Na návštěvě u Zbyňka Drdy na předměstí Karlových Varů

Do rodinného domu v Otovicích s velkou zahradou, dnes předměstí Varů, se dvaadvacetiletý Zbyněk rád vrací, i když má v centru Prahy pronajatý dvoupokojový byt. Aby toho neměl málo, tak v metropoli studuje Vysokou školu finanční a správní, ale hlavně se snaží udržet na super dráze mezi hvězdami, k čemuž mu má dopomoci i druhá deska připravená k vydání na podzim.

„Ne, že bych si chtěl budovat dvě kariéry. Chtěl bych jednu a pořádně. Zpívání je u mě na prvním místě. Nerad bych, aby to znělo hloupě, ale vzdělání je pro mne nyní svým způsobem jako hobby a odreagování. Do světa šoubyznysu jsem byl vykopnutý v devatenácti letech (po maturitě na obchodní akademii) a tak trochu mi chyběl studentský život.

Taky jsem se musel začít starat sám o sebe. Do té doby jsem byl kluk, který deset let dělat karate, závodně plaval, hrál volejbal, fotbal. Všechno možný. Svým způsobem pohodička a dnes je škola pro mne kontakt s normálním životem.“

„Vyrůstal jsem tady v domě po babičce odmalička, i když jsme měli byt v nedalekých Drhovicích. Když mi byly asi čtyři roky, tak se tu začalo s rekonstrukcí.

Měli jsme tady slepice, zvířectvo... Prostě venkov. V průběhu dvanácti let jsme na baráčku s tátou a bráchou postupně makali. Omítky, zateplování a některé další věci dělali odborníci, ale víceméně si táta dělal všechno sám. Měl i dobré nápady a všechno se dělalo v chodu.

Nepříjemný pro nás bylo, že jsme neměli moc prázdniny. Většinu času jsme trávili tady. Ale taky jsme měli hodně kamarádů, kteří nám pomohli a po práci jsme společně táhli vesnicí...“ vzpomíná Zbyněk s uspokojením na dobu, která skončila před sedmi lety. Pravda, v době naší návštěvy se už zase modernizovaly pokoje v podkroví.

„Že by se nám to tu prací na stavbě zošklivilo, to vůbec ne. Nehledě nato, že jsme si už i s bráchou uvědomovali, že to děláme i pro sebe. Zázemí je pro mne důležité a jsem rád, že mám rodiče velice mladé na duchu i na těle,“ usmívá se Zbyněk a dodává, že i on to má určitě tak, že když si člověk něco vybuduje vlastníma rukama, tak k tomu má potom jiný vztah.

„Navíc táta říkával, že bude lepší, když budeme mít každou minutu volného času vyplněnou sportem nebo prací, než abychom někde poletovali a brali drogy. Ke sportu jsme byli vedeni odmalička, takže nám to ani nepřišlo divné. Taky odmalička vyrůstáme s dvěma kamarády, taky sourozenci a sportovci.“

Vyladěné a nápadité detaily v designu současného interiéru jsou prý zásluhou maminky, jinak profesorky ruského jazyka na Vysoké škole cestovního ruchu.

„Mámu zařizování a vyzdobování bytu baví a taky sleduje různé specializované časopisy.“

Zbyněk má prý ruštinu lepší než angličtinu, na kterou se teď soustředí. Nejen v Bělorusku a Rize se mu hodilo obojí.

„V hlavním městě Lotyšska jsme se nalodili na zámořský parník a plavili se do Stockholmu. Festival probíhal přímo na parníku. Dovolenou jsem letos neměl, ale ty dva festivaly byly skvělé. Setkaly se tam různé kultury, byli tam lidi z Afriky, Kanady... A srovnání v mezinárodní konkurenci pro mne bylo zajímavé a o to větší radost jsem měl z třetího místa.“

Zkušenosti přibývají, ale dobrý pocit z první desky prý nezakrývají.

„Vůbec se za ni nestydím, navíc byla nejprodávanějším debutovým albem za rok 2007. Ale teď jsme si dali na vydání další desky trošku více času, a i když se ubírám trošku jiným směrem, aby byl patrný vývoj, pořád si zakládám na melodických, pop-rockových věcech pro české publikum. Kapela je teď pro mne trochu druhá rodina, protože spolu trávíme hodně času – ve studiu i na koncertech.“

Ve svém věku Zbyněk už stačil poznat, že „na starém domě je pořád co dělat, o zahradě nemluvě.“ I když to prý u Drdů neplánovali, stal se novým členem rodiny labradorský retrivr.

„Nikdy jsme nebyli pejskaři ani kočkaři. Maminka říkávala – kočku jen přes moji mrtvolu. Nakonec u nás byla kočka byla ještě dříve než pes a nejvíc ji miluje maminka. Stejně tak si oblíbila i psa, přestože jsme nikdo nechtěli žádnou další práci navíc. Ale jednou brácha odněkud přivedl štěně a brzy bylo jasné, že i plány se zahradou se změní. Nemáme téměř žádné záhony.

Buzziho (největšího z vrhu, tedy pojmenovaného podle postavy tlouštíka z filmu Sám doma) samozřejmě všichni milujeme, i když je nehorázně neposlušný. Dokonce byl několikrát po sobě na výcviku, v režii bráchy, ale zbytečně. Jakmile máte buřta v ruce, tak udělá všechno. Je to zodpovědnost, ale i velká radost a pozitiva určitě převažují. Máme velkou zahradu a brácha s ním také vyjíždí na kole....“

Zbyněk Drda v Praze žije vlastně už tři roky. „Za Pražáka se ale nepovažuji. Pořád se do Varů strašně rád vracím. Praha se mi moc líbí, i když mi tu chybí zeleň. Zaplavat si chodím do sokolovny na Vinohrady, a i když mám hezký podnájem, těším se, až budu mít jednou vlastní byt a zařídím si ho opravdu podle sebe a také s většími investicemi.

Nikam ale nespěchám a představu o interiéru si udělám až podle daného prostředí.“