc rádi jezdíme do italských Dolomitů. Chodit po horách a pak si dát večer kafíčko, vínko - a je krásně! Ta atmosféra a síly, které tam na člověka působí, jsou úžasné! Samozřejmě si i v horách manželka nejednou nasbírala kameny. Bílý kámen z potoka jsme dali u chalupy na studnu a ještě půl léta zůstal studený. Úžasné.“
