Radek Baborák si užívá modernu ve staré zástavbě

Na pražském Spořilově si Radek a Hana Baborákovi také rádi zavzpomínají na své úspěšné a pestré roky v Německu – ale i oni uznávají, že doma je doma.

Urbanisticky a sympaticky promyšlená lokalita se zahrádkami i parky a symetricky vedenými ulicemi mířícími na centrální náměstí (třetí největší v Praze) má i po letech kouzlo. Byla vystavěna za první republiky. V této části, jako bydlení pro singl úředníky spořitelny.

Dnes by se člověk při procházce mohl bavit hledáním domku s původní podobou. Většina z nich je, více či měně, zdařile modernizována a dostavována.

„Bývalo to tu – pro čtyřčlennou rodinu – opravdu malé. Nevešel se sem ani klavír, a manžel to málem obrečel, když to po přistěhování zjistil,“ usmívá se paní Hana, která je spořilovskou rodačkou.

Dnes tu má pro sebe Radek Baborák (rodák z Pardubic) svoji téměř „tajnou komnatu“, přesněji dvě místnůstky v suterénu. Sice jen se světlíkem, ale příjemně zařízené a ke zkoušení a archivování notových záznamů ideální. Má zde dokonce místo na své obrazy, které si pro odreagování maluje.

Je zvyklý cestovat po světě, koncertoval se světovými orchestry a už se těší, až zase bude hostem na prestižních festivalech. Znalci oceňují jeho virtuozitu dovolující mu překračovat limity lesního rohu. Obohacuje tak hornový repertoár a je jediný na světě, kdo vystupuje na recitálech s klavírem, harfou, varhanami, orchestrem a smyčcovým kvartetem.

„Když jsme se vrátili z Berlína – a manžel ještě dojížděl, protože tam dohrával angažmá, tak jsme bydleli v mém původním bytě a tady se rekonstruovalo a přistavovalo tak, že dnes tomu říkám mezonetový byt se zahrádkou. V patře máme vstup z ložnice na terasu, která je stejně veliká jako strop dostavěné jídelny.“

„Při rekonstrukci se musela dodržet poměrně přísná omezení, ale pan architekt si s tím k naší radosti poradil,“ navazuje na manželku Radek Baborák.

„Na to, že je tu téměř vše nové a obnovené, tak jsme se shodli, že původní schodiště se schodnicemi z kaštanového dřeva zachováme. Mají své nadčasové kouzlo. Rekonstrukce doslova od podlahy byla ohleduplná a poctivá k detailům, které šlo zachovat. Hlavně se nám při tom podařilo otevřít prostor do zahrady – skleněné stěny byly největší investice, ale fungují výborně! Rozměry původních oken jsme zachovali. Byť je zahrádka za domem malá, je rozdělena do několika zón,“ pochvaluje si výsledek proměny řadovky náš hostitel.

„Začínali jsme v Mnichově, kde jsme spolu studovali, ale ještě nebyli svoji. Po škole jsme se na rok vrátili a pak už následoval Berlín, kam manžel udělal konkurz do filharmonie.

Užili jsme si to tam, ale nestýská se nám, i když tam některé věci fungují lépe. Berlín je skvělé město pro mladé, kteří si chtějí všeho – i kultury – užít. Mnichov je pro rodinu útulnější. A ještě je odtamtud kousek na hory...

Máme možnost jezdit i na rodinnou chalupu u Hřenska, ale je nám tady opravdu dobře,“ vypočítává paní Hana, která vedle pedagogického působení hraje s manželem v souboru Baborák Ensemble a je vedoucí skupiny České Sinfonietty. Právě v tomto měsíci jim vychází deska.

„Je zajímavé, že v sousedství bydlí více muzikantů. Už jsme tu v kostele spolu i hráli – jako na vesnici! Ostatně i děti tu všude dojdou pěšky, a také proto se nám tu moc líbí. Architektura mě baví a rád si o ní i čtu a s obdivem navštěvuji různé stavby. Doma i ve světě. Dokonce mě oslovil pan architekt Lukeš, abych sepsal poznámky k zamýšlené výstavbě koncertního sálu pražské filharmonie. Prolíná se mi tak můj koníček s profesními zkušenostmi,“ dodává náš hostitel.

Pochvaluje si i prověřený fakt, že má sladěný vkus se ženou. „Rozhodně z toho tady neděláme nějaké hudební muzeum nebo neshromažďujeme sbírky suvenýrů ze světa. Žádné rohy na stěnách nemáme,“ usmívá se.

V době, kdy manželé Baborákovi pomáhají organizovat sbírku na podporu kolegů hudebníků, se Radek Baborák nechystá ani do Japonska, kam ho vždy tak rádi zvali.

Ale věří, že koncerty na červencovém festivalu Smetanova Litomyšl se odehrají. Už proto, že mohou být i pod širým nebem a v krásném prostředí. Inu – doma je doma!