Článek
Možná i proto, že jsme mohli po letech porovnat, jak se staré stavení proměnilo v pohodlné a moderní bydlení při zachování všeho kouzelného z toho původního, včetně atmosféry a energie.
Paměť nejen stromů
Už bývalý průjezd pro povozy ze silnice do dvora vypovídá o životním stylu a vkusu našich hostitelů. Chladný prostor za dřevěnými vraty se proměnil v příjemné zápraží a vlastně obývací pokoj, kde se hned dá pohodlně posedět u stolu. A s výhledem i vstupem do zahrady!
„Je tady krásně v každém ročním období,“ potvrzuje svůj patriotismus Roman, když jsme probírali klasické téma Vánoc na sněhu či na blátě. A hned se vrací k popisu místních pamětihodností. Před domem je kříž připomínající morovou ránu (ukřižovaný Ježíš stojí na lidských lebkách), vedle pak strom s označením: Strom chráněný státem.
Prohlídkový okruh pokračuje přes zahradu ke kamenné zvoničce, kterou si Roman nechal postavit v koutě parcely. Někdo jiný by tam asi nechal vybudovat garáž. Ale tady je zkušebna pro kapelu (ano, Kamelot už má třicetiletou historii a první prosincovou neděli vyprodal pražskou Lucernu) i síň slávy.
Do stavby je zabudován kamenný práh se staletou pamětí převezený z nějaké bouračky, podobně jako dřevěná vrata, kterým také hrozilo, že skončí na skládce. Takových předmětů s pamětí je tu více a fotograf nestíhá Romanovo tempo výkladu. A postoupíme si dále.
Dostavba a svatba
Před půl rokem se Roman s Lucií ruku v ruce věnovali zřejmě posledním úpravám stavení. A v létě měli pár kilometrů od domu, na skále nad řekou, svatební obřad. Pálava je Romanův zamilovaný kraj už od trampského mládí. Proto si tu před lety našel i bydlení.
„Jednou jsem tu jel okolo, od Oslavky, a zjistil, že je tu ke koupi dům. Tenkrát zrovna umřel Bůček (druhý zakládající člen Kamelotu - pozn. aut.) a byl jsem plný splínu. Je to asi osmnáct let. Akorát mi přišly love za desku Zachraňte koně. Dům až tak drahý nebyl, ale první rekonstrukce už ano. Kdybychom během léta nepokračovali v dalších úpravách a nedošlo i na stavbu schodiště, tak není Lucinka opět v očekávání. Svatba byla domluvená už dřív, ale když tady byli řemeslníci a dělali schody, museli jsme přespávat u sousedů,“ usmívá se romantik Roman.
„Lucinka mi při zařizování dala prostor a věří mi, navíc přidala ten ženský pohled.“ Paní domu sice pochází z Ostravy, ale roky žila v Praze, přesto si tu zvykla rychle: „Vlastně jsem si ani zvykat nemusela, je tady úžasná energie a miluji zdejší přírodu. A cítím, že se tu líbí i našim návštěvám.“
Kámen dřevo a kytara
Nedávno vydaná, už dvacátá třetí, deska Kamelotu se jmenuje Proti proudu. Je na ní i skladba Tahle země není pro starý. Roman si v dalších textech také klade otázku, jak se vyrovnat s tím vším konzumním i existenčním, všudypřítomným tlakem. Jedna z odpovědí je už v názvu jeho autorského alba - jít proti proudu. Módní trendy si ostatně nepouští ani do domu. Kvalitní materiály ano.
„Mám pocit, že lidi to někdy přehánějí i s barvami. Nejlepší je bílá a její odstíny. Barvy je nutné vybírat citlivě. Odmítáme moderní trendy a máme tady jenom přírodní materiály. Strop je mezi původními trámy zateplen ovčí vlnou. I proto je tu příjemné klima.“
Navíc jsme v místech, kde se křížily jantarové stezky a v jedenáctém století tady byly tři modlitebny. Romanův dům stojí na základech jedné z nich. „Tento barák s metrovými zdmi je komplet postaven z kamene a také jsme je někde nechali přiznané.“
Domov dělá harmonie
„Všechny prostory jsme zařizovali (od klik po vypínače) tak, aby na tebe – půjdeš-li zrakem po místnosti z jedné strany na druhou - pořád působila harmonie. Jako když skládáš písničku. A jak se říká, celek dělá detail."
"Estetika a nápad jsou z nejzásadnějších věcí pro vytváření domova. Spoustu věcí ti namaluje příroda - stromy a podobně. Ale žít v souladu s přírodou znamená tomu i něco obětovat. Domovu se musí obětovat hodně, protože to je tvůj přístav, tvoje srdce, tvoje nejvíc. Sem se vracím dolámaný a dobitý z turné a různých akcí. Tady se léčíš z nemocí, tady si odpočineš. A kde jinde, než v hezkém a zdravém prostředí, kde vnímáš harmonii.“