Článek
Dcera Zdeňka Milera tu pokračuje v malířském odkazu a ke generacemi milovaným příběhům o Krtečkovi přidala ještě paní Krtečkovou. Jsme prostě na pohádkovém místě a vypovídá o tom i bývalá prvorepubliková chata kousek od řeky Sázavy. Trochu připomíná domeček pro skřítky.
Bývalé chatě ani zvenku nechybí jistá pohádkovost.
Duch místa na původním půdorysu
„Když jsem se zařizovala, chtěla jsem po truhláři Milošovi, aby to tu trochu vypadalo jako u Gepetta z filmu Pinocchio. Miluji totiž staré filmy od Walta Disneyho. Ukázala jsem mu pro inspiraci i ilustrace z této filmové pohádky," usmívá se paní Kateřina. A netřeba dodávat, že se dílo podařilo.
Truhlář na přání majitelky vyšperkoval zdobnými detaily knihovnu i všechen další nábytek.
Přízemí je jeden obytný prostor s kuchyní, od obývací části částečně oddělené velkými kachlovými kamny, která díky speciální výplni a rozvodům tepla vyhřejí celé stavení.
Romantická i praktická je zde také kuchyňská část s výhledem na sýkorky.
Prostor je tu věnován variantám posezení – u jídelního stolu, v ušáku a hlavně ve výklenku s pohovkami po třech stranách s konferenčním stolkem uprostřed.
I početné návštěvy se tady přijímají poměrně často. Salonek odkazuje i na původního majitele – profesora PhDr. Emanuela Rádla, který měl ve své době velice bohatý společenský život.
Sedací nábytek přímo vyzývá k přátelským disputacím.
K ozdobným detailům tu patří nejen soška Madony (dovezená z rakouských Alp) v originálním dřevěném oltáříku, ale i figurky zvířátek a rozličných postaviček.
Na parapetu kuchyňského okna jsou hlavně sýkorky různých velikostí, na protějším okně u jídelního stolu převládají srnečci, houby a další krásy z lesa.
„Ráda se obklopuji věcmi, které se mi líbí. Přes sošky sýkorek koukám z okna na krmítko s těmi živými.“
Příroda především
„Bydlení tady objevili rodiče na inzerát, když měli potíže s bytem v Praze. Maminka byla tehdy se mnou těhotná. Začátky tu měla docela krušné, byla tenkrát tuhá zima a předtím povodeň. Já jsem tady prožila svůj první rok života. V nádherném dětství jsme byli pořád u řeky nebo jsme běhali s kamarády po lese. Dnes tu máme pohodlné bydlení (plynové topení je jenom záložní), ale zase už tady není až takový klid, jako býval. Když si chceme užít opravdovou přírodu, hlavně v zimě, tak s manželem rádi jezdíme i na chalupu v Krkonoších, na kterou šlo dřív dojít jenom pěšky, a i teď se k ní v zimě dostaneme jen se sněžnicemi!“
V nových kamnech, dílo kamnáře z Hrusic, se topí dřevem. V podkroví je na komíně teplovzdušný akumulační panel a teplý vzduch prochází osmi metry komínové cesty z topeniště. V akumulačních kamnech je osm metráků šamotu.
Kateřina Miler (koncovku -ová nepoužívá, protože léta žila po emigraci ve Španělsku a Švýcarsku) tu celoročně žije právě až po návratu z ciziny.
„Bydlela jsem tu asi patnáct let sama a pak jsme se poznali s manželem, tak jsme to tu na malém prostoru museli uzpůsobit jinak, aby to tu nebylo jen o ženské energii. V současné podobě je interiér asi osm let. Manžel Pavel, bývalý filmový kaskadér, to tu má také velmi rád, příroda je mu blízká a je nám tu spolu dobře.“
Středobodem přízemí je pohodlný ušák s lampou.
Záměrná útulnost
I přístup k tvorbě dcera Kateřina od Zdeňka Milera odpozorovala. „Všimla jsem si, jak táta vymýšlel a tvořil příběhy, jako by se někam v myšlenkách vzdálil… Začal pak kreslit na papír obrázky a skicoval, co mu přišlo na mysl. Bylo to napínavé nejen pro mě, ale i pro něho. Mně se zase daří nacházet inspiraci v lese, kam odcházím, jako táta odplouval do svých světů,“ vzpomíná naše hostitelka, která zdědila výtvarný talent i fantazii. A tento domek.
„Když pracuji na knize, řeknu si přibližně, kdy by to mělo být hotové. Jak se blíží datum, zrychluji tempo. To pak třeba vstávám v šest ráno a maluji celý den jako při poslední knize Krtek a zahrádka," směje se paní Kateřina.
Při tvorbě ilustrací k vlastním textům má paní Kateřina ráda denní světlo. Velkými okny ho vstupuje do podkrovní místnosti vrchovatě.
Přímo uklidňující atmosféru a útulnost interiéru ve zrenovovaném stavení navozuje citlivé propojování prvorepublikových odkazů s moderními vymoženostmi. „Mám to tak ráda, a pohodu zejména. Bylo to tady vždy nasáklé kouzlem setkávání zajímavých a vzdělaných osobností z první republiky, které já jsem už nezažila, ale vždy jsem ráda o nich poslouchala vyprávění rodičů i sousedů."
Vlastně je tu hodně původního, i když v přízemí byla odstraněna příčka tvořící malý pokojík, kdysi dětský.
„Z nějakého sentimentu jsem nechala dveře do koupelny původní – připomínají mi dětství s poškrábaným zrcadlem," dodává Kateřina Miler.
Klid na tvorbu je pro paní Miler důležitý, a tak starosti (podrobnosti na www.krtekzije.cz) nechává za dveřmi.
„Dříve mě těšilo jezdit odevzdávat jednou týdně do Prahy práci, ale už nekreslím na týdenní termín. Mohu tak být v přírodě bez cesty do města déle. To ale neznamená, že bychom do města vůbec nejezdili! Příroda mě těší i v příbězích o Krtečkovi, do kterých otec někdy problémy civilizace vpravoval. Já se zatím držím spíše toho lesa i v knížkách."
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.