Článek
„Herectví se věnuju od patnácti let, takže jsem se nic ani nevyučil, ale baví mě dělat rukama a s něčím si pořád hrát.“
Chalupa je nejen v hezké krajině, ale i s prostornou zahradou.
Hned vstupní vrata do zahrady ve svahu potvrzují jeho šikovnost a nápaditost. Systém táhel a kladek umožňuje otevření dvoukřídlé brány jedním pohybem. Moderní dálkové ovládání netřeba. „Až budou peníze navíc, tak to nechám udělat firmou na buňku, ale nespěchá to.“
Herec Roman Skamene
Na nějaké technické výdobytky si tu Roman zjevně nepotrpí a z každého kouta chalupy i zahrady na příchozího mává klid a pohoda.
Ženská ruka
Byť kousek od řeky a dokonce v kraji Oty Pavla, Roman Skamene na ryby nechodí.
„Čekat tři hodiny, než to ťukne, na to nejsem. Taky nesnáším dovolenou u moře a manželku už posílám samotnou s kamarádkami. Když jsem se před léty nudil na pláži, tak mne napadlo nakoupit lepení a ve stínu jsem začal opravovat lehátka. Prckové se za chvíli sbíhali ze všech stran a některým jsem ani nerozuměl.“
„Dovolenou si užívám tady. Už nikam nejezdím. Když byly děti malé, tak to bylo něco jiného.“
Ale zařizování interiéru chalupy se spoustou drobných nápadů je parketa paní domu. „Moje záležitost v chalupě je sbírka starých petrolejových lamp, ale tím to končí. Jinak je za vším moje žena. Na to já bych si netroufl. Já mám dílnu, podívejte! Jé, ono je tu uklizeno - tak to tu byl asi zeťák.“
Ale skromnost stranou, Roman vymyslel zbudování venkovního krbu v rohu kůlny. „Odkopali jsme roh širokých zdí a oheň je vidět ze všech stran.“
Bílo-modrá kombinace v kuchyni byla přání paní domu, a tak Roman prý lakoval a lakoval.
Chalupu pořídili před jednatřiceti lety a udělali prý dobře. „Sice jsme tady při minulých velkých záplavách zůstali odříznutí, protože mezi Stradonicema a Nižborem je ďolík. Naštěstí jsme měli dovolenou, ale týden jsme tady museli zůstat a zásoboval nás i se sousedy chlapík s džípem, kterým jezdil přes les.“
Pohodlné posezení v obývacím pokoji ozvláštňuje i sbírka starých petrolejek.
Klídek i práce
Exkurzi po rozsáhlé zahradě - poskytující téměř dokonalé soukromí - a naše povídání několikrát přerušil hostitelův mobil. Bylo to jak v americkém filmu - volal totiž pan režisér! Vít Olmer finišuje s přípravami na rozjetí natáčení druhé dílu legendárního filmu Bony a klid. „Vekslák“ Roman se už prý také těší - nový scénář potvrzuje, že bude o čem točit. Postavy z prvního dílu dorostly do současnosti.
Posezení doma i na zahradě zůstává „ukryto vnějšímu světu“.
„Zbývá dořešit nějaké produkční věci, kterým já nerozumím. Ale několikrát přepsaný scénář je dobrý a hotový. Věřím, že tentokrát se už opravdu začne točit. Takže klídek, klídek…
I když člověk nikdy neví a už jsem za ty dva roky příprav z těch nervů zhubnul o osm kilo. Teď dělám i filmovou pohádku se Slováky, ale natáčení se pozastavilo, protože nemají peníze. Je to tam snad ještě horší než tady. Ale jsou to bezvadní kluci a dělají všichni všechno, tak kolikrát nevím, jestli mi ze Slovenska volá režisér, nebo produkční…
Za chladných večerů je možné si vybrat mezi sledováním plamenů v krbu, nebo televize.
Na divadlo jsem poslední dobou nějaký líný, občas jezdím vystupovat sám a jinak hraju přes léto v Postoloprtech s ochotníky. Je to venkovní představení, kde účinkují i opravdoví koně. Ale dá se hrát i vevnitř bez koní. Je to ohromná sranda, bez scénáře, s bezvadnou partou lidí a vysoce amatérská záležitost.“
Zeleň s jizvou
Třicetileté budování se vyplatilo, pohodlí je zajištěno a původní ráz zachován. Kamenný sklípek v přízemí Roman Skamene přebudoval na pohodlnou koupelnu se sprchou a záchodem.
Tradici ctí i ložnice.
„Chtělo by to ještě novou střechu, ale uvažujeme o tom, že bychom ji celou zvedli, aby se tam zvětšily místnosti pro přespávání příbuzných a návštěv. Ale opravdu jsem tu většinu času v dílně a vymýšlím tam blbosti, které pak realizuju. To víš, já se věčně neopaluju jako moje žena a dcera, které se tady rozmístí po zahradě…
Je pravda, že od začátku jsme to tu zařizovali a zahradu osazovali tak, aby sem nebylo vidět. Je tu skutečně klídek a pohoda. Před lety nám to tu narušili řemeslníci, kteří pracovali u souseda. Jednou jsem přijel a pořád mi nedocházelo, co mi přišlo jinak. Až jsem si všiml, že nám ti darebáci vykáceli dvacetileté doubky u plotu a dřevo ještě ukradli. Pojišťovna to vyčíslila na sto dvacet tisíc. Ale zelený plot se ještě nezacelil.“
Sklípek uprostřed zahrady skrývá vodárnu. Zahrada byla plná přestárlých ovocných stromů, které vykáceli a postupně pozemek přetvářeli do dnešní podoby.
Dílo trvalé hodnoty je osmnáctimetrová studna. „Kopal jsem ji vlastníma rukama! Když jsme sem přišli, tak tu voda byla jen společná se sousedy a s věčně porouchaným čerpadlem. Přijela firma s vrtací soupravou a vrtali a vrtali. Najednou přišli s tím, že ulomili korunku. Tak já, ať daj jinou, a oni, že to nejde. Zaplatil jsem tenkrát tři a půl tisíce a odjeli.
Vrtnou hlavici mi tu nechali. Tak jsem kopal jako šílenec, ale to jsem byl mladej i krásnej, no silnej moc ne. Pravda, pomáhali mi sousedi, protože tohle je ještě ta vesnička, že když někdo něco dělá, tak sousedi přijdou pomáhat.“
