Muzikant Miroslav Chrástka je hračička

Sice tu umí být i drsnější klima – nedávnou zimu mu sníh klouzající ze střechy zdemoloval novou zimní zahradu – ale zase to nemá daleko na levnější nákupy.

„Do Německa jezdíme téměř pro všechno a často. Od benzínu po potraviny. Jak jinak, když je tam vše levnější a ještě kvalitnější! Člověk si zvykne na všechno, ale že klukům od nás vozím do Plzně plzeňské pivo, protože ho tu máme levnější, než oni, tak to hlava jednomu nebere,“ konstatuje s mírně trpkým úsměvem Miroslav Chrástka.

Dům už mají Chrástkovi nějaký rok zařízený. Na zvelebování čeká ještě zahrada a navíc si už náš hostitel ujasnil, že klid domova a soukromí je veliká hodnota.

„Samozřejmě nás stavba finančně vyčerpala, ale brzy jsem pochopil, že přikoupením sousedního pozemku neprohloupím. Mám tak i více místa na rozšíření prostoru pro podnikání a o soukromí a klidu v zeleni ani nemluvě,“ pochvaluje si muzikant a obchodník v jedné osobě zapouštění kořenů. Za Mírovou rodinou se z Rakovníka přestěhovali do sousedství – „tři sta metrů vzdušnou čarou“ – i jeho rodiče. „Aby si na stará kolena užili syna…“

„Jsme hračičkové, vyladění interiéru mě také baví a máme stejný vkus. Upřednostňujeme masivní dřevo a spíš rustikální zařízení a doplňky. Možná to tu někomu připadá spíš jako někde na venkovské chalupě (ale to je právě to, co chceme, a proč máme i kachlová kamna), i když jde o novostavbu typizovaného domu upraveného podle našich představ a potřeb všech rodinných členů.“

Míra Chrástka je v kapele Turbo už deset let frontmanem a i tam ho baví věnovat se designu a při promýšlení obalu nedávno vydané desky (Žár) si spolupráci s grafikem náležitě užil.

„Kluci měli prvotní myšlenku, že na titulu bude motiv tetování. Ale takových kérek je v počítači až dost. To si může dneska stáhnout každý. Původní myšlenku jsme rozvinuli natolik, že máme jedinečný a u nás dosud nevídaný obal ve 3D. Vyráběl se v Americe a myslím, že to stálo za to. V době, kdy se muzika stahuje a vypaluje, chceme našim fanouškům nabídnout něco originálního, co stojí za to mít doma v původní podobě a k písničkám jako bonus navíc.“

„Pozemek jsme hledali docela dlouho s vědomím, že jde s postavením domu o dobrou investici do života třeba i pro potomky. Tenkrát se mi zdála cena za metr pozemku vysoká a dneska mě mrzí, že jsem nekoupil větší už tenkrát. V Aši je hezky a je tu i čisté životní prostředí – hodně zeleně a docela dost srážek. Horké léto a studené zimy. Příroda tu ještě docela funguje."

I když na zvelebování zahrady čas pořád není, tak jsme v její zadní části vysázeli ovocné stromy. Tři třešně a speciální odrůdu naroubovaného stromku – hruška a japonské jablko dohromady. I ten stromek jsem koupil v Německu! Mimochodem, když jsme zase u toho – dřív sem jezdili Němci na jídlo a pro jídlo, pak zjistili, že to není až tak kvalitní, a situace se natolik obrátila, že já tam jezdím i pro mléko a máslo za devatenáct korun.“

Když rodina se stavitelem na úplném začátku probírala všechny názory, průsečíkem všech byla snaha vybudovat s láskou teplo domova.

„Nebráním se moderním věcem a mám je rád. A také tu nechybějí. Ale nesmějí převládat a působit chladně. Jistě by to někomu tak vyhovovalo, ale já bych se v čistě moderním interiéru necítil dobře. Od začátku jsme se snažili o selský a rodinný styl. U internetu jsem proseděl hodiny při vybírání dlažby. Navozil jsem si stovky fotek z obchodů po celé republice, které jsem pořídil při cestách s kapelou. Pak jsme tím doma listovali a já vybrané zboží objednal. Běžně jsem vyjížděl na koncerty dřív, abych mohl chodit po obchodech.“