Obchodník a podnikatel Richard Watzke bydlí v galerii

Svůj první milión vydělal prý ve čtyřiadvaceti. „Ale to není důležité. Peníze vyděláte, ale také proděláte. Kolikrát padnete na zem a musíte se zase drát nahoru. Vždy je nad lidmi energie, kterou buď přijmou, anebo ne. Někteří prožijí celý život a neudělají nic.“

Dvoupodlažní půdní byt s točitými schody z litiny zdobí i pohledové cihly ve štítě s kulatým oknem. A samozřejmě umělecké předměty nemalé ceny, počítat k nim můžeme i hi-fi aparaturu.

Artefakty jsou tu i v kuchyni či koupelně. Ten nejdražší obraz za několik miliónů má Richard Watzke v ložnici. Je shodou okolností jeho nejoblíbenějším a ten by prodával nerad.

„Vzděláním jsem technik, což je pro mne samotného dodnes neuvěřitelné. Tlačili mě do toho rodiče a nešlo mi to. Teprve teď cítím, že dělám něco, co mě neuvěřitelně baví. Jinak člověk dělá věci napůl nebo si najde výmluvu, proč něco nejde. Taky jsem několik let dělal pár hodin denně a pak čuměl na bednu, jde to. Paráda, ale nic to člověku nepřináší.“

Když je člověk naštvaný jen do určité míry, tak podle našeho hostitele (káva z džezvy chutnala výborně!) ještě nemá nic potřebu měnit. „Ale já jsem se jednou naštval natolik, že už chci svůj život změnit a věnovat se jenom tomu, co mě baví. Uvědomil jsem si, že je to několik věcí. Ty jsem dal dohromady a vyšlo mi z toho, že je to přesně to, čemu se věnuji nyní. Od toho, že rád jezdím autem, baví mě architektura, sám maluji a tvořím a umím poskládat věci dohromady, až po obchod.“

„Když jsem objevil tento prostor, tak jsem se mu intenzivně věnoval a za čtyři měsíce z toho byl tento byt. Komplet. Tady je padesát šest obrazů - jenom je objevte, vykupte a nechte zarámovat podle vašich představ - práce na rok. Léta jsem dělal marketingové poradenství a vlastně jsem jenom vydělával peníze a nic za sebou neviděl,“ vypočítává čtyřicetiletý rodák z Kyjova.

„Pocházím z chudé rodiny, kdy se rodiče kolikrát rozmýšleli, kolik nakoupí masa. Dnes se setkávám i s malíři, kteří mají neuvěřitelný talent, tvoří skvělé věci, ale neumějí je prodat a vlastně živoří. Já jejich obrazy umím prodat a chci jim tak pomáhat. Český malíř často dnes nemá ani kde vystavovat - nebo na to nemá.“

Richard Watzke se nyní seberealizuje a vydělává tím, že s vlastní aktivní účastí nechá postavit dům nebo jej koupí, pak jej vybaví uměleckými předměty a zařídí jej jako veřejnosti přístupnou galerii.

Nabídka pro očekávaného zájemce je jasná. Může si koupit jeden obraz, nebo jenom dům, případně dům i s výtvarnými díly. K takové klientele, i zahraniční, se nyní obrací s energií na rozdávání. A ještě zdůrazňuje, že dospěl k důležitosti duchovního rozměru.

„Je za tím spousty dřiny. Říkává se, že nejlepší je živit se tím, co umíte nejlépe. Ale podle mne je to automatické, prostě vás to k tomu dovede. Kolikrát za život jsem o všechny vydělané peníze přišel. Zejména když nemáte zkušenost, jak peníze uchovat a chovat se k nim, můžete přijít o desítky miliónů během jednoho dne.“

„Výhodou ale je, že jakmile už jednou máte zkušenost, že to s penězi umíte, míň se bojíte. Riskujete potom zdravěji a vyděláte více. Ale jen o tom to není. Pro někoho jsou peníze stejně k ničemu. Neví, co s nimi. Tak si koupí volovinu, na kterou potom jenom kouká, nebo peníze propije. To je jedno. Důležitější je, co po nás jednou zůstane. Ale i ten obraz se jednou zničí a rozpadne. Stejně jako my.“

I když Richard Watzke zřejmě spadá spíše do kategorie nadšených workoholiků, domácí zázemí a příjemné prostředí je pro něho důležité. Natolik, že jedna z věcí, které se nyní věnuje, je obor či styl, který si sám pojmenoval harmonizované umění.

„Milióny za obrazy nedávají lidi jen proto, aby uložili peníze - někteří, ale proto, že vědí, že dílo něco dělá a nějak působí na jejich duši. A já nyní propojuji s vybraným obrazem světlo a hudbu, dohromady se tak vytváří silnější energie. Díky dnešním technologiím se vjem neuvěřitelně umocňuje. Vzniká tak nový umělecký objekt.

Pro každého jsou důležité jiné věci. Myslím, že klid a pohoda jsou důležité pro každého z nás. Zejména v této době. Jsou situace, kdy máme všeho opravdu plné zuby a uvědomujeme si, co vše na nás útočí. U mě nenajdete televizi ani rádio, dokonce ani tisk. To vše se snažím nechávat za hranicemi bytu, možná v kanceláři. Lidi si kolikrát už ani neuvědomují, co vše je atakuje. Já jsem pro návrat k přirozenosti. Nevidím kolem sebe harmonii, tak se ji snažím vytvářet, a nejen pro sebe. A nejde jen o harmonii v bydlení.“

Richard Watzke v době našeho setkání vlastnil jedenáct domů. „V jednom za Prahou jsem nebyl tři čtvrtě roku. Nemám na něj čas. Je prázdný a připravený k tomu, aby se tam instalovaly obrazy. Prodám ho, protože dům má sloužit lidem a já potřebuji i finanční energii na další projekty.“

„Se ženou jsme dospěli k tomu, že máme společný dar zachycovat energii, která se nám nabízí. Když na to přijde, nebude pro nás problém prodat třeba i tento byt. Už jsme to spolu zažili. Nevím, kam nás život zavede. Třeba půjdeme do domu se zahradou. Ale není to o cestě za přírodou. Ta je všude kolem, jen ji vidět. Tady když se podíváte z okna, vidíte magistrálu nebo taky letícího ptáka. Jak si vyberete.“