Pavel Cejnar ví, co postaví

„Práce mě pořád baví. Ale můj sen je promyšlený, klasicky zděný dům, u kterého nebude chybět zahrada a dílna s traktůrkem na sekání trávy,“ usmívá se Pavel a přes svůj mladistvý vzhled hned dodává, že by se jednou chtěl dožít i vnoučat a ubrat na tempu.

Jeho současné bydlení je, pravda, útulné a hezké, ale hlavně místem na přespání. „Pro mě je důležitým zařízením vana, kde rád relaxuju, pak hned televize, na kterou se s odstupem dívám a hledám případné chyby v dílech cyklu Jak se staví sen. A taky lednice. Úplně nejraději mám chladicí box na osmnáct lahví vína. Jednou bych chtěl mít vinotéku s chlazením zabudovanou ve výšce mezi skříňkami kuchyňské linky. Víno mám rád. Taky rád vařím, takže by se mi tu líbil i varný ostrůvek, ale to by se tu mohlo chodit jenom kolem něj,“ popisuje své prozatímní zázemí.

„Někdy kamarádům musím připomínat, že jsem jen moderátor a žádný architekt ani designer,“ dodává s odkazem na svou televizní roli. „Pravda je, že se v problematice zařizování interiéru orientuji možná více než jiní laici. A tak vím, že nebudeme s přítelkyní potřebovat v domě velkou ložnici. Jasné jsou francouzské dveře do zahrady, které budou v létě pořád otevřené. Už to jasně vidím,“ usmívá se Pavel. Jen ta hypotéka ho trochu straší.

„Vždycky jsem kupoval všechno, až když jsem si na to vydělal, včetně auta. Ale tentokrát už to jinak nešlo. Když táta slyšel, jak velký pozemek jsem koupil, prohlásil, že jsem se zbláznil. Ale když se na to nádherný místo přijel podívat, změnil názor a nediví se mi. Je to tam nádhera! Ve vesnici mezi domy, dřív tam bylo hřiště. Za větrem a se soukromím.“

V domě také Pavel Cejnar počítá s podlahovým topením. Má prý rád dřevěné podlahy, ale v přízemní obývací části použije přece jenom dlažbu. Nedávno mu odborníci poradili další materiál – velké čtverce z měkké hmoty, ale vypadající jako dlažba. „Taky už vím, že si mám kvůli podlahovému topení naplánovat i rozmístění nábytku, abych třeba zbytečně netopil pod sedací soupravou, ale jen tam, kde se bude chodit.“

Na základku chodil Pavel Cejnar v Pardubicích a maturoval v Hradci Králové. „To jsem taky dojížděl. Když jsem odmaturoval, umřela mi máma a byl jsem na tom půl roku dost špatně. Tou dobou jsem už dělal dýdžeje a někde v Pardubicích si mě všimli a nabídli mi, abych šel dělat k nim do rádia. Nová práce mě vrátila zpátky do života. Vydržel jsem tam devět let a pak už jsem dostával jenom nabídky. Nikdy jsem nedělal žádný konkurz. Tak jsem se dostal do Evropy 2 i do televize.“

Napřed si prý říkal, že ze sebe nebude dělat druhého Přemka Podlahu, ale pak poznal, o jak živý formát jde. Podle amerického vzoru – s megafonem…

„Pořad postupně našel optimální podobu pro českého diváka. Pokračujeme už čtvrtým rokem. Nedávno jsem odevzdal sto dvacátý díl. A na bytech se proinvestovalo za tu dobu přes čtyřicet miliónů.“

Pavel Cejnar se do nového nebude z Pardubic stěhovat daleko. Do obce Ráby jezdí městská doprava a vede tam i příjemná stezka, tři čtyři kilometry. „Kousek je i na výjezd na Prahu, autem jsem z rádia od Nuselského mostu doma za hodinu a pár minut.“ Ve vesnici má kamarády a z parcely je výhled přímo na Kunětickou horu, kde měli jeho rodiče svatbu. „Do těch míst mě to táhne. Příští rok bych chtěl vyšvihnout základovou desku a hrubou stavbu, aby přes zimu vymrzla. Bude to klasika se sedlovou střechou, už proto, že jde o chráněné území.“

Po konzultacích s tamním architektem i památkářem už Pavel ví, co si tam může dovolit. „V sousedství mám kapličku, takže stejně chci, aby novostavba korespondovala s prostředím. Nemyslím, že bych tam měl s něčím problém. Už se těším.“

Jasnou představu má Pavel i o místnostech, které by v projektu neměly chybět. Například samostatná místnost jako šatna a botník hned vedle zápraží. S větracím okénkem i umyvadlem na mytí bot.

„Se zařízením si nechám poradit od televizní kolegyně a kamarádky Aničky Lacové. Mám představu, že v interiéru nebude moc nábytku. Nechám si poradit, ale design bych si už chtěl dělat sám. Každý má svůj styl a já říkám, že čím méně, tím lépe. Ani teď tu nemám nic, co nepotřebuji.“

Náš hostitel je přesvědčen, že spolupráce s odborníky má určitě smysl. „Vědí, z čeho vybírat, a mají lepší představivost. Když já vejdu do prázdné místnosti, tak mi to mnoho neříká. Počítačová animace, to už je pak také něco jiného. Dům nám bude malovat rodinný známý z Pardubic, který to místo zná. Ví, jak tam svítí sluníčko. Taky už jsem na parcelu pozval kamarády. Na Silvestra. Připili jsme si a vyčurali se tam. Protože přesně jednatřicátého prosince na katastru na mě pozemek přepsali. Takže jsme k nám hned večer zašli!“