Článek
Nejenže Markéta na Žižkově studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu – obor hračky a dekorativní předměty – navíc od sedmnácti let dala přednost zpívání. „O svaťáku jsem měla pět vystoupení a den před maturitou vystoupení v Karlových Varech…“ Odmaturovat ale stihla.
V bytě je pro dva tolik místa, že jídelní stůl může být téměř ve středu místnosti. A nástěnné hodiny, většinou zdobící nádraží, jsou sem akorát.
Jejím současným životním partnerem je bývalý spolužák a dnes úspěšný designér Jan Plecháč, absolvent architektury a designu na VŠUP. Na jejich rodícím se společném bytě je to vidět. Střídmá elegance a nápady dělají z bytu v klasickém činžáku zajímavý a hlavně příjemný prostor.
Hračky a hudba
Růžové lístky mezi svícínky na bílém parapetu velkého okna jsou ukázkou kreativity Markéty, jinak je většina věcí – včetně kuchyně, kde naše hostitelka ráda vaří – dílem Jana (mimochodem držitele ceny Czech Grand Design 2010 – Objev roku.) „Mojí rolí je hlavně připomínat, co tu ještě není dodělané a co už opravdu spěchá,“ usmívá se zpěvačka, která svůj tvůrčí talent podědila nejspíše po otci, který studoval stejnou střední školu, a Markéta dokonce zažila i dva stejné vyučující, jaké měl on!
Kuchyňská linka je opravdový originál a nápaditá pracovní plocha s varnou deskou oproti tomu stojí na snadno koupených nohách – kozách. Do zimy prý bude nad varnou deskou digestoř.
„Ve škole jsme vyřezávali hračky ze dřeva, kreslili a pracovali třeba i na soustruhu. Nevím, jak dobře se dnes dřevěné hračky prodávají, mně osobně se líbí moc – oproti těm všem plastovým a nebezpečným šílenostem,“ vzpomíná Markéta, která už stihla i roční jazykovou školu, pak studium publicistiky na Vyšší odborné škole a bakaláře si dodělala na Univerzitě Jana Amose Komenského v oboru Sociální a masová komunikace.
Knihovna ze zakoupených segmentů se bude ještě rozrůstat a dotvářet.
„V současné době nestuduji, možná si ty dva roky na magistra ještě někdy dodělám, ale teď s Péťou Fiderem pracujeme na nové desce Verony. Ale vlastně se přece jenom učím – hrát na piano. Příští rok bychom ještě chtěli s Honzou někam na delší dobu vycestovat, především kvůli angličtině a novým zkušenostem.“
Desetiletá Verona
Verona po melodické písničce Ztracená bloudím nasadila na léto rozverný singl s motivem znělky rozhlasového pořadu Pozor zákruta se swingovými i moderními prvky. Na podzim má být připravena k vydání nová deska. Po pěti letech.
Markéta Jakšlová
„Věřím, že se podaří a bude z ní patrný posun v naší tvorbě k modernějšímu a propracovanějšímu dance/popu. Spolu s Péťou hrajeme už desátým rokem a naše spolupráce se taky pěkně vyvíjí, takže už nejsem ten sedmnáctiletý puberťák, který do ničeho nezasahoval. Dnes se autorsky podílím na tvorbě písní a mluvím třeba i do grafiky obalu k desce i výtvarné podoby klipů.“
Starý prostor s budoucností
Po dvou letech obývání prostorného bytu tu už svůj rukopis Markéta s Janem otiskli. Ale všechny nápady prý ještě realizovány nejsou. „Přítel neustále něco vytváří, ale bohužel ne tady doma. Kdybych nebydlela s ním, tak věřím, že je tu polovina nábytku a všude jen dráty se žárovkami. Ale základní věci už jsou hotové a je nám tu nyní dobře,“ potvrzuje spokojenost Markéta.
Prototyp drátěného křesla je zatím součástí zařízení Janovy pracovny.
„Hledali jsme byt na Vinohradech, Žižkově, ve Vršovicích – máme tyto části Prahy rádi a tento vyhrál. Také jsme hledali byt, kde by mohla být pracovna, ale dneska už Honza pracuje ve vlastním studiu v Holešovicích. Zatím je to tu pro dva zbytečně veliké, ale když tu zůstaneme déle a do budoucna s nějakým prckem, tak to bude akorát,“ komentuje Markéta dění v prosluněném bytě s dlouhým a úzkým balkonem nad parkem a ještě jedním malým nad klidným dvorem se vzrostlými stromy – vše dohromady na 120 m2.
I ložnice je velká místnost střídmě zdobená nejen parketami.
„Je to tady prostorné, ale třeba vestavěná skříň v ložnici podél celé jedné stěny byla docela problém – museli jsme hlídat, aby na ramínka nechybělo třeba deset centimetrů do hloubky.“
Bílá barva a nápadité kombinace
„Zjistila jsem, že téměř vše pořizujeme v bílé a béžové barvě. Stěny máme záměrně vymalované nabílo, protože odstíny můžeme když tak přidávat později.“ Místa pro fantazii je tu vůbec dost: „Mám představu, že televizi pověsíme na lanka ze stropu tak, aby se dala v prostoru natáčet, a to už i přítel konstatoval, že jsem se zbláznila,“ směje se Markéta a hned na dálku „kontruje“, že on zase plánuje digestoř nad varnou desku zabudovanou do tělesa, které bude stejné jako vedlejší osvětlení.
Barevně nejodvážnější je podlaha (kaučuková krytina) předsíně, či spíše haly s dveřmi do všech stran.
„Určitě máme rádi i kombinaci moderního se staršími věcmi. Proto třeba zrcadlo ve starém zlaceném rámu zdobí stěnu v jinak moderně střídmé ložnici. „Mimochodem, ten rám našel přítel u popelnic. Rád sbírá podobné poklady a občas chodíme i na blešáky. U svých rodičů má plný sklep podobných věcí – stolečky, židličky, vázičky, světla… Jsme rádi, že to tu vypadá jinak než byty zařízené podle tzv. moderních měřítek, které pak vypadají všechny stejně. Tomu jsme se vyhnuli. Pravda, hlavně díky příteli, protože já bych asi taky koupila spoustu věcí, které bych viděla v klasických obchodech, jen proto, aby to už bylo.“
Decentní výzdoba ozvláštňuje i zákoutí před druhým, malým balkonkem.
Městský život šikovné Markétě prý vyhovuje. „Máme v Praze spoustu kamarádů i rodiče. Zatím si ani nedovedu představit, jak bychom se dnes stíhali starat o domek se zahradou. Možná až jednou, s dětmi, si ho pořídíme. Určitě by vše vyprojektoval a postavil přítel Honza. Ale zatím nám to úplně vyhovuje tady pod věží.“
