Článek
Lodžie je bohužel orientována do zastíněné ulice, ale stále potvrzuje, že architekti to tady s nájemníky mysleli za první republiky dobře. „Dnes je naše ulice jedna zastavěná řada domů, ale dřív bylo uprostřed mezi nimi dětské hřiště. Až přišli developeři. V rámci možností postavili nové domy elegantně, ale je pravda, že původně to tu vypadalo jinak,“ vysvětluje jednatřicetiletý starousedlík a patriot Jan Matěj Rak.
Kočáky a dobové unikáty
„Radotín se na přelomu 19. a 20. století velmi rozvíjel. Stěhovala se sem výroba – cukrovar, lihovar, cementárna a další továrny. V osmadvacátém roce sem přibyla měšťanská škola a byl to do značné míry soběstačný městys. Takže bylo třeba pro lidi zajistit i bydlení. Působil tu architekt Kočí, který postavil všechny okolní domy. Proto jim všichni staří Radotíňáci říkají Kočáky.
Rodinná pohoda s kytarou u hudebníka Jana Matěje Raka
Kytarista a hudebník Jana Matěj Rak
Také kousek od nás vznikla ulice chvályhodného názvu – Josefa Kočího. Jinak mě baví sledovat, jak se dávají vznosné názvy novým ulicím – třeba Panská. Nikdy to není například U výpusti. Parcely pod rodícím se dálničním přemostěním se prodávají pod názvem Višňovka. Ale tu už vykáceli. A zbourali i kamenný domek s vytesaným erbem ve štítě. Když jsem si ho šel vyfotografovat na památku, tak tam už byl jen bagr a hromada sutě.“
Jan Matěj Rak se narodil sice ve Finsku, ale vyrůstal ve vilce nedaleko od své dnešní adresy. Po otci (kytarista Štěpán Rak) nezdědil jen hudební, ale i výtvarný talent a je vystudovaným fotografem.
V kuchyni s malou galerií na stěnách se sedí kolem starého stolu (vlevo). Jeden pokoj patří dětskému světu. modrá je pro kluky dobrá (vpravo)
V kuchyni s malou galerií na stěnách se sedí kolem starého stolu (vlevo). Jeden pokoj patří dětskému světu. modrá je pro kluky dobrá (vpravo)FOTO: Václav Jirsa, Právo
Útulný byt je ozdoben spoustou milých maličkostí i hezkých věcí, včetně zarámovaného plakátu zvoucího na fotbalové utkání. Už desítky let. „Čtyřicet let visel v radotínské hospodě. Když ji bourali, tak jsem si ten plakát vzal. Dnes už místní SK zvedá jeho cenu, ale já ho nedám! Utkání se hrálo 11. června 1960. A 12. června měl narozeniny můj děda. Tenkrát na zde avizovaný fotbalový zápas vzal mého tátu, který si tam v patnácti letech dal s dědou své první pivo. Taková je to pamětihodnost!“ usmívá se Matěj.
Vůně mleté kávy i bez elektřiny
„Mám rád historii a rád se vracím k osvědčeným věcem. Lidi dávno před námi věděli, jak mají věci fungovat. Ale dneska se ten pokrok tak zrychluje, že si mnohdy nestačíme ani uvědomit, že už je zbytečný. Vezměte si tenhle kafemlejnek. Elektrický by mi pár minut třeba ušetřil, ale spotřebovává elektřinu a dlouho nevydrží a vlastně ani neuspoří. Další drahý krám, na který se musí dávat pozor. Tento má za sebou možná sto let. A před sebou třeba taky.“ Káva mletá ručně ve starém mlýnku voněla celým bytem.
„Chceme z Prahy ven do přírody. Chaloupka, stateček... Nemusíme kolem sebe nutně vytvářet atmosféru F. L. Věka, ale na druhé straně k tomu mám velké sklony. Staré věci máme rádi. Z Prahy chci pryč i kvůli tomu, že jsem nadšený amatérský astronom. Světelné znečištění nad Prahou je veliké. Když chci pozorovat oblohu, musím jet až do Srbska, kde jsem si v lese našel místo na návrší.“
Sláva starým věcem - zátiší v kuchyni. Utkání, které připomíná zarámovaný plakát, je pro rodinu Jana Matěje Raka přímo památné.
