Novoroční plány známých osobností, které jsme v roce 2022 navštívili

My už snad doma ani nic nepotřebujeme… Snad jen - mám už pár let chuť pořídit si domů stojací pokojovou lampu v anglickém stylu. Tak když jste mi to připomněli, asi to udělám. A zdravím!

Nebudete tomu asi věřit, ale protože v tomto roce hodlám na chalupě zrenovovat koupelnu - a to se vším všudy -, musím si pořídit především novou „toaletní mísu“. Chápu, že to nezní příliš poeticky, ale takový už je život! Pro útlocitné čtenáře můžu dodat, že jsem viděla velice pestrou nabídku prkének, a tak se třeba výtvarně zrealizuji touto cestou (od kopretin přes mořské vlnky po „Zahradu rozkoší“ Hieronyma Bosche).

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi na některém českém zámku obdivovala nádhernou porcelánovou záchodovou mísu celou v modrém cibulákovém vzoru, je jasné, že fantazii se meze nekladou. Už se začínám těšit… A do nového roku si přeju hlavně dobrý tlak vody!

Pokud mi bude štěstí dále přát, budeme si s přítelem hledat společné bydlení, tudíž je to nová kapitola, nové zařizování útulného domova. Nemyslím si, že budeme nutně pořizovat něco nového. Spíše ty naše životy propojíme a postupně zabydlíme společnými vzpomínkami.

Co mám ale v bytě ráda, jsou určitě kytky, obrázky a fotky. Zároveň vše nechávám v minimalismu. Přehlcenost mě vysává. Takže to budu řešit. A moc se na to těším.

Rád bych si koupil textilní sochu madony s dítětem od sochaře Martina Skalického. Jedná se o abstraktní dílo, které pro mě prolíná historii s moderním uměním. Je to věc zbytná, ale neskutečně obohacující a inspirující!

Přiznám se, že jako první odpověď mě napadl zásobník plynu, ale to by mi asi nikdo nedovolil. Druhá odpověď by určitě potěšila bulvární novináře - že by chlapa??? Ne, ani to nehrozí.

A teď vážně. Moc ráda bych si pořídila novou koupelnu. Už loni jsem měla v plánu tu starou zrekonstruovat, ale měla jsem tolik práce, že jsem to nestihla. Bude ale taky záležet na financích. Uvidíme, co následující zdražování udělá s kulturou, asi to bude trochu boj. S rekonstrukcí domu jsem začala už v lockdownu a ráda bych pokračovala i s horním patrem, kde se právě nachází dvacet let stará koupelna - už by to chtělo refresh.

Některé mezilidské vztahy mohou být kupodivu dost podstatně vylepšeny i nějakou věcí. V našem případě to budou počátkem roku velká kuchyňská kamna se sporákem. Budeme tak mít po čtyřech letech provozu kuchyně v přízemí a bydlení ve druhém patře kuchyni na témže patře, kde bydlíme!

Moje očekávání od této převratné inovace jsou velká a několikerá. Jednak na nás nebude v zimě fučet severák při vaření, jednak se jídlo přestane podávat ledové, jednak se prvorepublikový myčák, v němž jsme dosud myli nádobí, začne používat jen zážitkově a budeme mít vcelku normální dřez, a jednak se tím vším mezilidské vztahy v naší domácnosti zlepší o 350 %. Zhruba taková jsou alespoň očekávání.

Kamna budou kachlová, bílá a bude se do nich přikládat z vedlejší místnosti. Teď právě finišuje práce na propočtu nosnosti nutného základu. Jelikož výroba kachlí trvá teď skoro půl roku (všichni chtějí topit dřevem), dočkáme se někdy na jaře. Kamna by měla zároveň prostupovat takovým systémem skrz zeď a vytápět i další místnost. Budeme tedy muset naštípat každoročně o dost víc dřeva než letos. Ale park, jehož nálety topíme, bude tento prořez potřebovat ještě dalších nejméně osmdesát let.

Výhody bydlení ve dvou místnostech místo v jedné pak asi nemusím čtenářům zevrubněji přibližovat. Moc se na tento skok ze středověku zhruba do 19. století těšíme!