Článek
Na myšlenku udělat z rozpadajících se stavení penzion a farmu zvířat, jej přivedl i nejstarší syn - třiačtyřicetiletý Petr, který tu také tráví hodně času a je další generací z rodu, která má toto půvabné místo srdcem za své.
„Chceme tady mít něco hezkého pro lidi s dětmi i bez dětí, kteří mají rádi přírodu, koně, zvířátka. Je tu krásná krajina, čistý vzduch a nikdo se tu nudit nebude,“ láká potenciální hosty Miloš Zapletal. Také kuchyni slibuje skvělou.
Odkaz předků
„Do vesničky Ostrov se v roce 1802 přistěhoval Prokop Mančal. Předchůdce mého rodu z maminčiny strany. Od té doby tady Mančalové žijí,“ vysvětluje Miloš Zapletal takříkajíc od kořenů, proč zde má poslední dobou už i trvalé bydliště.
Opuštěný hospodářský dvůr se proměnil na zahradu. Do jezírka voda přitéká a padá po trámu. Jednoduše originální a přitom stylové a efektní řešení.
„Koncem 19. století bylo sedm bratrů Mančalů a jedna sestra. Než odešli na zkušenou pěšky do Vídně i do Mnichova, slíbili si, že až se vyučí a založí rodiny, tak se sem jednou vrátí. Čtyři z nich se ve dvacátých letech minulého století skutečně vrátili a postavili čtyři baráky. V jednom z nich teď bydlím já.
Za okny je Blaník a budoucnost s nadějí.
Pamatuji si poválečný rozkvět statku i pozdější vyhnání původního majitele pana Kropáčka jako kulaka. Pak jsem přes plot sledoval, jak to tu chátrá, i když tu v dobách JZD měli koně. Už tenkrát se mi líbili! Po restitucích získal statek vnuk původního majitele, ale ten tady nikdy nežil a neměl k tomu vztah. Po letech jsem to od něho koupil a nejprve zachránil stodolu a stáje - byly pomalu na zbourání.“
Farma Miloše Zapletala nabízí útulné bydlení v srdci přírodyVideo: Novinky
Za vším hledej koně
Za všechny ty roky, co tu Miloš Zapletal pobýval, prý záviděl Mirkovi Zvárovi, že chová koně. Měli výběh ve vedlejší zahradě. „Až jsem ho jednou potkal a on mě nechal na koni svézt, naučil mě to a přivedl mě ke koním. Natolik, že jsem si jednoho koníka koupil a moje touha vrátit se do míst, kde žili moji předkové, získala další rozměr.“
Miloš Zapletal koně vždy miloval.
Sen začal mít naději na realizaci, kdy Miloš Zapletal prodal před třemi lety Miss ČR. A pak se naděje proměnila během budování v realitu. Proinvestovalo se hodně, a tak k realizaci dalších a doprovodných nápadů (farmapark s originálními atrakcemi pro děti, populární např. ve Francii i Německu) přispěly dotace z evropských fondů. Farma Blaník je připravena přivítat první hosty. Už na začátku to byl zajímavý příběh, ale uvěřit v obnovu statku je jednodušší při letošní návštěvě.
Dřevěné schodiště je dominantou vstupu do bývalého hospodářského stavení.
„Ano, otvíráme a kořeny jsem tu zapustil ještě více. Mohu vám říci, že tu žijeme vlastně celý rok a jsme tu tak šťastní. Showbyznys jsem hodil za hlavu, oprostil jsem se od něho - i když jsem ho na druhé straně pochopitelně úplně neodstřihl - a mám teď pocit, že po mně opravdu něco zůstane. Miss? Manéž s Bolkem Polívkou...?
Nové schody vedou ke dvě stě padesát let starým dveřím do stodoly.
Ten statek tady bude i za padesát let! Opravdu upřímně říkám, že mi Praha nechybí. Jistě, kmotrem Farmy Blaník je i Bolek, který mě před dvaceti lety přivedl ke statkářství. Farmu v Olšanech začal budovat právě před dvaceti lety. V létě nám tu Lucka Bílá pokřtí hříbě. Bude z něj kočárový kůň - Hafling je na to nejlepší.“
Producent v sedle
Nejen, že se podařilo obnovit a zmodernizovat stavení při zachování na tři sta let starých detailů, ale buduje se i okolí a na novém pískovém kolbišti uspořádají v červenci parkurové závody.
Paměť sloupů byla po tři sta letech prodloužena.
„Fakt jsme tady s Hankou přešťastni. Díky tomu, že jsme byli roky producent a produkční, tak se nám zkušenosti daří zúročit i tady. Ale na čerstvém vzduchu a pro jiné lidi. Když mám jet do Prahy, jsem z toho nesvůj,“ usmívá se Miloš Zapletal. Místo je to tu, pár kilometrů za Vlašimí, opravdu jako malované. Přesto, nebo právě proto, že silnice v Ostrově končí.
I místní tesaři si užili řemesla. Brána je celá nová.
I když hemžení na statku dalo a dá práci i místním lidem, poklid osady až tak nenarušuje, protože je na jejím horním okraji. Bez ohledu na velikost staveniště a objem prací i financí nám Miloš Zapletal potvrdil stejnou zkušenost, jakou má téměř každý, kdo si pozve do domu i bytu řemeslníky. „Jednoznačně mám zkušenost, že je lepší si u všeho být osobně. Například - kamenná, tři sta let stará sýpka. Nechali jsme zdi bez omítky - překrásná rukodělná práce! Kde to šlo, snažili jsme se zachovat původní ráz. Snad se nám to povedlo.“
