Článek
"Stěhoval jsem se tolikrát, že těžko štace počítat! I v Praze jsem bydlel na několika místech - Žižkov, Vršovice... Nejdéle v Břevnově, kde jsem se nakonec soudil o byt ve vilce s majitelem, přestože jsem vlastnil dekret. Šlo o nějakou podivnou koupi domu a nový majitel se mě potřeboval zbavit. I když jsem vyhrával soudy, tak už to tam bylo k nevydržení (vyklízel mi sklep, ze kterého se ztrácely věci, nesmyslně na mě volal policii...). Prostě jsem to vzdal a odešel. Sice středem, ale bez bytu... Naštěstí už jsem věděl, kam se budu stěhovat."
Z louže na slunce
"Jednou jsem šel touto naší krásnou ulicí a v duchu si říkal, jak bych tady chtěl bydlet. Za čtrnáct dní přišla informace, že je možnost k nastěhování! Jak je vše špatné k něčemu dobré! Tady jsem našel takový klid, že jsem nakonec rád. Je to i kousek od centra. Do Divadla Na zábradlí, kde jsem nyní ve stálém angažmá, dojdu i pěšky."
Do svých pamětí jistě Miloslav Mejzlík jednou zahrne i vzpomínku na dvouletou anabázi, kdy šéfoval činohře Národního divadla v Brně. "Rád vzpomínám i na malé divadlo v Uherském Hradišti nebo ve Zlíně. Do Prahy jsem se zase vrátil právě přes Brno." Herecké kolečko se tak zatím uzavřelo, protože do metropole poprvé přišel hned po vystudování JAMU. A prošel zde různými divadly včetně Národního, kde několikrát hostoval.
Ložnice plná knih
Ještě než byl nucen se naposledy přestěhovat, stihl nechat byt na nové adrese celý upravit - nové podlahy, elektřina, voda.
"Kuchyňskou linku jsem si nechal udělat vyšší, abych se nemusel nad pracovní deskou příliš ohýbat. Jsem docela dobrý kuchař a rád vařím. Pro chlapa je kuchyň laboratoř. Naučil jsem se vařit, když byla máma dva roky nemocná v sanatoriu. Zůstali jsme tři chlapi v chalupě a já jako nejmladší vařil... Umím i svíčkovou a vůbec českou kuchyni. Všechno. Na Vánoce jsem dělával i cukroví, ale to už mě teď tak nebere. Nejvíc si zavařím, když přijedou na chalupu příbuzní. I tady mám velký stůl, který se v případě početnějších návštěv nechá i rozložit. Ostatně je to původně rautový stůl z bývalého hotelu Valdštejn. Mohlo by za něj zasednout i dvanáct osob. Ale tady vařím jen pro pár známých, to na chalupě to bývá jiné," pochvaluje si Miloslav Mejzlík a celkem zbytečně omlouvá svůj interiér, že prý se chystá malovat.
Nejen na vybavení kuchyňské linky je patrná mužská praktičnost a racionálnost.
Vtipně je na minimálním prostoru vyřešena koupelna. Tedy sprchový kout umístěný vlastně rovnou na konci dlouhé a úzké předsíně. Doleva linie vestavěných skříní až ke vstupním dveřím do bytu, napravo umyvadlo a dveře na WC. Žádná zbytečná stěna a další dveře!
Téměř hmatatelné kouzlo a klid udržovaného starého domu (v dnešních přízemních bytech bývaly dříve stáje pro koně) nedávno narušil dosud nechycený zloděj, který si rovnou vysadil a odnesl okna ze schodiště s leptanými secesními vzory na skle. Jizvou zrenovovaného schodiště je i rozvod plynu s nijak nezamaskovanými hodinami - odvrácená strana modernizace.
Ve správné kuchyni nesmí nic chybět.
"Ale jsou tu pořád fajn sousedi. Navzájem máme vyměněné klíče od bytů, když někdo něco dobrého uvaří, přijde nabídnout... Je tu opravdu klid a pohoda. Také s majitelkou vycházím velice dobře a je tu i slušný nájem. Mám pocit, že tací majitelé se chovají kolikrát lépe než třeba mnohý obecní úřad, kde zavedli progresívní nájmy pro obecní byty."
Pouta k předkům
"Pocházím z Třebíče a chalupa je odtamtud asi pětatřicet kilometrů. Říkal jsem si, že by se člověk měl na stará kolena vrátit do míst, odkud pochází. Je to statek asi z dvacátých let. Už je zrekonstruovaný docela dost. Tam jsem se, na rozdíl od tohoto bytu, opravdu rozmáchl. Také tam přijedu, udělám stojku a hned se zase vracím zpátky vydělávat," směje se spokojený ctitel rodinných pout a rodné hroudy. Vždyť i pan Mejzlík starší, tedy hercův otec, napsal pohádky z kraje jeho dětství. Ilustroval je bratranec, akademický malíř Josef Kremláček, bydlící v Třebíči.
"Z chalupy je do Vídně blíž než do Prahy. Tak se tam jako důchodce chystám jezdit na kávičku. Kousek jsou i vinohrady - začínají za údolím Rokytné. Tam chci prokopat vinovod. A upiju se na chalupě k smrti. Ale věřím, že to upíjení bude trvat dost dlouho."
Zahradu zakládá znovu a spíš do parkové úpravy. Ztrácet čas pěstováním zeleniny nehodlá. "Letos jsem si tam užil i poprvé Vánoce a Silvestra. Bylo to úžasné a všude spousta sněhu. Rád zajdu i za místními a myslivci do hospody."
Zajímavý prostor
"Některé kousky nábytku se mnou putují od dob hereckých začátků," konstatuje s lehkou nostalgií pomalu pětapadesátiletý herec. Narozeniny oslavil s partou kamarádů na jachtě - obepluli ostrov Elba. "Máme zkušeného kapitána a v posádce manželský pár, který nás pravidelně zásobuje vínem..."