Sláva starým věcem - zátiší v kuchyni. Utkání, které připomíná zarámovaný plakát, je pro rodinu Jana Matěje Raka přímo památné.
Matějova žena pochází z jižních Čech. Do Prahy-Radotína se přistěhovala náhodou. K radosti našeho hostitele k ní stěhování neměl daleko.
„Je to tu tak malé, že se musíme potkávat, i když se pohádáme. Tady nemůžete odejít trucovat do západního křídla. Takže se brzy vždycky udobříme.“ Další výhodou je prý vzdálenost k půlce radotínské rodiny.
„Zatím to tu společně budujeme způsobem velmi živelným a vlastně nepromyšleným. Mnohé z věcí vycházejí z technologických možností. Kuchyňská skříňka není zavěšena přímo nad dřezem, protože to trubky ve stěně nedovolují. Vztah k vizuálním věcem mám, zajímá mě i architektura a pořád i fotografie. K té mě také už jako dítě přivedl táta.“
Finská zkušenost
Rakovi se rádi také vracejí do Finska. Matěj tam vyrůstal do svých čtyř let. „Vezměte si, že Finsko je třikrát větší než bývalé Československo, ale žije tam jen pět miliónů lidí. I ta větší města jsou vlastně zapuštěná v přírodě, plynule přecházejí do lesů a k jezerům. Snadno zaparkujete a ještě jsou všude parky. A vše je tam pro nás v nezvyklé čistotě.
Pohodlí a funkčnost především. Originální svícny na zdi u postelí ale zajišťují i zdobnost a atmosféru.
Pohodlí a funkčnost především. Originální svícny na zdi u postelí ale zajišťují i zdobnost a atmosféru.
Finsko je architektonicky na vysoké úrovni, protože se tam architekti nesnaží, jako mnohdy u nás, prezentovat sebe. Snaží se vyhovět životu a velice respektují charakteristický finský domek. Když se řekne česká chalupa, tak každý u nás ví, jak vypadá.
Finský domek je dřevěný, červený s bílými okny a nizoučkým nebo žádným plůtkem. I když je moderně postavený, pasuje do krajiny. U nás se staví lány domků vyrůstajících ze země bez jakéhokoliv vztahu k okolí a je to dost hrozné. To se ve Finsku vůbec neděje.“
Matějovi Rakovi prý také vadí, když si někdo u nás na vsi postaví kůlnu a pak má problémy s nepovolenou stavbou. „Kolikrát ji musí zbourat. Když ale v zámecké zahradě vyrostou domy zakrývající zámek, tak to nikomu z úředníků ani architektů nevadí. To je proti zdravému rozumu. Ale to bychom tady mohli nadávat až do zítřka,“ usmívá se pod vousy bytostný pohodář, který může koncertovat i na starou trampskou kytaru.
Muzikantské sousedství
Na koncertech hraje Matěj většinou vlastní úpravy z původních notových záznamů skladeb Jaroslava Ježka. „Je to skladatel, kterým bychom se měli ve světě i doma více pyšnit.
Už asi dva roky mám vydanou desku s těmito úpravami (Ježkovy woči) a teď bych rád stihl natočit album s mými, autorskými písničkami,“ potvrzuje patriotismus netýkající se jenom Radotína či Finska.
I v miniprostoru lze vytvořit zákoutí pro posezení s knihou (vlevo). Kancelář se v malém bytě vejde mezi ložnici a piáno. (vpravo)
I v miniprostoru lze vytvořit zákoutí pro posezení s knihou (vlevo). Kancelář se v malém bytě vejde mezi ložnici a piáno. (vpravo)
O patro výše bydlí trumpetista z orchestru Hudebního divadla Karlín. „Tomu má hra na kytaru opravdu nevadí a ostatní sousedy snad také neruším. A když jeho dcera cvičí nádherně na klavír, tak si ji rád poslechnu. Nad námi jsou muzikanti všichni. Máme tu vůbec příjemné sousedství,“ pochvaluje si Jan Matěj Rak.
