Článek
„Jak začne jaro, jsem úplně posedlý a pořád mám plné auto nějakých sazenic. Musel jsem mít nějaké dávné předky zemědělce,“ přiznává rocker.
Za ty roky, co bydlí uprostřed přírody v osadě Propast - nedaleko Jevan, luxusní to oblasti pražských výletníků - se jeho rodina proměnila a s tím i nároky na dům.
„Rád vzpomínám na mládí na Vinohradech. Tuto pražskou čtvrť miluji dodnes, ale tady už zůstanu. Svého času se mi barák zdál zbytečně velký, když starší děti vylétly z hnízda. Teď, když holčičky začínají mít větší nároky na prostor a já na klid, tak zas přemýšlíme, jak to tu uspořádat,“ usmívá se náš spokojený hostitel. I když v předvánočním čase přiznal, že se mu po rodince stýskalo. Nejmladším dcerám Anežce a Rozárce je osm a pět let.
Ani v jídelně pro slavnostnější stolování nechybí rodinné fotky.
Vzdálenosti a blízká setkání
Zatímco on už se musel z Floridy, kam jezdívá pobývat do pronajatých domků, vrátit, tak tam jeho žena a dcerky ještě nějaký týden zůstaly. Holčičky chodí už i do tamních škol.
„O to větší radost jsem měl z Vánoc, kdy jsme se po dlouhé době sešli opravdu všichni. I Marta s rodinou a Eliška. Bylo nás plno! To mám rád.“
Petr Janda ani ve Státech nezahálel a vydal videozáznam ze svého říjnového koncertu v Berklee College of Music.
„Poslední dobou jsme vyměnili východní pobřeží za západní, kde je ještě příznivější počasí. Jsou tam i menší baráky a víc mi to tam vyhovuje. Miami s mrakodrapy je vlastně menší New York. Změnu nám poradil Martin Dejdar. Tampa a okolí nám vyhovuje víc. Sjíždějí se tam trénovat golfisti a tenisti z celého světa. Ale objel jsem tentokrát i různá místa a byl jsem i v New Yorku u památníku obětí útoku z 11. září 2001. Neuvěřitelně emotivní místo.
Ale setkal jsem se i se skladatelem českého původu Jimem Peterikem, který složil ústřední písničku z filmu Rocky The Eyes of The Tiger. Ten má ještě větší barák i víc kytar,“ usmívá se zakládající člen Olympiku. Nyní v jeho pracovně na Propasti visí i nová kytara s vykládanou číslicí 55.
Průběžné proměny
Petr Janda už před lety okolo domu vybudoval velké nahrávací studio, čímž vzniklo i atrium mezi objekty. V hlavě už má myšlenku, jak jej zastřeší a vybuduje japonskou, relaxační zahradu i s tekoucí vodou a vstupem do studia i obývacího pokoje!
Za oknem je malé atrium, které se v budoucnu promění na další příjemný relaxační prostor.
Nedávno dokončil přístavbu k už nevyhovujícímu vstupu do domu. Vznikla čtvercová vstupní hala, kde je místo i na piano pro cvičení starší dcery.
Nově přistavěná předsíň je vlastně další místností s praktickým využitím.
V době naší návštěvy byla před dokončením zimní zahrada. „Řemeslníkům nevyšly dlaždice na podlahu, tak se to protahuje,“ mírně hořce konstatuje náš hostitel a člověka vlastně uklidní, že ani hvězdám se přízemní starosti nevyhýbají.
„Ale už se těším, jak si rozšíříme oblíbený prostor. Dřív jsme museli z terasy nad zahradou všechno na večer nebo před deštěm uklízet. Teď to bude další pohodlné a příjemné místo s výhledem do zeleně.“ Některé vzrostlé stromy sám sázel. Dnes jejich koruny sahají vysoko nad střechu.
„Nechal jsem si nedávno zrekonstruovat i pracovnu, kde trávím většinu času, když jsem doma.“ Elegantní, šedivé tapety s vystouplým vzorem dotvářejí poklidnou a tvůrčí atmosféru a kontrastují s obrazovkami počítačů. Pod vzpomínanými kytarami nechybí kanapíčko. Čestné místo tu mají nejen rodinné snímky, ale i velká fotka The Beatles - nejoblíbenější kapely.
Hudebníkova pracovna je i po rekonstrukci a modernizaci i tak trochu pamětní síní Olympiku.
„Při novém vybavení a zařizování pracovny jsme pozvali vyzkoušenou firmu specializující se na interiéry, která pracovala i na proměně chalupy, kterou manželka na Valašsku zdědila, na penzion.“
Návraty na kraj Propasti
Ameriku poznal Petr Janda jako přátelskou, se spoustou výhod, ale nastálo by neměnil.
„Chovají se tam neskutečně slušně - i když vím, že ne každý s tím souhlasí. Teda ne na hranicích, tam se chovají komisně a velmi přísně. Ale mám to tam opravdu velmi rád. Ale tady doma to mám prostě nejraději. A jak říkávám, tady je hezky, i když je venku hnusně. Mám to tu rád, pracuju tady. Akorát že mi tu bylo teď smutno, navíc jsem ztloustnul, protože jsem nad sebou neměl Damoklův a manželčin meč,“ usmívá se kapelník, který tu bydlí přes dvacet let a dům vlastní už od roku 1973.
„Mám v Praze byt a jsem opravdu pyšný, že jsem se narodil na Vinohradech a počal tam několik dětí, ale do Prahy se rád vracím jen na krátko. Na agenturu, s dětmi na Karlův most. Když jedeme s manželkou na večeři nebo večírek, tak se vždy dohodneme, kdo nebude pít, abychom se mohli autem vrátit. Vždycky se nám vyplatí probudit se ráno tady.“
Investice není vše
Dům je z roku 1939 a pamatuje nejednu přestavbu. „A jestli tady budu ještě za deset let, tak zase zjistíme, že je tady spoustu věcí zbytečných, a budeme je třeba bourat. Jinak úspěšně vzdoruji nástrahám a nabídkám na nakupování předmětů a různých krámů. Výjimkou bylo před pár lety pořízení akvária, které jsme navíc neměli kam dát… První tři dny to byla atrakce, čtvrtý den nic a pátý den se zakalila voda. Takže je někde ve sklepě.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Vezměte si, že během deseti let všichni vyměnili televize. Když mi bylo dvacet, bydlel jsem u rodičů a nemusel jsem zalévat ani kytky. Vlastně jsme jednou za rok - právě na Vánoce - museli s bráchou vydrátkovat parkety. A připadal jsem si za mizernej plat jako nejbohatší člověk."