Článek
Na východním okraji Prahy postavil pan režisér dům už před třinácti lety a dnes mají všechny sousední zahrady v klidné ulici už vzrostlé stromy. „Ještě chceme zasadit jabloně,“ dodává Karel Janák při pohledu do nedávno doladěné zahrady, a potvrzuje tak všestrannost rodinných zájmů.
Žena mnoha profesí
Janákovi tvoří nebývale všestranný pár. Považte: on má vystudované fyzikální inženýrství na Fakultě jaderného a fyzikálního inženýrství. („Ale režisérem jsem chtěl být asi od sedmé třídy. Chodil jsem do hereckého kroužku, bavilo mě to, ale došlo mi, že je lepší ovlivňovat postavu jako režisér a řešit i další věci, včetně kamery a hudby. To mě chytlo, i když jsem upřednostnil – s větší šancí na přijetí – přihlášku na technickou fakultu a FAMU vystudoval až po ní.“)
Mám rád klasické pohádky a rád je dávám do nových souvislostí, hrajeme si s nimi.
Aby to nebylo málo pestré, tak Karel Janák před tím vystudoval střední školu strojírenskou – obor strojní konstrukce. Průsečíkem technického vzdělání a fantazie se stal mimo jiné i tento dům, který si sám navrhl a architektovi předložil „3D model“ pečlivě postavený z kostiček Lega!
Miroslav Barták kreslí a truhlaří v kopci nad Řevnicemi
Romana Goščíková je vystudovaná herečka a dnes se věnuje i svému divadlu. Koupila značku Divadla Radka Brzobohatého, takže je majitelkou divadla v pronajatých prostorech na známé adrese u Václavského náměstí v Praze. Je tam i principálkou a samozřejmě herečkou. V televizi produkovala seriál Agrometal a nyní pracuje na komediálním seriálu s detektivní zápletkou.
A nepřekvapí, že s divadlem režijně spolupracuje i manžel. Současně nejúspěšnějším představením (divadlo má na repertoáru i vážné, dramatické kusy) je Freddie – Concert show. Jak říká pan režisér a autor scénáře – „výchovný koncert“ se skladbami skupiny Queen a životními etapami Mercuryho.
„A další mojí oblíbenou ,profesí‘ je i výchova Ondráška,“ dodává paní Romana.
Šideri Váňová se z hotelů těší domů
Sdílená pracovna a brouzdaliště
Takže nepřekvapí ani fakt, že ve velkém domě mají velkou a společnou pracovnu se dvěma stoly proti sobě. Překvapivé je její dispoziční řešení. V koutě jsou rohová okna s výhledem do zahrady i klidné ulice a prosklená je i vnitřní stěna, přes kterou je vidět do obývacího pokoje s kuchyní o úroveň níže. Navíc má díky členitosti podlaží i střech pracovna relaxační zákoutí v mezipatře s pohodlným posezením na matracích.
Profese tvůrců se jim samozřejmě promítá i do života v domě. Paní Romana s lehkým a mírně šibalským úsměvem připouští, že je to právě ona – profesionální organizátorka, kdo nyní komunikuje s řemeslníky. V současné rodinné sestavě je tu čekají už čtvrté Vánoce a dům si už vyžádal průběžné opravy (repasování dřevěných oken s novým nátěrem a jsou tu nové, dřevěné podlahy, které nahradily původní dlažbu) a další vylepšení. „Do jedné koupelny chceme vestavět saunu. Doladíme zahradu, kde máme hlavně trávník.“
Hned u terasy je nový bazén. I k němu se váže veselá historka, kterou nevymyslíš: „Déle, než jsme plánovali, tu byla přes zimu vykopaná jáma a hromada hlíny, takže jsme museli malého o to více hlídat. Firma se vrátila až na jaře. Ale my to měli vymyšlené, že součástí bazénu bude brouzdaliště pro Ondru. Než se vše dokončilo, tak se Ondra naučil plavat.“
Vilém Dubnička se toulá mezi divadly
Klíč k pohádkám pana režiséra
O fantazii pana režiséra (i technických schopnostech) nelze pochybovat nejen kvůli modelu domu z Lega. Ostatně dokládá je i jeho nová pohádka Klíč svatého Petra (odvysílaná 24. prosince v České televizi).
K dějové pestrosti režisér podotkl: „Je to už čtvrtá pohádka, na které jsem spolupracoval se scenáristou Petrem Hudským, který umí vzít klasické pohádkové motivy a hraje si s nimi tak, že jim dává originální zápletky… A tak je náš vodník vlastně civilní postava a svatý Petr si je nucen při otvírání nebeské brány pomoci šperhákem,“ dodává se svým typickým a častým úsměvem autor už osmi oblíbených pohádek – např. Korunní princ, Princezna a půl království i Jak si nevzít princeznu.
„Mám rád klasické pohádky a rád je dávám do nových souvislostí, hrajeme si s nimi. Tři oříšky pro Popelku je pořád nádherná pohádka, ale také není úplně klasická. Popelka je v ní moderní holkou, klasický dnešní ženský charakter. Žádná čekatelka na prince, ale je aktivní a nenechá na sobě dříví štípat. I když je to pohádka ze sedmdesátých let, tak je moderní i dnes.“