Článek
„Ještě nám tu chybí pár dekorativních prvků, ale na ty nijak nespěcháme,“ konstatuje Ladislav po půl roce obývání bytu v moderním bytovém domě na předměstí.
„Co k životu potřebujeme, to máme. Hodiny, koberec - s tím počkáme, až narazíme na něco zajímavého, co nás osloví. Nechceme se dostat pod tlak a za každou cenu něco koupit. Není kam spěchat.“
Vizualizace a realizace
Byt si pár s jasnou představou pořídil, když byl ještě hrubou stavbou. Dokončovací práce docházeli sledovat, jako při stavbě rodinného domku. Ostatně celý interiér tak i působí. Malá okna nechybějí ani v koupelně a na WC. Z bytu je výhled do tří stran.
„Mohli jsme hýbat i s příčkami, ale v podstatě nám vyhovovala i dispozice bytu. Jen jsme si nechali podle sebe natáhnout elektřinu, plyn a vodu. Přesto bych, jak to tak bývá, napodruhé spoustu věcí udělal ještě jinak. A to jsme si udělali desítky vizualizací, jak bude interiér vypadat! Teprve když člověk v daném prostoru žije, zjistí případné nedostatky.
Sami jsme si sháněli firmy a dělali si minikonkurzy. Od developera jsme byt koupili jako hrubou stavbu bez dveří, podlah…“ Dva designéři, a ještě partneři, to by mohlo být při zařizování třípokojového bytu až dost…
„To víte, že to má své plusy i mínusy. Ale naštěstí máme opravdu vesměs stejný vkus, takže spoustu věcí cítíme stejně.
Začali jsme tu podlahou a zhlédli se v tmavé barvě, které se spousta lidí bojí. Samozřejmě je na ní více vidět špína, ale jsme tu zatím sami dva, tak to není takový problém a jsme s volbou spokojení. I když se k tmavé podlaze nehodí tolik dalších barev, jako třeba ke světlé. Takže jsme volili neutrální tóny světlejší šedé a bílé. I kvůli tomu, že jsme počítali s doplňky ze světlého dřeva.“
Vaření v obýváku
„Chtěli jsme tady mít co největší kuchyň, protože oba rádi vaříme. Pořídili jsme si i pracovní pult s úložným prostorem, který navíc opticky odděluje kuchyňskou část od té obývací. Také prostorné, jak jsme od začátku chtěli, protože zde člověk tráví nejvíce času. Ložnice může být malá a pracovna s počítačem také (jednou z ní bude třeba dětský pokoj).“
Kuchyňskou linku si také navrhovali sami. „S pomocí vizualizací ve 3D, tak jako děláme design reálného výrobku pro sériovou výrobu ve firmě.“
K práci designéra vytvářejícího kuchyňské doplňky patří i vaření. „Testujeme při tom naše výrobky a děláme to ve firmě i doma. Nyní třeba vyvíjíme nové teploměry pro pečené maso. Takže poslední dobou tady často pečeme rostbíf.“
Firemní výrobky jsou určeny i pro zahraničí a kulinářský program tak musí respektovat specifika různých národních gastronomií. Kráječ na knedlíky ve Španělsku totiž prý neprodáte.
„Z pohledu designéra je gastronomie velice pestré a atraktivní téma. Široká je i škála používaných materiálů - od skla, přes porcelán, dřevo, nerez až po plastické materiály, jako je dnes velice používaný silikon. Jeho hlavní výhody jsou, že je žáruvzdorný a snadno omyvatelný. Pečicí formy se rozšířily po celém světě - jsou i nepřilnavé, lehké a skladné - dají se snadno smotat.“
Zlín a dům
Ve Zlíně se dnes staví hlavně na periferii, protože centrum města je vlastně zakonzervováno památkáři. „Nic proti tomu nemám. Ale Baťa stavěl domky pro své zaměstnance na deset, patnáct let. Lidi tam bydlí dodnes, ale současným nárokům to bydlení po sedmdesáti letech už opravdu neodpovídá.
My jsme našli bydlení kousek od našeho původního malého bytu v paneláku - v Malenovicích. A protože jsme na stěhování až tak nespěchali, mohli jsme si například dovolit nechat přeštukovat obývací pokoj jemnějším stěrem. Nebo stěny v koupelně a na WC z pohledového betonu, který firma několikrát předělávala, protože byl tmavší, než jsme si představovali. Reklamací jsme tu měli více a s některými firmami jsme se i rozloučili.“
Pozornost si zaslouží i samotný dům. Nejenže je svojí moderností ve staré zástavbě nepřehlédnutelný, ale je originální i tím, že v přízemí jsou obchody a osvědčuje se i společný uzavřený dvorek, kde mají sousedé společný zahradní gril i místnost s umyvadlem a WC.
Nadčasová střídmost
Při sestavování kuchyňské linky u designerského páru zvítězila při umístění trouby estetická stránka před praktickou, a tak není ve výšce očí. „Umístit troubu výše bylo jedno z navrhovaných řešení, které jsme později zamítli, protože by opticky rušila celek. Možná, kdyby kuchyně byla zvlášť a ne součástí obývacího pokoje. Netřeba se vždy držet trendů ani módy,“ připomíná Ladislav Škoda.
„Teď je například móda používat v interiéru různé výrazné dekory. Propagují je i televizní programy, zabývající se rychloúpravami bytů. Podle mě přehnaně razí trend divokých barev a příliš dekorativních detailů.
Dokáži si představit, že něco takového může být atraktivní několik dní. Ale jde spíš o krátkodobý efekt, který v člověku vyvolá hladinu emocí - třeba i příjemných. Ale dlouhodobě se pohybovat v takto agresivním prostoru může, podle mne, člověka až rušit. Samozřejmě je na vkusu každého, jak to cítí. My raději používáme klidové barvy i materiály.“