Muž z Mount Everestu Zoltán Demján je v roubence spokojený

„Nemohl jsem udělat nic lepšího,“ nedá dopustit bývalý horolezec na své nové bydlení. Představa manželů Demjánových o novém bydlení byla jasná. Záměrem bylo propojení tří prostorů: soukromého, pracovního a prostoru pro hosty.

Prostě chtěli dům, v němž bude pozitivní energie, kde se bude dobře žít a dobře pracovat. Chtěli ho vybudovat z borovicového dřeva těženého v Alpách, protože borovice má podle nich zcela jinou energii, než smrk. Dům podle návrhu obou manželů postavila firma Otakara Koudelky OK Pyrus z Brna.

Dům s přilehlou zahradou stojí na pozemku o rozloze dva a půl tisíce metrů čtverečních. Konstrukce domu a vnější zdi jsou ze dřeva, příčky jsou z nepálených cihel.

„Jsou to osmdesát let staré cihly, které nebyly nikdy použité,“ říká Zuzana Demján, která je vystudovaná molekulární bioložka, ale na stavbě byla architektkou i stavbyvedoucí. Myslelo se na vše, v místech, kde se potkává příčka se zdí, je paměťová páska, aby stavba v případě potřeby mohla pracovat. „Dřevo totiž pracuje jinak, než zdi,“ dodává Zuzana.

Starý dům, který stál na místě dnešní roubenky, byl postavený částečně z nepálených cihel a částečně z kamene. Původní kámen využili stavitelé u krbu a v obložení. Ze starého domu jsou také některé trámy, které jsou zabudované do nových zdí. „Ze starého domu jsme zachránili, co se dalo.“

V přízemí je obývací pokoj s krbem, ložnice, kuchyň, dvě ložnice pro hosty a WC se sprchovým koutem. Vše je zařízeno s důrazem na přírodní materiály.

Dřevěným schodištěm se dostáváme do rozlehlého podkroví, které je pracovní částí domu. Manželé tu mají každý svou pracovnu, které spojuje prostor pro klienty se sociálním zařízením. Celý interiér zdobí různé předměty z Nepálu a fotografie, které pořídil Zoltán Demján v Himálaji.

Terasu podpírají velké kameny z lomu, aby tzv. neujela. Na zahradě je jezírko, kořenová čistička vody a připravuje se vřesoviště s rododendrony, azalkami, vřesy a kalmiemi.

Zoltán Demján objevil oblast Kopanic před několika lety při pěší cestě z Dukelského průsmyku do Bratislavy.

„Nebyla to náhoda. To je osud,“ věří známý horolezec. Dům udržuje v extrémně horkých dnech velmi příjemnou teplotu i bez klimatizace.

„Oba s manželkou pracujeme s lidmi, kteří se potřebují uvolnit, potřebují k nám cítit hlubokou důvěru a být otevření a ochotni podívat se na svůj život a na své problémy střídmě a otevřeně. Aby tohle nastalo, ti lidé musí být v prostředí, kde se cítí příjemně a uvolněně. Měl jsem prostory v exkluzivní části Bratislavy ve starém secesním domě, a už tam jsem pracoval jako kouč.

Chodili ke mně většinou vrcholoví manažeři těch nejúspěšnějších firem na Slovensku. Když ke mně přišli vystresováni ze svých nedalekých kanceláří, trvalo hodinu, než jsme vůbec mohli začít pracovat. Nyní než klient dojede ke mně na dům, vidí kolem sebe přírodu a harmonii, která blahodárně působí na jeho psychiku. I náš dům a zahrada působí jako balzám na duši,“ dodává.

Koučování je určitá mírná forma psychoterapie, která pomáhá člověku najít a vyřešit v sobě problémy.

Oba manželé přijímají své klienty ve svých pracovnách. Klienti tak vůbec nejdou do soukromé obývací části. Zuzana pracuje s kyvadlem, s energiemi, rovná klientům čakry, pomáhá jim řešit životní problémy pomocí psychoanalýzy.

Zoltán pomáhá svým klientům formou koučinku. Obě pracovny působí uklidňujícím dojmem. Na zdích celého domu jsou originální fotografie pořízené při cestách slavného horolezce do Nepálu. Vtipné je, že na fotografii umístěné na toaletě pro klienty suší starší Nepálka jačí trus.