Článek
Na okolních pastvinách nic nechybí koním a pár desítek původních obyvatel tu žije svým životem, aniž by je nějak rozhodilo, že v době naší návštěvy letadla nad Evropou nelétala. Jaro zde potvrzovalo, že opět nastává.
Koně, ovce i louky
U Miloše Zapletala nejde o nějaký rozmar, že z pražského - moderního a nového - bytu jezdí do údolíčka mezi Vlašimí a Blaníkem. Prostě se vrátil do milovaných míst, kde vyrůstal a trávil prázdniny. Nyní tu bydlí v domě po dědečkovi. Vedle má domek i ateliér jeho bratr - výtvarník, malíř. Bratranec žije za humny…
Ubytování pro koně je hotové, teď ještě pro lidi. Vedle výběhu jsou i voliéry pro zraněné ptáky.
Pod dohledem Blaníku a v domě po dědovi má Miloš Zapletal s jasným nebem nad hlavou o budoucnosti jasno.
Miloš Zapletal je tu i s partnerkou poslední dobou tak často, že až z hory vyjedou rytíři, bude jedním z prvních, kdo je uvidí. Pokud nebude se stavbyvedoucím právě koukat do plánů na velkorysou rekonstrukci opuštěného statku (jako ve chvíli našeho příjezdu). I ten má spojený s dětstvím.
„Pamatuji ještě původního majitele, pana Kropáčka. Všude kolem to tu žilo a já mu chodil i pomáhat. Po kolektivizaci to tu vypadalo přesně jako ve filmu Všichni dobří rodáci - hnůj uprostřed dříve upraveného dvora… Je pravda, že později zde JZD chovalo koně, které se stali i mojí láskou. A jsou tam ustájeni i dnes. Místní kamarád mě ještě později naučil jezdit a dodnes mi pomáhá a radí při chovu koní,“ potvrzuje náš hostitel vztah k místu. „Nakonec jsem před dvanácti lety opuštěný statek ve velmi zuboženém stavu koupil celý.“
U kořenů zasazené borovice
„Dům po dědovi jsme příliš nepředělávali, jen uvnitř zmodernizovali, dali nová okna, zateplili a přistavěli zastřešenou terasu. Jsem přesvědčený, že na takovouto vesnici nepatří žádná moderní architektura. Ani zahrada se příliš nezměnila. Příčí se mi znásilňování nejen přírody, ale i vesnické architektury. Ani na statku nenajdete něco, co by odporovalo původní podobě. Ano, jediné, co tam jaksi nepatří, bude bazén, protože tu v okolí bohužel není přírodní koupání. A děti se v létě koupat chtějí.“
Miloš Zapletal
Povídali jsme si i u stolu pod šikovně zastřešenou terasou a hlavně s výhledem do zahrady. „Tu borovici jsem před více než čtyřiceti lety zasadil,“ ukazuje na nedaleký a vysoký strom Miloš Zapletal.
„A tohle malé a přírodní jezírko jsme vybudovali nedávno. Část zahrady je výběh pro ovce. Před časem mi k narozeninám syn přivezl z Anglie několik čtyřrohých oveček. A teď se nám daří odchovat první mládě!“
Miloš Zapletal se prý umí velmi rychle převléknout do obleku a odjet na televizní natáčení.
Čtyřrohý beran, skotský Jacob, žijící nyní v Ostrově u Vlašimi se jmenuje Knížák.
Náš hostitel se do míst - zjevně vzdálených ruchu metropole více, než by odpovídalo pouhým šedesáti kilometrům - vrací prý moc rád. „I proto, že jsem tu obklopený příbuznými, části obce se dokonce říká Mančalov.“
Sedm bratrů a čtyři domy
„Tady se můj děda narodil někdy v roce 1875. A jeho předkové - Mančalové - tady bydleli od roku 1802. Bylo to sedm bratří, kteří koncem předminulého století šli na vandr do světa (Mnichov, Vídeň…) a čtyři z nich se sem na důchod vrátili a postavili si tu čtyři domy. Dožili se tady vysokého věku. Já tu vyrůstal a byl tu často, zejména poté, co mi v mých dvanácti letech umřel táta.“
Fotogenické tu je nejen průčelí statku.
Statku, nacházejícímu se pár kroků od jeho víkendového domu, chce Miloš Zapletal vrátit jeho původní funkci a ještě v přilehlých staveních vybudovat ubytování i společenský prostor. Ale nejprve se tu znovu vybudovaly stáje pro koně.
„Máme tu kolem dvaceti koní, včetně hříbátek. Pořádáme tu parkurové závody a dnes už mě vystřídal v sedle jeden ze synů. Příští rok na jaře chceme už otvírat Farmu Blaník, kde sice bude i ubytování, ale zakládám si na tom, že tu městské děti budou moci vidět prase, krávu, koně, drůbež… Všechna domácí zvířata, která žijí v Česku. A od Bolka Polívky mám slíbenou argentinskou kozu!“
Jinak tu prý dávají lišky dobrou noc, což dodává další kouzlo klidnému místu, kde je určitě víc zvířat než osobních aut.
Korunky a rodinné stříbro
„Práce pokračují postupně. Naštěstí nemáme problémy s památkáři. I když jedna stodola je stará přes tři sta let a pamatuje konec gotiky, což bylo patrné na části stavby. Považuji si toho, že jsme tu našli řemeslníky, kteří nové trámy doplňují stejnou technologií, jako se to dělalo dříve. Nenajdete tam jediný hřebík. Jen dřevěné klíny. Už léta spolupracuji k mé spokojenosti s vlašimskou firmou,“ dodává Miloš Zapletal a sám se vrací ke své pověstné funkci korunujícího prezidenta.
Miloš Zapletal má pro příští roky jasné plány.
„Jeden z důvodů, proč jsem prodal značku Miss, je ten, že mohu investovat i do tohoto krásného místa. Protože to po mně opravdu zůstane. Ze soutěže krásy po vás mnoho nepřetrvá. A tady taky dožiju. Už odmalička mám v hlavě, že se dožiju šestaosmdesáti, tak na to mám ještě osmnáct let,“ usmívá se nad svými plány činorodý producent.
Vejdou se do nich například i další díly Manéže s Bolkem Polívkou. Ale pro nás na závěr návštěvy bylo důležitější, že jsme do roka a do dne opět zváni pod Blaník. Jak to tu bude asi vypadat?
