Šideri Váňová se z hotelů těší domů

Nepřekvapí tedy, že sraz jsme si dali na jejím oblíbeném a domácím hřišti v Praze–Dolních Měcholupech (Golf Club Hostivař). Bag s holemi bych dlouho nosit na rameni nechtěl. Krátký pokus o gentlemanství byl totiž vyčerpávající… Ovšem obhlídka nového hřiště stála za to! Nejen proto, že jej v blízkosti každého greenu ozvláštňují rozmístěné originály soch.

„Mám to tady tak ráda, že jsem se rozhodla najít si v blízkosti i bydlení. Dala jsem přednost bydlení v nedalekém bytě, také v pěkném prostředí,“ konstatuje rodačka z Karlových Varů, kde také s tímto sportem začínala.

„Mé rozhodování o bydlení ovlivnil i fakt, že tento byt je energeticky nenáročný, má rekuperace i solární panely… Tyto odborné věci znám od tatínka, který během let opravil nějakou tu svou nemovitost. Celkově se snažím brát ohledy na přírodu – vzorně třídím odpad, šetřím vodou. Beru to jako splátku za to, že často létám do ciziny,“ dodává už v bytě naše hostitelka. Bývá sice často mimo domov, přesto na terase (téměř kolem celého bytu) nechybějí květníky.

„Mám to tu možná až moc asketické, ale postupně na tom pracuji. Jsem tady už šest let a pořád si to přizpůsobuji svým představám.“ Inspirace ze světa, třeba i ze Spojených arabských emirátů, nepostrádá. Žádné muzeum se suvenýry z cest si ale doma nezařizuje. „Architekt Petr Kolář, který má v areálu golfového klubu svoji kancelář, by mi to tady asi neschválil,“ směje se. „Nepovažuji za umění koupit si polici za sto tisíc. Vůbec nepotřebuji zbytečné věci. Stačí, jak zatěžujeme planetu – raději svoji uhlíkovou stopu umazávám… Jde o to, aby mi tu bylo prostě příjemně. A to je.

Mám ráda přírodu. Kdyby Austrálie nebyla tak daleko, uměla bych si představit život tam. Příroda je krásná na spoustě míst na světě, ale špatně snáším kontrast mezi bohatstvím a chudobou. Třeba v Indii – v okrajové části Dillí jsem při takové konfrontaci brečela jak malé dítě a také jsem tam vážně onemocněla ze špíny. Přísný zážitek… Někdy si říkám, že česká zlatá mládež by měla jezdit na povinné školní výlety do míst, kde by si ti mladí uvědomili, co to je opravdová chudoba…“

Útulnost třípokojového bytu umocňují busty a sošky Buddhy různých velikostí. „Buddhismus je pro mne inspirativní a svého času mi jeho studium pomohlo i z nelehké životní situace. Předměty odkazující na toto učení mě uklidňují,“ připouští Šideri s tím, že vedle vztahu k meditování a umění se soustředit si ráda třídí myšlenky i při malování. Její obrázky také zdobí byt. A malířský stojan je vždy připraven v šatně.

„V golfu je moc důležité najít rovnováhu a balanc. Tak by to mělo být i v životě. Hlavně je nutné si uhlídat emoce a nepodléhat démonům. Meditace mě učí soustředění i vnitřnímu klidu. Cestuji opravdu hodně, můj sen je podívat se do Tibetu. Asi na to nenajdu čas, a jak říkal jeden z mých sportovních vzorů – pořád je třeba se učit, zlepšovat, ale dělat navíc i dobro, ráda spolupracuji s charitativními organizacemi.“

„Teď mám pár dní klidu, mám čas i na návštěvy, další odlet se ale blíží. Když mám chvilku pro sebe, stejně sportuji, běhám a cvičím, abych si udržela formu. Navíc jsem nedávno musela nechat odpočinout zraněné zápěstí.

Na druhou stranu jsem měla čas si tady porovnat věci. Zastávám názor, že čisto a klid v duši souvisí i s čistým prostředím. Mám ráda ve věcech pořádek – všechno má své místo. Doma i na golfu – v šatně, na hřišti. Souvisí to i s rituály… Je to součást mě. Chci přijít domů a mít ve všem tzv. uklizeno. Vlastně jsem tím trochu postižená,“ směje se Šideri, které v žilách koluje i pestrá krev předků pocházejících od Řecka po Francii. Jednou její jméno (starolatinské) ponese třeba golfová akademie.