Článek
Kolem Křižanova je pro Pavla ta nejkrásnější část Vysočiny. "Není ještě tak divoká jako ta západnější část Vysočiny a je tu hezky v létě i v zimě. I když by mne to před pár lety ani nenapadlo, dovedu si představit, že bych na chalupě bydlel celoročně a do Brna jen dojížděl," usmívá se.
S nadhledem od podlahy
Práce už tu naši hostitelé odvedli dost, ale nechtějí podobu stavení se stoletými základy nijak zvlášť měnit ani v něm utápět více peněz, než je nutné pro pohodlné bydlení. Zgruntu nové jsou dřevěné podlahy.
Při rekonstrukci největší místnosti se už počítalo se základy pro budoucí kachlová kamna, přesněji velký krb s vložkou. Dnes už je krb (dílo i našim čtenářům známého sochaře - kamnáře a keramika z Českého Krumlova Karla Dvořáka) opravdu šlehačkou na dortu, který si tu pečou lidé zvyklí na život v Praze a v Brně.
Proměnila se i půda, kde vzniklá podkrovní místnost poskytuje prostor pro přespání poměrně častým a početným návštěvám.
Chalupa je od Brna vzdálena půlhodiny jízdy autem. Foto Právo Václav Jirsa a archív Pavla Kopřivy
Čistá sbírka
Ani na zahradě to nevypadá, že by ji chtěli její obyvatelé přetvořit podle předobrazu v zahraničních časopisech. Pár ovocných stromů, trávník sekaný jen tehdy, když už v něm není vidět, na co člověk šlape (při stálé přítomnosti psa to bývá nepříjemné překvapení) a nějaký ten záhonek na kopr, mrkev a jiné užitečné ingredience do polévky.
Drobné úpravy prý přece jen čekají dvorek. Ze všech stran je obklopený stěnami sousedních staveb a poskytuje nejen dokonalé soukromí, ale i dostatek slunce a vzduchu.
"Na rozdíl od většiny starých vesnických stavení tady už byly velké místnosti, což mi samozřejmě vyhovuje. Člověk se tu opravdu může hned jinak nadechnout."
Využívaným dědictvím předků je i skvělý sklípek, kde se dříve skladovaly brambory. Nový hospodář tu zřídil malou vinotéku, ale hlavně zde našla ideální místo sbírka pálenek. "Uchovávám vzorky slivovic, protože se domnívám, že jde o naprosto základní a nejčistší vzorek přírodního nápoje. A když člověk ví, co se v pálenici ze sudu vylévá do kotle, tak je pak strašně příjemné ochutnávat, co z toho vznikne. Přátelé a návštěvy moji sbírku také oceňují."
Chalupa má celou řadu tajemných zákoutí. Foto Právo Václav Jirsa a archív Pavla Kopřivy
Poziční boj
"Vztah k přírodě jsem zpočátku moc neměl a hlavním tahounem ke změně životního stylu byla přítelkyně Vlaďka, která mi sem z domu utíká stále častěji. A tak nechci-li se stravovat jen po hospodách, musím za ní."
Jednoduchý interiér je příjemný. Foto Právo Václav Jirsa a archív Pavla Kopřivy
Své současné partnerce Pavel přiznává i zásluhy o zvelebení interiéru. "Samozřejmě na sebe také občas narážíme, protože je schopná po mém odjezdu přemístit věci, na které jsem si zvykl. Ale zahrádku ponechávám čistě jejímu vlivu. Mně stačí posezení pod pergolou. Nutno také přiznat, že Vlaďka je tak trochu i pyromanka. Její oblíbenou činností je večerní sezení u ohniště, kde neustále něco pálí. Oheň má ráda natolik, že když jí dojde (mnou určené) dřevo k pálení, použije i to, co já bych nikdy do ohně nedal. Například podle ní takzvaný přebytečný nábytek."
Teplo domova bude nicméně zajištěno i v zimě, protože bývalá hospodářská usedlost je vybavena také kotlem a ústředním topením. Už nyní je tudíž jasné, že mráz na chalupě Pavla Kopřivu nespálí.