Půvabný domov módní návrhářky Jaroslavy Procházkové

Prahu má akademická malířka stejně ráda jako Londýn, kde po ukončení VŠUP pokračovala ve studiu na prestižní Saint Martin`s School of Art.

Přestože má stanici metra Malostranská sto metrů od zápraží, někdy si cestou do práce – do ateliéru a designové prodejny v Paláci Lucerna (kde v Mramorovém sále pořádá již tradičně módní přehlídky) – dopřeje procházku po Karlově mostě. Ráno je prý nejhezčí.

„Mám to tu ráda. Praha je velmi inspirativní, aktuálně se v sobě kloubí metropolitní duch doby s charakterem muzea architektury umístěném na relativně malém území!“

Byt v domě ze 16. století – bývalém zájezdním hostinci s dvorem a dalším průjezdem na zadní zahrádku, kde dnes módní návrhářka suší prádlo, seká trávu a s rodinou a přáteli stoluje pod slunečníkem – není z největších, ale poskytuje vše. A býval ještě menší.

V dobách, kdy byl jen nebytovým prostorem a ateliérem naší hostitelky, která si zde začala budovat své jméno. Tedy doslova, protože její salon se jmenuje také prakticky – Jaroslava.

„Tam, kde je dnes kuchyň, býval zadní vchod do domu a schody do patra. Francouzské okno do zahrádky tu samozřejmě také nebylo...“

Kuchyň se vstupem do zahrady poskytuje dostatek místa pro stůl uprostřed místnosti, pak následuje útulná ložnice s knihovnou v původní nice, pracovna se stolem pro módní návrhářku i jejího manžela – malíře Jana Bačkovského. Stěny obytné kuchyně zdobí i jeho obrazy.

Na konci bytu je ještě útulnější pokojík syna Huga – fotbalisty, sedmnáctiletého brankáře Sparty. Dcera má pronajatou garsonku za zdí.

Myšlenka, že by se stěna dala jednou prokopat, se nabízí. Tato nebývalá konstelace se ke všemu nachází v jednom z mála obecních domů v této lokalitě, takže byt našim hostitelům dnes patří!

„Hlavní stavební úpravy jsme dělali, když byly dceři Sáře tři roky, tedy před pětadvaceti lety jsme si dopřáli i ty dveře ven, což je luxusní. Je to tu opravdu neuvěřitelné, protože cestou domů projdete tunami turistů a ocitnete se na venkově, kde je příjemně, takže nemáme potřebu ani jezdit někam na chalupu. Od vnějšího světa nás navíc dělí vysoké zdi za domem. Je tu ticho a přečkali jsme tady i povodně. Na Malé Straně se dá i dnes přežít a dobře žít.“

„Většina mých kolegů se věnuje společenským šatům. Ale kolik se jich dá, třeba i do divadla, využít? Věnuji se věcem jednoduchým, stylově nenáročným, s výraznou proporcí a barevností. Žádné velké detaily, bez věkového, časového či hmotnostního omezení. Dělám módu pro lidi a o lidech,“ říká paní Jaroslava. Své kolekce doplňuje i šperky od výtvarnice z Berlína z ručně vyráběných skleněných komponentů – dovážených z italského Murana.

„Dělám takové věci, protože jsem já taková. Mám svou klientelu, která má ráda styl mého myšlení, cítění... Podobně přistupuji i k našemu bydlení. Chceme se tu cítit příjemně a interiér bytu respektuje duch Malé Strany. Máme tu staré dřevěné i kamenné podlahy.“

Moderní, designovou kuchyňskou linku nahrazuje sestava polic s minimem skříněk z masivního dřeva a velký stůl je vždy připraven přivítat hosty.

„Bydlení je, myslím, o tom, co člověk sám vyzařuje. U šatů je to také tak – je úplně jedno, kdo co nosí, ale když se v tom dobře cítí, tak dobře i vypadá. A poté sklízí pouze komplimenty od okolí, tedy krok správným směrem!

Stává se mi i to, že ke mně někdo přijde a odejde oblečený úplně jinak, než by si sám do té doby představil. Když se v tom dobře cítí, tak se změně ani nebrání. Když přijdu sem domů, tak také vím, že jsem tady dobře.“

Jaroslava Procházková bydlí s rodinou v centru historického centra a Palác Lucerna je také kus dějin.

„Takové prostředí mi vyhovuje a cítím tam energii. Člověk by měl mít pokoru k prostředí, ve kterém žije, a měl by vnímat, co z toho prostoru vyzařuje.“

Naše hostitelka před pár lety také navrhovala i filmové kostýmy pro snímek Děti noci.

„Byl to příběh ze současnosti a civilní kostýmy nikoho z diváků nerušily a neodpoutávaly jejich pozornost od příběhu. To je pro mne kritérium kvality dobře odvedené práce a velké potěšení.“