Producent Martin Hruška ve svém bytě propojil art-deco s modernou

Při své profesi musí umět scénu nejen nakreslit, ale i postavit tak, aby fungovala se všemi technickými prostředky. Ten, kdo byl před časem v Praze na zaplněném náměstí Republiky při slavnostním otevření obchodního centra Palladium, poznal práci designéra Martina Hrušky zblízka. Celou show měl na svědomí on.

Jeho práci jistě znají i televizní diváci, jestliže se dívají na soutěž 5 proti 5, Všechnopárty, Uvolněte se, prosím a další - včetně bývalé futuristické kulisy politické debaty na Primě. První prací designéra Martina Hrušky pro televizi byl Receptář prima nápadů. Není překvapením, že se před dvěma lety řádně pustil i do zařizování interiéru v novém bytovém domě v Praze Troji.

„Jsem rád, že pořady, ke kterým jsem dělal scénu, jsou dlouhodobě hodně sledovány. Mimo jiné mi to potvrzuje, že prostředí má svůj význam. Včetně toho, že i vychovává a ovlivňuje atmosféru.“

Lze napsat, že náš hostitel doma relaxuje. Už proto, že jeho koupelna sousedící se saunou připomíná malé lázně - wellness. To vše asi tři kroky od ložnice. Ta má vlastně dvě stěny prosklené a lze z ní vstoupit rovnou i na zahradu. Řešení je o to překvapivější, že místnost je pod úrovní terénu. Přízemní byt je dvoupodlažní a malá oplocená zahrada, patřící jenom k tomuto bytu, se v rohu domu svažuje k ložnici, takže z postele se díváte jenom do zeleně. Překvapivých prvků je zde ale víc.

Už samotný komplex novostaveb tvoří svébytný a uzavřený celek propojený parkovou úpravou. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych si mohl pořídit bydlení v téhle čtvrti. Jako kluk jsem na ni koukal přes řeku, když jsem si hrával u babičky, která měla za Stromovkou zahrádku a často mě vodila na tuto stranu i do zoo,“ vzpomíná syn operní pěvkyně a choreografa.

„Rodiče se brzy rozvedli a často mě hlídaly chůvy, protože máma jezdila do zahraničí. Nebo jsme se stěhovali tam, kde mamka měla angažmá. Teď působí v Českých Budějovicích. Dětství prožité v divadelním prostředí mě natolik poznamenalo a odradilo, že jsem se tomuto oboru nikdy nechtěl věnovat. Přestože jsem si ve třinácti párkrát přivydělal jako křoví v opeře, zajímala mě spíš muzika, motorky a později producentská práce,“ konstatuje Martin - autor scény k muzikálu Johanka z Arku, který měl nedávno obnovenou premiéru v Divadle Kalich.

„I tam jsme museli použít originální technická řešení, protože to není klasický divadelní prostor s místem na kulisy. Práci jsem vděčně přijal jako výzvu.“

„Byt je pro mě dnes opravdu místo, kde chci odpočívat a odreagovat se od práce. I proto je vlastně konzervativně zařízen. Mám rád art-deco a útulnost. Je to tu hlavně kombinace historických kousků se současnými značkovými, kolikrát i dražšími. Skříňka pod televizi pak může stát i sto tisíc. Art-deco je snad jediný styl, kde si člověk může dovolit kombinovat různé kusy nábytku aniž by to rušilo. Ale celý styl je vlastně na hraně kýče. Žádné sklo nebo leštěné kovy a studené věci u mě neuvidíte. Mám pocit, že někdy ten, kdo v něčem takovém žije, spíš exhibuje. Já chci bydlet pohodlně.

Ani designu se nevěnuji proto, abych ukázal, že umím něco originálního, ale snažím se být vstřícný k celému projektu, abych ho podpořil jako celek. Když má koncert Madonna, tak je to celé o efektu kvůli divákům. Jinak je to u divadla i v televizi. Tam je to o prodání herce a vytvoření prostředí tak, aby neodpoutávalo pozornost od hereckého výkonu. Když jsem navrhoval třeba scénu pro pořad Mr. GS, tak jsem věděl, že Genzera a Suchánka musím posadit v oblecích za stůl, aby bylo hned jasné, že jde o jiný typ pořadu, než s kterými je měli diváci dosud spojené.

Vymyslel jsem i ten název, protože v tomto jsem proamerický. Možná i proto, že mám kancelář i v New Yorku a už jsem tím prostředím nasákl. Na jedné straně vše zkracuji, na druhé straně, má-li být něco exkluzivního, tak to musí mít blýskavý styl...“

Zkušenosti Martin Hruška sbíral, i když byl autorem designu pro koncerty skupin AC/DC, Nazareth i jiných. Dosavadní zkušenosti s bydlením i projektováním by ho bavilo zúročit realizací stavby obytného domu přesně podle jeho představ.

„Chci koupit nějaký pozemek, na kterém bych byl sám sobě investorem i designérem, postavit luxusní dům s bazény a pak ho prodat. Na všechno se kupec najde. A když ne, tak by mi nevadilo, kdyby mi dům zůstal.“

„Do tohoto bytu jsem se přestěhoval z Veletržní ulice, ze které jsem už byl po letech nervózní. Dnes tam mám kanceláře. Hledal jsem nejen lepší prostředí, ale i větší byt, aby změna stála za to a já neměl pocit, že jsem si za ty milióny nepolepšil. Tady se mi líbilo na první pohled. I když cena byla vyšší, než jsem plánoval, zrovna se ale v práci zadařilo, tak jsem do toho šel. Troju mám moc rád.

Byt jsem koupil v době, kdy jsem měl spoustu práce a nebyl čas na zařizování. Koupili jsme si s přítelkyní (dnes už bývalou) kola a dali je tu do garáže. Když bylo hezky, tak jsme z Veletržní přijížděli sem do holobytu a vyráželi na vyjížďky. To trvalo snad půl roku. Ale zase se ukázalo, jak je dobré, když si časem prostor sám řekne o využití. Během té doby člověka napadá plno myšlenek, některé jsou hlouposti a i z těch dobrých je třeba vybrat tu nejlepší. Opravdu to uzraje. Ukáže se to třeba i u rozmístění zahradního nábytku.“

K zařizování se Martin prý částečně staví jako ke své profesi: „Sednu si a porovnávám si výhledy a průhledy. Když mi vadí zeď u sousedů, přemýšlím, co před ni zasadit… Je to jako v televizi, kdy se na scénu díváte více kamerami. Všude musíte mít hezké pozadí. Ne jako ve filmu, kde kulisy můžou podpírat trámy.“