Pavlína Mourková ráda střídá prostředí

„Po dlouhých letech mám úplně volné léto a jsem tomu ráda. Přestala jsem jezdit se zájezdovou skupinou. A když byla v covidu zavřená divadla, tak jsem rok pracovala v covidovém centru – strávila jsem rok odebíráním vzorků a administrativou na počítači (do té doby jsem netušila, co je myš…). Přivedla mě k tomu moje kamarádka Róza Víznerová (dcera Oldy Víznera), která má také divadelní agenturu Familie a hraji také u ní. Zajímavá zkušenost, ale o to více si letošní léto opravdu užívám. A o to raději tady, v klidné zahradě,“ ohlíží se za nedávnou minulostí a rozhlíží se po okolních vzrostlých stromech.

Se zahradničením to herečka nijak nepřehání a její sestra prý už vůbec ne.

„Ani se sekáním trávy to nepřeháníme. Už proto, že to zabíjí všechny brouky i včely… Je to tu spíš takový kus přírody. I když je zahrada má oblíbená starost, tak se v hlíně zas až tak rukama nerýpu. Máme to tu jako udržovanou džungli. Je mi to tak blízké a všichni jsme se tu zařídili příjemně,“ usmívá se spokojeně naše hostitelka a stejně tak se jen usměje, když se přeptáme, zda tu pěstuje rozmarýn…

„Odjakživa jsme tu měli velké psy a s těmi nějaké pěstování trávníků a záhonků není ani možné. Mívali jsme tři knírače, teď máme poprvé německého ovčáka. A když je mokro, tak s ním raději chodím na procházky po okolí, protože to by to tu pak vypadalo ještě divočeji. Na nedaleké louce miluje aportování házených kroužků a já mám pohyb také ráda,“ pochvaluje si lokalitu paní Pavlína.

Dům je z roku 1941 a babička Pavlíny Mourkové ho koupila koncem padesátých let. Za nějakých padesát tisíc… Původní nájemníky vystřídal její bratr a rodina se tady po další generace rozrůstala až do dnešních dnů.

Útulná je i nezbytná pergola v rohu zahrady s pohodlným posezením u stolu a výhledem na kamenný gril. „Synové už tak vyrostli, že tu s partou grilují spíš oni,“ konstatuje s úsměvem naše hostitelka, která se už léta spokojeně pohybuje a osciluje mezi tepajícím divadelním srdcem večerní Prahy a poklidem bývalé periferie se zahradami kolem rodinných vil. A podle okolností si ráda „odskočí“ i na šumavský statek.

Protože v rodině je i chalupa zakoupená v roce 1965 na Šumavě u Železné Rudy – v posledních letech využívána hlavně rodiči –, aby těch příjemných okolností nebylo v rodině málo, sestra paní Pavlíny má chatu vzdálenou patnáct kilometrů.

„Samozřejmě jsem tam v patnácti letech jezdila nerada. Schovávala jsem se tady po zahradě, abych nemusela na Šumavu a mohla jít v Praze třeba na diskotéku…

Ale poslední dobou tam ráda odrodím třeba i telata. Opravdu už jsem tahala tele… Táta tam míval donedávna stádo krav. Po osmdesátce ho prodal, a to jen proto, že měl problémy s kolenem. Prodal i traktory a jeden si nechal na dřevo. Akční je ale pořád! A nenudí se tam, protože ten náš statek je kulturní památka. Takový menší Antigl. A nejraději by byl, kdybych vystudovala zemědělku a pracovala tam dnes já…

Pamatuji si, že i jako děti jsme pomáhaly s mámou přidržovat trámy, když táta dával nové krovy. Kdyby zafoukalo, tak nás to odvane jak mouchy.“

„Máma je bývalá učitelka, takže jsme na Šumavě bývali všechna léta. Ale tady na pražské zahradě také. Sestra má syna a dceru, já dva syny, jsou jak schody. Když byly děti malé, vyhnaly jsme je na zahradu a užívaly si to tady jako my. Máme to propojené pořád. Ani nerozlišují, kdo je bratranec, a kdo bratr…,“ pochvaluje si rodinné propojení herečka, která to má do domovského Divadla Radka Brzobohatého pár kilometrů metrem. A na zájezdové představení s agenturou Familie po prázdninách ráda vyrazí třeba do Sušice.

„Poslední roky jsem jezdívala tak moc, že jsem se teď po třiceti letech vrátila do prázdninového času.“