Článek
"Manželka je restaurátorka a oba často sedíme nebo stojíme u stojanů, takže jsme si tu zcela záměrně vymysleli i několik schodišť, aby jsme byli nuceni také k jinému pohybu," prozrazuje nám malíř, grafik a sochař jedno z kouzel po všech stránkách originálního místa.
S postavou a vizáží předurčující ho spíše pro práci kováře nás Miroslav Houšť seznamuje se svými jemnými olejomalbami (barvy si většinou míchá sám), ale i receptem na uzený špek. Některé obrazy nás přenášejí do malířovy oblíbené Itálie, přesněji Kalábrie. Ostatně není problém se tu přemísťovat v místech, ale i v čase. Celá zemědělská usedlost připomíná středověké sídlo.
Ateliér s velkými okny navazuje na bytovou část v bývalé stodole. Foto Právo/Václav Jirsa
Plocha původní stodoly byla rozdělena oblouky, sníženými stropy s trámy, sloupovím i okny prozrazujícími ruku umělcovu. Okna do odvrácené strany zahrady sice připomínají předrevoluční nabídku stavebnin, ale většina pohledových stran je v interiéru i exteriéru jeden originál vedle druhého. Celý obytný prostor s jídelnou, kuchyní a posezením u impozantního krbu a s ložnicemi v podkroví je skvělým místem k prohlížení obrazů.
"Kolaudovali jsme počátkem roku devadesátého. Bydleli jsme tu už během stavebních prací a opravdu hodně jsem si dělal sám. Strašná práce! Přivedla nás sem náhoda v létě jednaosmdesátého roku. Už jsem měl po akademii, manželka ještě studovala, ale už jsme věděli, že oba budeme pro svoji práci potřebovat hodně místa. Dali jsme si inzerát na zemědělskou usedlost kousek za Prahou. To ale byly kolikrát odpovědi: Naše vila by se vám jistě hodila... Mnohá místa jsme navštívili a poznávali tak, jak lidi naprosto individuálně vnímají to, co napíšete a představujete si vy," směje se renesanční Mistr.
Příjemné zahradní posezení kolem zajímavého stolu. Foto Právo/Václav Jirsa
Osobitost a klid
"Když se nás v obchodě ptali, jestli máme velká okna, tak nám nabízeli látku dva a půl metru. Opáčili jsme, že potřebujeme šest metrů... Pravda, jde o okno vedle krbu, kde není mezipatro a mezi krovy střechy a podlahou je to opravdu hezkých pár metrů."
I když to na první pohled tak nevypadá, náš hostitel se při zařizování (a to i zahrady) technickým vymoženostem nevyhýbá. Zákoutí před domem ozvláštňuje i fontána s uzavřeným okruhem vody. Dvě elektronická čidla hlídají hladinu vody. V případě potřeby se zapnou a pak vypnou přítok vody dorovnávající správnou hladinu po odpaření.
Okenní římsa jako šlehačka na dortu. Foto Právo/Václav Jirsa
Voda v domě z kamene má vůbec své zasloužené místo. Jsou tu vlastně tři rozvody vody: z obecního vodovou, jako užitková voda dešťová, kterou vnitřní okapy svádějí do vybudované jímky, a ještě voda z místní studny. Rozdíl v tvrdosti a kvalitně (i ceně) je značný.
"Vůbec mi dnes není jasné, jak jsme to v době, kdy nic nebylo, mohli dát dohromady. Už tenkrát jsme si nechali svářet kolínka na podlahové topení zalité betonem. To bylo svárů! A nikde nesmí být chyba, jinak by se musela rozkopat celá podlaha... Čekali jsme tři roky na partu (oficiálně), která dělala na atomovém programu, tak tu máme rentgenované trubky. V kuchyni už máme elektrické kabely. A podlahu z třináctého století! Manželka pracovala i na rekonstrukci Ungeltu, kde se jeden z domů vlastně stavěl nový a suť, včetně dlaždic, vyváželi na skládku. Dělá se to tak dodnes a možná ještě víc. To už bylo tater gotiky, co se vyvezlo na smetiště!"
Krb je dalším originálním doplňkem osobitého interiéru. Foto Právo/Václav Jirsa
Realita za zdí
Nechat se inspirovat malířem není marné. A nejen ve věci zařízení interiéru. "Při zařizování se už vůbec nenecháváme ovlivnit nějakou reklamou, protože už víme, že by to byl jen problém. Je spousta věcí, které se prodávají, ale skoro nic z nich nemohu použít. To, co chci já, se shání skoro stejně blbě jako za komunistů. Navíc se dnes mnozí výrobci a prodejci chovají podle pravidla, že když je miliónkrát opakovaná blbost, tak je za ni dost peněz," konstatuje s povzdechem estét nežijící až tak mimo realitu, jak by se mohlo chvíli zdát.
"Když jsem doma, tak mi nevadí nic. Je tady dobrá zóna, prý - asi osmička - jako v sousedním kostele... A mnoho vnějších věcí se mě tu naštěstí nedotýká. Pravda, když v noci skončím v ateliéru a pustím si ještě televizi, jsem kolikrát překvapený z toho, co tam říkají. To nejednou nevím, jestli koukám na film, nebo na zprávy."
Uvěřitelná zpráva je, že malíř Miroslav Houšť bude vystavovat během listopadu v Karolinu a v prosinci v Divadle Bez zábradlí.